Jedna ranní myšlenka

Dnes jsem si říkal, že musím blognout. Bylo by i o čem – ivonka měla bakalářskou promoci a v Brně byl takový hic a dusno, že to letos nepamatuji a následující bouře byla také epesní. Jenže v tuto chvíli je půl čtvrté ráno a já už toho mám dost, krapet jsem si zapracoval a teď už jdu fakt spát. Programátoři … pár jich znám, co mají obrácený denní režim. V noci se totiž pracuje opravdu nejlépe.

Písnička na dobrou noc dohrává, takže do hajan. The Killers – Spaceman.

3. 7. 2009, Pá 03.23 | Ze života | 0 komentářů | 0x

Chčije a chčije

Spaceman says: Everybody look down… a tam je boží nadělení. Už týden prší, déšť se střídá s bouřemi. A tak jak byl začátek letošního jara famózně teplý, začátek léta je neuvěřitelně deštivý. Květnové počasí. Jen si to tu tak poznamenávám, v zimě si tohle člověk pamatovat nebude.

No … jinak není moc co psát – na kole prakticky nejezdím, jen pracuji. Ale za týden touto dobou už budu někde v Rakousku a zítra ráno u moře. Doufám, že tam bude lépe než tady 

29. 6. 2009, Po 21.09 | Ze života | 0 komentářů | 32x

Panenko Maria Podsrpenská, doufám, žes to neviděla!

Pokud včerejší akce byla oslavou úspěšné vedlejšky, pak opravdu nevím, co čekat od oslav případného inženýrského titulu! Patrně se to neobejde bez zásahové jednotky a odborníků kontrolujících statiku budovy, ve které to proběhne Včera to byla velká jízda a jízdu aktuální z Prahy na Vysočinu mi zpestřuje třeštění hlavy a divná pachuť v hrdle … možná z takového zeleného pití. A ne, nebyla to zelená za patnáct, ty vidláku!

Celý den jsem strávil na pokoji, dopoledne jsem se nechal ostříhat a potom již jen seděl u pc a přepínal se ze studijního režimu k pracovním povinnostem. Něco málo jsem udělal, ale večer se blížil a sliboval poslední tah po pražských hospodách v tomto semestru (on to byl patrně i můj první letošní, shame on me!). Měl jsem chuť na nějakou tu plzeň, až mi z toho krev houstla. Ale rozhodně jsem neměl v plánu někde ponocovat, dvě tři piva (tradiční české na jedno) a na kolej, ráno mě čekalo spakování celého pokoje, všech věcí a organizačně trošku náročnější „odubytování“ z koleje. No a pak hlavně cesta za Bc. ivonkou! Špunty na šampaňském jsou již pár dní pěkně nervózní!

24. 6. 2009, St 21.55 | Ze života, Akce, Praha | 2 komentáře | 84x

Osm hodin po státnicích z vedlejšky

Milé děti, od titulu Ing. mě dělí již jen vystudování jednoho předmětu, sepsání a obhájení diplomové práce a složení státní závěrečné zkoušky z hlavní specializace. Tu z vedlejší specializace jsem dnes úspěšně složil, na výbornou. Co na to říci? Snad jen… je to tam, kurva!

Léto přede mnou, předposlední semestr vysoké školy za mnou. Za dva týdny odjíždím k moři … červen utekl podezřele rychle. The Killers – A Dustland Fairytale.

Out here the good girls die…

Vstával jsem pohodlně k osmé, zkoušku jsem měl až o půl jedné. Raději bych na ni šel hned ráno … ale takto jsem si mohl dvě hodiny dočítat materiály, na které včera v noci nedošlo (Chalupáři a Slunce, seno a pár facek). Někdy to není na škodu … pak jsem se vystrojil (vzal jsem si jiný opasek, který jsem neprovlékl oušky kalhot… vtipné), sbalil bágl a jako správný ajťák vyrazil v obleku a s báglem na zádech do školy. Metrouši a krávy si mohou o podobném vágus-stajlu debatovat nad kávičkou, já jinou možnost neměl. Došel jsem k referentce pro potvrzení, že mohu ke zkoušce (vystudoval jsem vše potřebné) a pak na oběd. Chuť k jídlu jsem opravdu neměl, ale úplně hladový jsem tam jít také nemohl … a tak jsem pomalu uždiboval houskový knedlík v prázdné menze (bylo nás tam asi šest), umíral horkem (pěkně tíklo, košile a vestička) … ale být za elegána se vyplatí.

