2. den polární výpravy - Kiruna / Švédsko

Budíček v Danově pokoji pěkně v šest, abychom pár minut před sedmou vyrazili do tichých ulic. Naše drncající kufry probraly dobře polovinu zasněženého Stockholmu :) A co bylo vůbec v plánu? Dorazit na letiště Arlanda a odletět na sever Švédska do města Kiruna, tam půjčit auto, jednu noc přespat a vydat se do Norska. Na letiště jsme dorazili Arlanda Expresem, vlakem fičícím místy až 180 km/h za nějakých 120 SEK (na ISIC), a tam jsme se již setkali s Fredem, Danovým kamarádem a posledním účastníkem naší polární výpravy. Na letišti jsme se odbavili u jakýchsi automatů, při odevzdání zavazadel ale vznikl trochu chaos, protože naše dva kufry byly psány na mě a přitom jeden šla odevzdat sestra :) Prošly jsme přes rentgeny, usadili se a čekali u brány na letadlo. Během této chvilky stihl Dan ztratit letenku (ticket) :) Ale nijak to neřešili, pas mu pak stačil.

Ačkoli jsme měli s ivonkou místo u okna, už tam nějaká mrcha blonďatá seděla a zkoumavě na nás koukala, jestli ji vyhodíme. To není právě můj styl, takže jsme si sedli vedle a jen co se letadlo odlepilo, přesedli jsme si do jiné volné řady k okýnku a čekali, co ze Švédska uvidíme. No viděli jsme hovno, až k severu byly mraky :) Ale pak mě najednou ivonka vytrhla ze spánku (lekl jsem se, že padáme) a ukazovala z okýnka… a pod námi se rozprostíralo zasněžené Laponsko. Lesy, pláně, všude sníh a žádná stopa po civilizaci, na západě u Norska jen hřeben vysokých bílých hor. Oči nám div nevypadly. A to jsme ani nezaregistrovali přelet polárního kruhu, který jsme nechali někde 200 kilometrů jižněji. Při klesání ke Kiruně jsem poznal její kopec poznamenaný těžbou železné rudy, skvělý orientační bod. Kiruna byla založena právě kvůli nalezišti železné rudy a její hlubinné doly jsou nyní největší na světě. Dosedání na ranvej uprostřed sněhové pustiny bylo akční a jeden by si myslel, že to s námi pilot švihne někde do závěje, ale všechno dobře dopadlo. Vylezli jsme z letadla do kirunského mrazu (-8°C) pod modré nebe a já od té doby jen mhouřil oči před nesnesitelnou bílou záplavou :)

Hned na letišti jsme vyzvedli objednané auto – Ford Transit (turbodiesel). Pět by se nás do většího osobáku s kufry vlezlo, ale my počítali s několika přespáními v autě (dobrá každá koruna, ať už norská nebo švédská) a pak se nám dodávka vyplatila. Vtipná situace s hledáním zpátečky se brzy vyjasnila, já naťukal do GPS navigace Boženy centrum Kiruny a vyrazili jsme.

Byl to zvláštní pocit, procházet se po městě daleko na severu, všude slunce, mráz, cizí lidé a nesrozumitelný jazyk. Něco nového.

Uprostřed města jsme jako správní Češi zbouchali připravené řízky :-D a to už volal Sven Ivan, že na nás čeká před Turistinfem. Dan na něj dostal doporučení, že pokud stojíme o návštěvu kirunských železných dolů, tak jedině s ním (jeho web). Tenhle starý pán, dlouholetý zaměstnanec dolů, nás naložil do dodávky, odvezl do areálu dolů, chvíli nám vyprávěl o jejich historii, nechal po autě kolovat magnetitový šutr (či co) a pak bez varování vjel do jednoho z několika tunelů v kopci a začali jsme po regulérní silnici sjíždět do podzemí. No totok? Ani jsem nestačil propadnout klaustrofobii, jak jsem byl zaměstnaný sledováním klesajícího tunelu a kolem létajících aut. Regulérní dopravní bludiště půl kilometru pod zemí. Přesně 540 metrů pod úrovní země nás vysadil a v jakési velké dílně (sluj ve skále) nám ukázal vrtací mašiny a jiné stroje, které tam právě byly v opravě. Zírali jsme jak puci. O kousek vedle měl svůj malý kancl tvářící se jako místnost právě pro takovéto turisty, kde nám popsal způsob těžení železné rudy a historii Kiruny. Člověk tam seděl a jediné, co na té místnosti bylo divné, byla chybějící okna. Že je nad ním půl kilometru skály si nijak neuvědomoval.

Opuštěné podzemní prostory měl od společnosti pronajaté pro svoji pěstírnu Shii-take hub (takové ty černé cucky v asijských jídlech) a dlouze nám o nich vyprávěl. Sám se k tomu dostal díky výletu do Japonska, kde byl s několika kolegy a shodou okolností se tam další kolega inspiroval v jejich stavbách z ledu a po příjezdu domů začal budovat Ice hotel, snad nejznámější zajímavost švédského severu. Ochutnali jsme houby, on nám jich pár daroval, přidal recept na shii-take polívku a vyvezl nás na povrch. Neskutečný zážitek.

