A k tomu padá sníh...
Ani nevím, co si mám pustit za hudbu… bolí mě hlava, tak jako tak už dva dny… a kdybych byl měkkej, tak napíšu, že je mi smutno. Nejsem měkkej, napíšu, že je mi mizerně… po dlouhé době mi je opět mizerně. Bolí mě hlava…
Proč chodím v úplně obyčejné dny spát ve čtyři? A proč se pak převaluji po polštáři, prohlížím si pokoj osvětlený pouliční lampu, a nemůžu spát? Proč…. proč? Nevzpomínám si, kdy jsem se ptal naposled. Nevzpomínám si na den, nevzpomínám si na text. Ale bylo to kvůli olince. Chce se mi spát.
Jako pravá kurva odbydu hughhha, ale teď už se mi vážně povídat nechce… cítím, že to není lež, být šťastný ze štěstí přátel…
I don't think you trust
In, my, self righteous suicide
I, cry, when angels deserve to die…
Kdysi jsem měl na zdi nad počítačem a4ku papíru… a na ní: „Až budeš příště přeinstalovávat wokna, tak nezapomeň: .doc, .html, .wab, .dbx,…“ Seznam přípon souborů, které bych neměl zapomenout. Dal jsem ji tam poté, co jsem při reinstalu zapomněl na složku s povídkami a smazal si dvacet stran z jedné povídky. No a proč to píšu? Měl bych si vytisknout něco podobného: „Nikdy nepiš nic do blogu, když je ti mizerně.“ Mělo by to smysl. Zase by jednou mělo něco smysl.
Možná tušíš správně, co víš. A možná už je pozdě cokoli zachraňovat.
""
před 17 roky |
Ze života |
5 komentářů