22. 6. 2009, Po 23.06 | Ze života, VŠE, Praha | 2 komentáře | 83x

Čtyři dny do státnic z vedlejšky

V pondělí to vypukne! Ale do té doby by mělo vypuknout i učení. A to nevypuká. A to je problém. A ten musím řešit. A tak nepiju víno, ale srkám noční kávu. Dnes tomu musím ještě hodinku dvě dát. Nejsem schopen se koncentrovat, učení zpaměti mě nebaví. Zatím jsem více času strávil přemýšlením, „jak“ se co nejefektivněji učit. A podtrhal jsem si skripta.

Čtvrtek pátek budou maso, sobota snad taky a v neděli už to vychladne, protože stejně půl dne strávím ve vlaku do Prahy. A dnes, DNES jsem zjistil, že před zkouškou musím mít s sebou lejstro, potvrzující ukončení všech potřebných předmětů vedlejšky. A to jsem se musel sám zeptat, na webu jsem něco takového hledal už týden a neměl úspěch. Nepřekvapuje mě to. V pondělí ráno si ho vyzvednu a po obědě hurá před komisi. A pak… konečně…

… plná prdel práce! E-maily se mi v Inboxu hromadí, červený štítek „DODĚLAT“ svítí nad každým druhým. Ale přesně před rokem tomu nebylo jinak, tvořil jsem e-shop a také každé ráno zatahoval žaluzie, aby mi vycházející slunce nesvítilo na monitor. Nějak bylo, nějak bude. Ale hlavně nějak bylo a já mám čtyři dny na to, abych si to pečlivě zapamatoval.

17. 6. 2009, St 22.33 | Ze života | 2 komentáře | 86x

Mám rád večerní vyjížďky na kole

Po celém dni na gauči a louskání skript Hospodářské dějiny (16.-20. století) mi po osmé zavolal dj, jestli někam nevyjedeme na kole. On se také celé dny učí a leze mu to na mozek, takže nějaký ten svist větru kolem uší potěší. Neváhal jsem, oblékl bundu, natáhl rukavice, nasadil helmu a vzhůru do večerního šera. Čekal jsem na něj na mostě a sledoval roztrhaná mračna ženoucí se přes kopce, na které ještě svítilo slunce … a tak jsem ho donutil vyjet na kopečky. Dva kilometry stoupání temným (a po dešti stále ještě mokrým) žlebem, odbočka na horší cestu a kiláček stoupání k jedné zdejší horské vísce, kde nás prohnal agresivní jezevčík, až jsme stáli na nejvyšším vrcholku cesty, staré socialistické asfaltce z hrubého štěrku a všude kolem nás se valila ostrá mračna a duněl silný vítr. Jako na horách. Jako v Nyksundu.

Byli jsme na vrcholku stoupání, čekal nás sjezd … a tak jsme sjížděli po rozbité silnici z kopce do jiné horské vísky a zdálky jsem uprostřed luk, sadů a polí zahlédl u cesty dřepící postavu v bílé mikině. No překvapit čůrající holku, to by nebylo moc džentlmenské, ale byla to lichá domněnka. Slečna se postavila, otočila zády, ale jak jsme ji míjeli, obrátila se k nám a zvědavě na nás hleděla. Dva kluci na kolech svištící v devět hodin po cestě mezi dvěma prdelemi, to zaujme. Opuštěná holka v devět hodin na staré cestě mezi dvěma prdelemi také. Kdybych si byl jist, že z blízké třešně záhy neseskočí její chalan s tričkem plným rudých třešní, možná bych zastavil a dal se s ní do řeči. Ani nevím, jestli byla krásná nebo obyčejná (nebo škaredá), jeli jsme rychle … ale na červeno obarvená ofina dávala tušit něco o 14 letech či nevyrovnané osobnosti. Jeli jsme večerem dál a sluneční brýle nám kradly detaily a nerovnosti cesty před námi. Projeli jsme obcí a stále sjížděli dolů, až nás pohltil temný les s nejprudším sjezdem, co tu snad v okolí je. Neblbli jsme, jeli opatrně, ne více než 46 km/h. A taky jsme hovno viděli … já si brýle nechal, peťák je sundal a hned to schytal mohou do oka. A pak už rovinka, řeka, její údolí a návrat na severozápad do vesnice. Necelá hodinka na kole, dvanáct kilometrů, zpocená záda … krásný večer. Kdyby takový byl každý červnový.