Našli jsme Yellow house hostel se zfetovaným recepčním (patrně) a ubytovali se v parádních pokojích, ale na zalehnutí bylo opravdu brzy, a tak jsme se se zastávkou na nákup vydali do Jukkasjärvi k již zmíněnému Ice hotelu. To je stavba na břehu jezera kompletně ze sněhu s doplňky z čirého ledu. A žádné prťavé iglů, ale obrovská stavba a desítkami pokojů. Byla v něm neskutečná zima a hlavně strašný smrad ze sobích kůží, kterými byly vystlány postele. To, že se tam lidé regulérně ubytovávají, je podle mě pouhý marketingový tahák, protože to by člověk musel být fakt magor, aby tam dobrovolně přespal. Ačkoli jedno regulérnější „apartmá“ tam patrně bylo (a zamčené). V umělecké části dostal každý pokoj na starost jiný umělec a jejich prolízání nabízelo nevšední zážitky, protože každý byl unikátní. S Danem a Fredem jsme se vyhecovali a uprostřed jedné místnosti se svlékli do půli pasu, což byla tedy akce jak sviň :) Pak jsme si hotel venkem obešli, kochali se západem slunce a pozorovali svatbu vycházející z kaple, stavby přidružené k Ice hotelu. Ještě tam byl i bar, kde nalévali alkohol do ledových skleniček, ale panák stál skoro víc než vstupné, což bylo hodně přes 200 CZK, takže jsme se raději zahřáli v autě :) Kousek od hotelu byl nejstarší kostel v Laponsku (?), tak jsme si jej prohlédli a jeli zpět. Kostel byl zvláštní několika věcmi: pod jeho podlahou byly nedávno nalezeny desítky koster, neboť v zimě nebylo možné nebožtíky pohřbívat do zmrzlé země. Pak také na jeho stropě bylo modré kolo a uprostřed něj měsíc, což mělo Laponcům evokovat stropní otvor v jejich týpí a měsíc na obloze a aby se tak v kostele cítili jako doma. No a nakonec paklíky pohlednic a kasička, do které návštěvník zaplatil „koupené“ pohledy. Byli jsme v kostele sami. Jiná kultura. Lepší.

Na hostelu jsme obsadili kuchyni a uvařili si shii-take polívku, zajedli ji dobrými hostinci a zapili slabým švédským pivem :) A pak sauna ve vedlejší budově, přeběhli jsme v pantoflích mráz a přes tři sklepy dobloudili do „udělej si sám“ sauny a tam se chvíli saunili. Nikdy dříve jsem v sauně nebyl, tak to byl zajímavý zážitek. Na pokoji jsme pak všichni seděli, popíjeli slivovici od ivončiného dědy a čekali na polární záři za okny. Ta ale nepřišla. V jedenáct jsme šli do postele.

Zasněžené Laponsko

obrazek

Kirunské letiště

obrazek

Oběd v centru Kiruny, prolézačka místo stolu

obrazek

Sven-Ivan nás veze do dolu

obrazek

Půl kilometru pod zemí

obrazek

Nasraná vrtací mašina (jak z Armageddonu)

obrazek

Dan ochutnává syrovou shii-take (došlo na všechny)

obrazek

Přicházíme k Ice hotelu v Jukkasjärvi

obrazek

Hala Ice hotelu

obrazek

Tři odvážlivci :)

obrazek

Křišťálová postel

obrazek

Jeden z nejhezčích pokojů

obrazek

Dan se nás v kapli snaží oddat, ale ivonku to nezajímá

obrazek

Interiér kostela v Jukkasjärvi

obrazek

A zítra jedeme do Narviku!

obrazek

Shii-take polévka … inu, já houby nejím :)

obrazek

Průběh výletu den po dni:

před osmi roky | Cesty Obrázkově | 7 komentářů

Komentáře

1 | -hgn- | před osmi roky

„Dan se nás v kapli snaží oddat, ale ivonku to nezajímá“ :-) .. čekal bych to přesně naopak :-D

reagovat

2 | Skrnda | před osmi roky

Supr čtení…musel to bejt skvělej zážitek…na kolik taková sranda přijde? Nebo se ptám příliš brzy? ;-)

reagovat

3 | juneau | před osmi roky

HGN: já nejsem ten, kdo na té fotce šťourá prstem do ledu ;)

Skrnda: Na konci asi udělám nějaké vyúčtování. Ale jinak obě letenky 4500 CZK a zbytek včetně auta, benzínu, pár přespání a nákupů během sedmi dní 5000 CZK. Chtěl bych různě ceny dopisovat tam, kde se jich to týká, ale nepomatuju si je :)

reagovat

4 | ivka | před osmi roky

náhodou jsem dávala pozor, pánové :) jsem na půl vdaná a není to špatný 8-)

reagovat

5 | frettie | před osmi roky

btw: to jste fakt přistávali na sníh? :)

reagovat

6 | juneau | před osmi roky

Nee, ranvej byla bez sněhu. Díky bohu :)

reagovat

7 | -hgn- | před třemi roky

[4] ivka: konečně jsme dotáhli i druhou půlku :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.