Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

A je tu půlka února

Nějak jsem to s tím blogování na začátku roku přehnal. Přepálil jsem začátek jak Nizozemky na třech kilometrech. Třináct dní ticha.

A dnes budu anachronický! A stručný?

Rybářská zabíjačka s čuníkem, chaos ve 20 lidech, starání se o plápolající ohně pod kotli, škvaření škvarků, celý den na nohou a venku. Večer za odměnu skvoš, ale ten byl zase tragický jak sviňa a já se tam mohl ohánět pádlem, měl bych větší šanci trefit míček. Nahovno.

Ale hovno anachronický. To bych si musel aspoň pamatovat, co se za tu dobu událo.

Valentýn byl komerční, v pátek jsem dal ivonce květinu, v sobotu ji vzal na večeři do podniku, kde jsme ještě nikdy nebyli a v neděli dostala srdíčkový polštářek a srdíčkové těstoviny. Hned jsme je povečeřeli 🙂 Bylo to fajn, dělat jí radost.

Dnes ráno jsem ani dospat nemohl, čekala mě u zubařky čtvrtá oprava pravé horní čtyřky. Jednou na jižáku povolila pod šutrem ve chlebu a od té doby již za moc nestála, opravy vydržely vždy max rok. Jenže v sedm ráno jsem tak akorát zjistil, že jsem objednaný na dvanáctou (debil debil debil!). Inu vrátil jsem se domů, padl do postele vedle ivonky a ještě si dvě hodinky pospal. Pak jsem ji zavezl domů (relý ledový koleje, ta cesta na jih) a vydal se znovu k zubařce. Tentokrát jsem již neměl ani kde zaparkovat, stálo tam snad osm aut a já musel zůstat stát na cestě, kde jsem div nezapadl a rozjezd mě stál všechen cit na spojce, co jsem byl schopný dát do kupy nervozní z toho, jak nebezpečně intimně koketuje bok rakety se zadními světly jiného auta. Uff. U zubařky jsem si hodinu a čtvrt postál v čekárně, pak šel na řadu a moje požadavky, že mi stačí ten zub jen nějak ošetřit, aby se nekazil, nepadly na úrodnou půdu. Takže korunka… plastová. Eh? Něčím mi bylo zarejpáno po dásni, a ona to byla umrtvující injekce a už jsem o ničem nevěděl. Držku rozpáčenou tři čtvrtě hodiny – zubařka obsluhuje naráz dvě křesla – a v péči krásné mladé asistentky. Ta mi nacpala do huby jakousi plastelínu na obtisk chrupu a trpělivě mi ji tam držela, koukala z okna, až najednou nadskočila a vyjekla „Koušete mě!“, protože jsem se jí nevědomky zakousl do prstů 😀 Div jsem neměl křeče v sanicích a ani jsem si nevšiml, že pomalinku zavírám pusu 🙂 Deset minut broušení zubu k tomu (díky bohu za ty drogy) a po druhé hodině jsem vyrazil domů.

Seru na to, je pozdě, jdu se vyspat.

| Z mobilu | 0 komentářů

Komentáře (0)

Zatím žádný komentář.

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.