11. 6. 2009, Čt 23.05 | Ze života | 3 komentáře | 95x

Tři hodiny vzhůru a ono je teprve čtvrt na deset

Potvůrka ivonka … jede o půl sedmé do práce a já tak vstávám s ní, abych projevil určitou míru solidarity. Ale nelíbí se mi to, vůbec. Kdybych měl sednout ke klávesnici a práci, tak je to ideální čas a byl bych prudce efektivní, jenže to není dnešní případ. A nebude tomu tak dalších 11 dní, po kterých stanu přes komisí na státní zkoušce z vedlejší specializace Novodobé hospodářské dějiny. Takže mi nezbývá než se natáhnout po skriptech a začít číst, jakže to bylo s tím přínosem zámořských objevů … tak brzy ráno to ovšem opravdu nejde Takže jsem si povyřizoval drobnosti a teď – v lidský čas na učení – se do toho už musím pustit.

Přibližně od minulého čtvrtka jsem celé dny jen seděl s noťasem na gauči a porůznu pročítal pět knih, ze kterých jsem dával dohromady skládačku odborné práce na téma Kontroverznost partyzánských akcí na Vysočině. Pravda, „odbornost“ té práce je jen mým snem (a snem učitele, samozřejmě), ale 21 stran textu je napsáno a odevzdáno. Tak strašný paskvil to snad nebude, aby mi jej vrátil k přepracování, takže ke státnicím budu připuštěn a nezbývá mi než se na ně začít učit. Škoda jen toho včerejška, který jsem kvůli nutnosti odevzdat vytištěnou práci na sekretariát katedry strávil ve vlaku. V Praze jsem byl méně než dvě hodiny, na cestách osm a půl. Večer jsem se musel opít, abych na to utrpení zapomněl (a přestala mě bolet záda). Taky jsem tu práci mohl poslat poštou, ale to mi došlo až u HavlBrodu.

Když mě při psaní toho mého zázraku někdy napadlo podívat se z okna, šokovala mě skutečnost, jaké je venku večer světlo. Z jedné projížďky na kole jsem se vracel po půl desáté se slunečními brýlemi a rozhodně jsem nejel poslepu. Musím ty dlouhé večery nějak zužitkovat. Nepromarnit. V tuhle chvíli je ovšem pěkně hnusně a mlha, která zakryla celou vesnici, se rozpouští pěkně pomalu.

11. 6. 2009, Čt 09.30 | Ze života, VŠE | 0 komentářů | 73x

Give it to me baby, Uh-huh uh-huh

Pavlovův reflex (to je s ten s těma slintajícíma psama) … ohlušující Offspring z walkmana (na kazety!), vůně benzínových zplodin, řev sekačky a jemný podtón čerstvě posečené trávy. Stejná kombinace již několik let … když sekám trávník kolem domu, půjčuju si sestřin starý walkman, strčím do něj originální (a pěkně jetou) kazetu The Offspring – Americana a osolím volume, abych přes rachot žačky něco vůbec slyšel. Roky a roky pořád stejné. Až mi někdy někdo během spánku pustí v pokoji naplno Pretty Fly, tak ještě ze spánku hmátnu po startovacím špagátu 

A tak jsem dnes – jak už asi mnohým došlo – posekl trávník kolem domu a byl pro zbytek dne vyřízený. I proto jsem v posteli už před půlnocí.

Mám aft. Takový ten bolák v puse. Léčím ho po moravsku, 60% slivovicí. Pobrečel jsem si u toho.

