A proč jít kurva spát ...

Vždyť je jen páteční noc (sobotní ráno), zítra nemusím vůbec vstávat a řídit do Brna, a když už sedím u pc celý týden, tak proč to o víkendu rušit ...

To by byla trocha optimismu na začátek.

Zase uteklo vody, kterou jsem už začal i zapomínat. Minulý týden jsem se otočil na Školení SEO pro webové vývojáře. Vstávání ve čtyři deset, o půl paté tmou/autobusem do Brna, odjezd o půl sedmé EC na Prahu, po půl desáté na hlaváku, céčkem na Vyšehrad a pěšky pod Nuselák do neznámých ulic, školící středisko a místnost s pár ajťáky, Markem Prokopem. Den v Praze. Nevyspání a únava, poslouchání a zavírání očí jako před lety na jiných přednáškách. Až mě ta paralela pobavila. Poslední večerní vlak domů jsem stihl a v deset jsem se po dalších 4h ve vlaku dostal až k ivonce. Byl to zážitek.

Mohl jsem přespat v Praze, měl jsem zamluvený pokoj na koleji a docela mě představa volnosti v Praze lákala. Ale přesto jsem raději chytl vlak a jel domů. Druhý den šel ivončin táta s dědou do lesa na dřevo, kde jsem přislíbil účast ... takže nebylo záhodno vyspávat kocovinu někde v metropoli. Ráno jsme tedy vyrazili kamsi do kopců v mínus 10 stupních, a nakládali připravená polena a kratší kmeny na vlečku, která pak odjela a za hodinu se vrátila prázdná. A my tam hodinu pocházeli a čekali. V mínus deseti stupních. To byl pěkný očistec. Odpolední odpočinek také nepřišel, to se dřevo na dvoře složené skládalo do rázů, ale snad jen hodinku či kolik. Co se dělo pak si již fakt nepomatuju ... možná jsem odpadl, možná jsme šli do hospody, možná jsem jen vegetil na gauči.

V pátek byl u ivonky zase ples. Fakt se mi tam nechtělo. Společenské tance nejsou moje hobby, což mi dokáže znechutit celý večer. Nejdřív jsme zašli na figo na dvě dvanáctky, protože co dělat v devět na plese, že. O půl jedenácté už to bylo lepší, od a to jsme jen od dveří prošli přes parket přímo do protějšího baru a tam zůstali následující čtyři hodiny. Krása. Po první půlhodině jsem v sobě měl snad pět becherů a začínal tušit průser. Ale copak jde nepít, když se tam sejdu s mými nejbližšími známými z ivončinné strany a všichni s červenou košilí? I tak bylo pořád s kým pít. Pak už se ples převtělil do poctivé zábavy a nějaké skákání na Kabáty s kravatou kolem hlavy tam taky bylo ... jen nás všechny zrazovala parketová podlaha. Nestavěla se nám do cest, ale kurevsky klouzala. Ivonka sebou sekla dvakrát, já taky ... a to dokonce při "společenském" tanci, kdy mě na parket dotáhla danča a najednou jsem byl v jednom rozmazaném kole. Pak jí asi podjely nohy a plnou silou do mě vrazila, odhodila vzad a padla na mě, uprostřed parketu, samozřejmě. Lovely.

Někdy ve tři jsme byli doma, já padl do postele a zvoní budík po osmé hodině. Nojono, sobota, doma jdeme do lesa a počítá se se mnou, tak oblíkat, opláchnout xicht, kdepak mám klíčky? Zamrzlé auto, jednička, dvojka plný kotel, rádio on a právě RHCP - Otherside, tak jsem si zazpíval s nimi a frčel ránem domů. Vůbec mi nepřišlo, že bych nemohl řídit ... to teprve po vylezení z auta mi přišla země nějaká divná, a občas jsem se lehce zamotal. Tak jsem si doma kontrolně foukl do alkohol testeru a to hausnumero, co se na něm objevilo, sem ani nemůžu napsat. Kdyby mi dali po cestě dýchnout policajti, tak mě asi na místě zastřelí. Opravdu.

