4. den polární výpravy - z Narviku do Svolværu na Lofotách

Budíček v autě nastal v 8:10 ráno. Kochání se nádherným jasným rozbřeskem a panorámaty s mořem nikoho nezahřálo, prohlížení stop cizího auta taky nerozveselilo, a tak jsme obtížně seskládali zadní sedačky na své místo, sbalili kufry a vyjeli na server k Narviku, kde jsme plánovali jednak nakoupit nějaký proviant v prodejně ICA (řetězec relativně levných obchodů), které jsme si předchozího dne všimli, druhak si dát nějakou teplou kávu/čaj na případné benzínce. V ICE jsme nakoupili (první zákazníci po jejím otevření) a opět si hned na parkovišti prostřeli „nákladový prostor“ a v mrazu a před udivenými pohledy obyvatel snídali. Tousťák s plátkovým sýrem, s paštikou, s jahodovou marmeládou, jakýsi sladký řez … už zbývala jen ta horká káva :) Omylem jsme taky koupili pakl šesti plechovek, který nakonec nestál 27 NOKů, ale 6*27 = 161 NOKů, tedy skoro 500 Kč. A tak ho kluci vrátili. V Norsku je fakt kurevsky draho :) Pak jsme vyrazili na sever – denní trasa na Google Maps (tam tvrdí, že se nechá ujet za tři a půl hodiny, ale nám to trvalo celý den). Ale za to mohlo naše neustálé zastavování, kdy Freda nějaké krásné panorama (most, tunel, kopec, fjord, údolí, labutě, … ;) ) vytáhlo z auta a vydal se fotit. Sice to občas lezlo na nervy (pokud jsme mezi dvěma zastávkami ujeli sotva kilometr), ale díky němu máme spousty nádherných fotek. A to se počítá!

Jedna taková zastávka mohla skončit opravdu špatně. Neboť jsme byli všichni pěkně zmrzlí a s nohama to nebylo jiné, často jsme se zouvali, aby nám nohy rozmrzly. A pak bylo blbé, pokud si člověk pod sebe nadupal sníh. Takže když jsem nalézal posuvnými dveřmi zpět do auta, chytl jsem se sedačky a středového sloupku a snažil se odupat si boty. A Fred zabouchl přední dveře. „Frede! Já tam mám prsty!“ Ten se nejdřív uchechtl, jako že to je ode mě dobrej fór a že bych přece křičel bolestí, kdyby to bylo pravda, načež jsem (lehce) zakřičel, že „je tam opravdu mám!“ a on dveře spěšně otevřel. Bolelo to jak prase, ale se všemi jsem mohl hned hýbat a přestal se obávat nejhoršího (že by byly zlomený). Na prostředníčku jsem měl ranku a lehce mi tekla krev, bolelo to, ale asi to nebylo nic než naražené. Ivonka mě pořád děsila, že to mám určitě naštípnuté, lehce mi to oteklo, ale já tomu nechtěl věřit :)

Na další benzínce jsme se samoobsloužili u kávovaru (luštění, co znamenají norské popisky tlačítek, to byla sranda) a vymýšleli, jak pro příště podlahu auta lépe tepelně izolovat. Cestou jsme zastavovali, fotili mosty, vjezdy do tunelů, zimní silnici, která se od moře zvedala do vyšších poloh a byla celá ledová, ale hlavně zasněžené hory zvedající se strmě přímo z moře. Lofoty to ovšem ještě nebyly.