Večer – poté, co jsem dosekl trávník – jsem se vydal k lesu na lesní jahody. Nejkrásnější část dne. Hrst jsem si jich donesl domů, a zítra si je přisypu do nějakého jogurtu k snídani. Třeba.

Teď si pustím jeden díl Comebacku a jdu spát. Zítra musím začít psát tu seminárku.

4. 6. 2009, Čt 23.08 | Ze života | 0 komentářů | 95x

Pár myšlenek jedoucích domů

Pozdní odpoledne, rychlík projíždějící Vršovicemi, staré kupé s prosezenou sedačkou… cesta domů v jedné z mnoha tisíců podob.

Ráno jsem se vyhrabal z postele až když na pokoji nikdo nebyl. Vydal jsem se do Národní do studovny stejně jako včera, ale výběr knih byl tentokrát hodně špatný. Prakticky všechny čtyři s mou prací nijak nesouvisely a já tak dobré dvě hodiny v té zdobené hale s monumentálními kamny (či čím) proseděl zbytečně. No tak alespoň si odpoledne zajdu za vedoucím diplomky a domluvím se s ním na jejím zahájení. Šel jsem za ním na čtvrtou, ale před školo jsem potkal Hanku (po několika měsících), a tak jsme se docela dlouho zakecali. Potkáváme se docela vtipně – jednou se potkáme po půlroce a to jdeme právě oba z bakalářských státnic. Potkáme se dnes a ona jde právě od vedoucího diplomky, u kterého se byla „zapsat“, přičemž za tím samým účelem jdu do školy i já A přitom jsme se dnes možná viděli naposledy.

3. 6. 2009, St 22.23 | Ze života | 2 komentáře | 97x

Noční káva, nejlepší přítel studenta

A schválně si to najdu. Co? To ti řeknu, až to najdu. Jdu hledat. … A rádcové našli. Takže před rokem jsem měl volno již 25. května. Letos je již 2. červen a já volno (rozuměj od školy) stále nemám a ještě dalších 20 dní mít nebudu. Dvaadvacátého mě čekají státnice z vedlejšky. A do dvanáctého odevzdání odborné práce na historické téma, patnáct normostran. Yummy!

Takže ručičky digitálních hodin (!) sahají na jedenáctou hodinou, já poslouchám The Killers a bolest hlavy zaháním kávou. Dlouhý den, během kterého se hovno stalo, soudruhu Bláho.

Dopoledne jsem se ještě učil na klauzuru ze Sociálních dějin … opakoval jsem si nacismus, antisemitismus, totalitarismus a feminismus. Tato témata jsem považoval za horké kandidáty na téma dnešní písemky. Žádné otázky, žádné podotázky … učitel přišel, rozdal papíry, pronesly pokyny a pak řekl „Šedesátá léta.“ Dopiči …

To jsem nečekal. Přece jen mi na hodinovou klauzuru přišlo logičtější téma typu nacismus nebo feminismus, tedy s jasně ohraničeným rámcem. Ale šedesátá léta? Ale no co… naslinil jsem propisku a dal se do psaní. Od obecných blebtů o probíhajícím poválečném hospodářském zázraku, „znovuobjevení“ válečných zločinů mladou generací, protesty na univerzitách a levicových bouřích jsem se dostal k Rote Armee Fraktion … a rozepsal se o nich, neb jsem nedávno viděl Baader Meinhof Komplex a cítil jsem se jistý v kramflecích. Od nich jsem přešel k feminismu, který v šedesátých letech chytil druhý dech, respektive „druhou vlnu“ a zbytek papíru padl na Pražské jaro a dění u nás. Vypsal jsem se z podoby, ale po celý zbytek dne mě děsila myšlenka, jestli jsem se s tou RAF nesekl. Jestli ona nevznikla až v sedmdesátých letech … mít čtvrtinu písemky blbě hned z fleku… sic! Naštěstí jsem ji zasadil časově správně, ale na výsledek stále čekám. Měl by být ještě dnes.

2. 6. 2009, Út 23.42 | Ze života, VŠE | 1 komentář | 100x