No ale co je nejlepší na opici? Práce v lese ... rval jsem se tam jak na poslední štaci, klopýtal přes větve a nerovnosti, motal se a nadával (fakt kurevsky), ale tahal za sebou kmeny pokácených olší, habrů, bříz, rval je přes kořeny a starým listím, přibližoval je k místě jejich porcování, a dával do toho fakt všechno, snad aby se ze mě s veškerým potem vyplavil i alkohol, opice, nevyspání, únava. Někdy jsem dotáhl ultratěžkou kurvu, až mi nohy na hlíně ujížděly a musel jsem pak minutu odpočívat a popadat dech, zlitý potem v těch pár stupních, a zase jsem jen odpřáhl lano a vyrazil do kopce najít si další mrchu ke stažení ... a pořád dokola a dál, až do tří odpoledne. Pět hodin chlapské dřiny. Domů jsem dojel čistý jako lilie. Nechci si představovat, jak by ta sobota vypadala, kdybych jen seděl doma. Fuj.

Večer jsem se vrátil k ivonce, na pár piv do jedné hospody, na dalších pár do druhé a k jedenácté se jelo domů. V neděli se šlo na velkou rodinnou oslavu k jejím prarodičům, několikery narozeniny a epesní svíčková, pivka, vínko, slivovice a co pak s načatým večerem? Inu, do hospody a autobusem v šest domů. K večeři svíčková, tentokrát od druhé babičky a do postele. Víkend za všechny prachy ...

A pak tenhle týden. Krásný týden. Od pondělí je jasno a modro, snad jen včera příroda zaváhala, ale dnes už bylo zase krásně. V pondělí ráno jsem dojel domů a za chvíli tu byl dj, jestli s ním nepůjdu běhat. Právě jsem do sebe nalil kafe, chystal se na práci, tak jsem mu to odřekl, ale hlavou mi to hlodalo. Odpoledne jsem alespoň navozil dřevo, abych byl na vzduchu. V úterý bylo ještě krásněji, tak jsem navlékl novou softšelovou bundu, přifoukl kolo vyrazil ... rovnou do lesa a lesem vzhůru, v opatrném tempu, abych se jednak nepoblil, druhak moc nezpotil, protože to by v takovém čtyřstupňovém hicu nebylo rozumné. A po lesních cestách, polních cestách, žluté trávě uválených luk, opuštěnou a tichou krajinou, chladem pod modrým nebem ... nádhera. Ve středu večer na schůzku, domlouvání vzhledu webu, a pak už jsem k ivonce nevyrážel, ve čtvrtek se mělo jít opět do lesa, musel bych se vracet. A tak jsem s tátou a strejdou zase válčil s dlouhými kmeny padlých olší, od čtyř hodin až do tmy, za řevu pily a šustění starého listí. O cestě k ivonce jsem neuvažoval, v noci jsem potřeboval aktualizovat jeden web, a až pozdě jsem zjistil, že mi chybí důležitý soubor a nemůžu pokračovat. Nasere. A byl tu pátek ... ráno se stavil dj, sotva co jsem slezl k pc. Že půjdeme odpoledne běhat, pokud se udělá hezky. Moc jsem z toho nejásal, kondici nemám žádnou, tak proč se ztrapňovat. Ale když jsem pak viděl to modré nebe, ty sluncem zalité lesy ... vyběhli jsme opatrně, a stálé stoupání, kudy jsem v úterý projížděl na kole, mě totálně odrovnalo. Chvíle chůze, chvíle běhu, zase ta zažloutlá tráva náhorních luk a nikde živáčka. A pak už jen chůze a povídání, já neměl sil a dje bolel kotník, takže jsme se vraceli procházkou a nic nehrotili. Fajn hodinka na čerstvém vzduchu. Mohl bych chodit běhat, mohl. Ale raději bych jezdil na kole. Na dnešní páteční večer si ivonka naplánovala holčičí jízdu, takže vlastně ani moc nechtěla, abych dojel, a já musel dokončovat tu čtvrteční noční práci. Ale naši odešli na návštěvu a co s tři hodiny prázdným domem? Tak jsem obepsal vojtu a dje a sešli jsme se tu u dvou lahváču a jackass 3d. Fajn pohodový večer. Ale pak zase jen u pc s Tomášem Klusem a prací. A pak píše ivonka, že sice spolu zítra pojedeme do toho brna, ale pak že se domluvila s kamarádkou, co ji dlouho neviděla, na odpolední posezení ... a to už jsem nemohl. Týden se nevidíme, a tohle mě mrzelo. Do toho ta zjebaná práce, kterou bylo nutné dnes dodělat a jsme zpátky u nadpisu tohoto blognutí.

před šesti roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.