5 dní, přituhuje

Hrábl po klíčích, nastartoval a ujel tomu Prostě se šel projet. Tak to prý řešila jedna spolužákova sestřenice, maturitní nervy. O svaťáku jí rodiče na stoleček položili klíčky od auta a na balkon postavili popelník… hezká péče Ale v paměti to mám, a auto si dnes půjčil. Pokud mi naši někam postaví popelník, tak se konečně vyhrabu z peřin, rozlepim si voči a vytáhnu ruku z nočníku…

Nevím, odpoledne to byla opravdu krizovka. Tak extrémní nechuť k učení… to nebylo flákání, to byla úplná… nevim. Zavolal jsem djovi, zda se nechce projet, nalodil jsem ho a udělali si takovou malou projížďku po okolí. Žůžo dobrodrůžo, v jedné chvíli pískání brzd (příště se tam ten magor lépe rozhlídne), v druhé chvíli si hraju s busem na „kdo s koho“… což už víckrát neudělám. „Ty's ho neviděl?“ třeštil na mě dj oči. Ale viděl, viděl… jen mě nenapadlo, že je ta silnice tak krutě úzká. No užil si, jen co je pravda. Ani mě tedy tahle projížďka nijak extra neuklidnila, nerozptýlila…

Vtipný je, že když si zastavíte kdesi za Zapadákovem na kopečku, pěkně sjedete vedle silnice na nejprdelovatější polňačku v širým okolí, abyste se mohli nadýchat čerstvé vůně kopců a luk vysočiny, tak jako na potvoru si to přitrajdá nějaká home-made dvanáctsettrojka s dvouma klukama, kteří prostě na tu nejprdelovatější polňacku právě míří.

Sestru moje aktuálně (přechodně) nabyté znalosti provokovaly ke spoustě otázek, kuchyň se na čtvrt hodiny stala intelektuálním bitevním polem. Až jsem byl sám překvapen, co všechno si pomatuji a předně, co všechno si zvládám pospojovat, dát do souvislostí… už déle si například vzpomínám na Jana Herbena, jenž vedl časopis Čas, ve kterém publikoval Petr Bezruč. Tuto spojitost nikde napsanou nemáme, ale je fajn si ji uvědomit. [irony]Světoborný, co?[/irony]

Národní obrození, Literární školy konce 19.století (májovci a jiný ptáci), Poezie mezi válkami ještě jde (Seifert, Nezval, Halas), ale z té poválečné, z té mi střeva lezou po stropě. Světové literatury jsou bezva, hafo jsem toho četl. Ale ta domácí, ta domácí…

Co bych chtěl dostat u matury: Česká středověká, renesance, novinářství za NO, Romantiky, Anarchisty nebo Modernu, Moderní směry 19./20. stol, Lit. první světové války, druhé světové… no a tím to hasne. Ještě Karla Čapka bych bral. Ani si nejsem jist, zda se tak jmenuje. Ale co bys čekala od člověka, který do písemky napíše, že se Vítězslav Nezval jmenuje Jan…

Tak, a sirenka je off… smut. zouf. Půl dvanácté… pokud zítra dopadne učení tak jako dnes, pak se na to už můžu vybodnout úplně. Žádný profesor mě nebude chtít potopit, něco už taky umím… kdybych se teď podíval jen na otázky, ve kterých nevím ani slovo, asi bych to i tak v pohodě dal. Asi… nechce se mi zase tak moc riskovat. Ale s tímhle přístupem? V šest či sedm večer pro mě padla, mám dobrých pět hodin na učení a co udělám? Sednu k pc a pustím si nějaký film. Dnes třeba Big Fish… sestra mi po dvaceti minutách přišla vzkázat, ať si ten svůj soundsystém ztlumím. Ale už neodešla a dodívala se se mnou… a film? Nádhernej…

Internet, spojení s celým zpropadeným světem. Přesto tu jsem zase sám.