Toho dne se toho moc nestalo, štreka to byla pěkná a my převážně seděli v autě, jeli kolem moře a koukali na studený Atlantik olizující kamenitá úbočí hor. Otázkou dne ovšem bylo, zdali bude průjezdný nový úsek E10, o kterém věděly jen Google Maps, ale ne už navigace Božena a papírová mapa jej uváděla jako „plánovanou silnici“. Kdyby tato cesta ještě nebyla otevřená, museli bychom si pěkně zajet a na Lofoty se dopravit trajektem. Již zdálky jsem ovšem poznal kruhový objezd a směrovky se zelenou značkou E10 správným směrem, takže jsme po nové (a prázdné) silnici frčeli vstříc Lofotám. Projeli jsme i festovním šestikilometrovým tunelem, pak ještě jedním, pak nějakým mostem, tunelem vedoucím pod mořem a byli jsme tam! Most spojující nejvýchodnější lofotský ostrov Austvågøy se zbytkem Norska! Vichr, pošmourno, zatažené nebe, zima, studené moře pod námi a všude jen skály, skály a skály. A sníh a zima. A žádné stromy. Zimní Lofoty.

Zamířili jsme do blízké vesničky Fiskebøl, odkud jezdí trajekt do přístavu Melbu na Vesterálenech, což je souostroví na sever od Lofot a tam jsme se po jejich prozkoumání hodlali také vydat – tak jsme potřebovali zjistit, kolik trajekt stojí a kdy jezdí :) Přístaviště bylo opuštěné, infodomek bez života, ale přesto veřejné záchodky odemčené, čisté a s teplou vodou. To potěší :) Tam jsme také opět poobědvali, vzhledem k panujícím povětrnostním podmínkám tentokrát přímo v autě, aby nám náhodou vítr neodnesl kolečka Vysočiny od huby ;)

Všechno ale sranda nebyla. Nejhorší scénář se vyplnil a ivonka měla od nočního mrazu z auta prochladlá záda a močový měchýř. Asi každá holka to zná a ví, že to není žádná sranda a že to za den nepřejde. To mi ivonka oznámila ve Svolværu při procházení jeho nehostinnými ulicemi a zkoumání možností ubytování a bylo jasné, že minimálně tuto noc musíme strávit někde v teple a pohodlí (nebo alespoň ona). Proč jsme do Svolværu jeli? V průvodci jsme našli, že se tam vždy poslední týden v březnu koná velký rybářský festival a dokonce i mistrovství Norska v lovu tresek, s čímž jsme machrovali před všemi rybáři, které jsme před odjezdem potkali. Ale bylo tam prd. Jen zima, křik racků a „vůně“ rybiny z přístavu. A na obzoru obrovské sušáky tresek. Tamní praxe je taková, že naloví tresky, po dvou je svážou za ocas a pověsí na břehu na dřevěné konstrukce, kde x měsíců schnou (a smrdí). A pak je to pěkně drahá delikatesa. Zdálky jsme se podívali na zchátralý bunkr z války, nakoukli do drahého hotelu, vylezli k místnímu (zavřenému) kostelu (Danova podezřelá úchylka ;) ) a vydali se zpět (po decentním nákupu) k autu. To už jsem chvíli řídil já a měl z té krávy na čtyřech kolech betálný respekt. Dodávku (Toyota Hyas?) jsem řídil jen jednou sotva kilometr a žádná sláva to nebyla, takže tenhle Ford Transit se po Svolværu zpočátku také moc jistě nepohyboval. Obzvlášť když se tam člověk potká s T křižovatkou, co má uprostřed jakýsi kanál a ve výsledku je to mini kruhový objezd s vydlážděným ostrůvkem tak metr širokým. To překvapí. Zastavili jsme u „Lofotské katedrály“ (velký kostel), ale ta byla také zavřená a já stejně zůstal s trpící ivonkou v autě a dumal, jak vyřešit neutěšenou ubytovací situaci. Po pár kilometrech jsme narazili na „camping“ ceduli s obrázkem chatky a vydali se z E10 do vnitrozemské divočiny sněžných cest, až jsme dojeli k pobřeží ke kempu Ørsvågvær (ta severská písmena jsou šílená!). Kluci šli zjistit, jestli je kemp funkční a kolik by stálo pronajmutí chatky a když se z recepce vrátili s majitelem vedoucím je s klíčem k chatkám, vydali jsme se za nimi. 500 NOK za chatku a noc byla nádherná cena, za 300 CZK na jednoho úplná balada. Našel jednu z chatek, která nebyla po zimě a neobvyklém přívalu sněhu zdemolovaná (prý do nich pěkně zateklo), já to šel se sestrou zaplatit a už jsme byli nastěhovaní s přímotopy topícími o106.

Ideální chatka, tzv. „rorbu“ (pro rybáře), šest lůžek, sprcha, zařízená kuchyně, obýváček a veranda skoro nad mořem, neskutečný výhled na hory obklopující fjord … hned jsme z kufru vylovili udici, navázali twistříka a vydali se rybařit. Ale na vláčení byl fjord moc mělký, takže hned první nához skončil zaseknutý na dně. Inu, všichni jsme se vyfotili s ohnutou udicí, pak jsem vlásku utrhl a šli jsme s ivonkou do tepla chatky, zatímco ostatní dál zkoumali pobřeží s padajícím večerním přítmím. Uvařil jsem si kafe, ivonka si dala instantní polívku, nachystal jsem jí teplé hovění na pohovce v obýváčku a brzy přišli i ostatní. Postupně jsme se vysprchovali, pojedli něco instantních zázraků, otevřeli plechovečku či dvě a já neustále chodil na vymrzlou verandu kontrolovat, jestli se nám náhodou nad hlavami nepromítá polární záře. Moře v přílivu šumělo přímo pod ní a na nebi se občas nějaká hvězda ukázala, ale záře se nedostavila. Zato přišla smska od mámy, že u nás padla vláda, což jednoho zarazí, ale tam na severu tisíce kilometrů od domova jsme to moc neřešili. Noční relax na křesílkách v útulné chatce stál za to…

Dan u cedule k Narviku (no, třeba překladiště má přímo za zády)

obrazek

Někde mezi Narvikem a mostem na ostrovy

obrazek

První z velkých mostů

obrazek

Vnitrozemí ostrova Møysalen, posledního před Lofotami

obrazek

Náš fordík na mostě na lofotský ostrov Austvågøy

obrazek

Lofotské pobřeží a v dáli kontinentální Norsko

obrazek

Svolvær strážený skalami

obrazek

Nalevo vojenský bunkr, uprostřed sušáky na tresky a napravo rybářská loď

obrazek

Ubytujeme se tu? A bude v chatce teplo?

obrazek

Jarní úklid zimní nadílky sněhu :)

obrazek

Tak takhle se kluci nahazuje …

obrazek

To bude kus! Vidím to na desetikilového žulového macka!

obrazek

Obýváček s výhledem do zátoky

obrazek

Panorama před naší chatkou

obrazek

Večerní relax, teplo, pohoda

obrazek

Průběh výletu den po dni:

před devíti roky | Cesty Obrázkově | 6 komentářů

Komentáře

1 | frettie | před devíti roky

super. :) cestuj víc, je to úžasně čtivý. :)

reagovat

2 | Skrnda | před devíti roky

Jo jo…když to někdo umí napsat… :-)

PS: s ubytováním v Norsku jsme měli problém i v létě…skoro to vypadá, jako by o turisty nestáli ;-)

reagovat

3 | juneau | před devíti roky

Ale co to stálo peněz, abych mohl nyní něco zajímavého napsat :)

Teď mimo sezónu to tam taky byla sranda … turist infa zavřený, ubytování nefunkční, … :)

reagovat

4 | -hgn- | před devíti roky

Souhlasim s frettie. Vyborne napsany. Jednou to budu cist detem, co jsme zazili ;-)

reagovat

5 | -hgn- | před osmi roky

kulervoucí, nezapomenutelný, a musel jsem si tvý zápisky dát dneska před spaním zase ;-)

reagovat

6 | juneau | před osmi roky

Sakra, člověk přijde blognout a ne zase číst o polárním dobrodružství! :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.