A tak tedy začnu nový den blognutím
A nezvolím jinou formu než tu otravnou, kterou nikdo nečte, s nedůvtipným shrnutím toho, co jsem dělal a kde jsem byl. Mít o čem psát, bylo by to jiné.
Poprvé jsem byl letos na koupáku, v úterý a ve čtvrtek. Počasí si o to přímo žádalo. A tak jsme tam v úterý ve třech s vojtou a peťákem blbli a koukali po holkách (dokud z práce nepřijela i ivonka) a měli se fajn. Auto bral vojta, ale protože v jejich nové (staré) fábii jel sotva jednou (strávil rok v anglii), musel jsem to odřídit já. Nesvůj jsem byl celou cestu, jsem zvyklý na naši felcku (dýzl + posilovač) nebo na ivončinu (benzín + bez posilovače), a přesednou do o dvě generace novějšího auta, to byla taky zkušenost. To řazení, mňam.
Na koupáku se domluvilo večerní posezení v hospodě u nás ve vesnici,
kam já chodím právě tak jednou za dva roky, protože je to prostá sprostá
putyka a pokud nejsem nijak spřízněný s naším fotbalovým týmem
(nejsem), tak se tam těžko budu cítit jako mezi svými. Sedli jsme
na zahrádku s pivečky, gambrinus bez bublinek tuším, plkali o všem
možném, okukovali rodinu z holandska, co také přišla do české hospody
(dvě dcérečky). Naše vesnice je tím celkem známá – tráví v ní
dovolenou spousta holanďanů. Kdosi jim pronajímal chatu, celkem se to u nich
na rovinách rozkřiklo a tak se nechávají ohromovat zdejšími strmými
kopci. Tam mi ještě zavolal jakub s obvyklým dotazem, zdali právě nejsem
u netu. Věřím, že odpovědí ne, v hospodě byl upřímně
překvapen, ale hned jsem dostal pochvalu
Středeční parno jsem do oběda přežil u klávesnice, po obědě na úmorných nákupech. Vyrazili jsme s ivonkou do globusu nakoupit si zásoby na dovolenou. K pokladně jsem pak už ani vozík nemohl dostat, přetížený 10kg cukru a třemi pytly podestýlky pro koťata se z něj stal neovladatelný tank. Bezmála dva tisíce korun změnily majitele a my vyrazili domů. A doma do bazénu a z bazénu ke klávesnici.
Ve čtvrtek opět práce, ale ivonka se chtěla jet koupat. Postupně odpadali všichni, kdo připadali v úvahu a jet jen ve dvou… nechal jsem se přemluvit, ale v bandě lidí je to sranda až běda. Ale na koupáku bylo lidí málo, voda ucházela, deset bazénů jsme si dali a na dobré dvě hodiny jsem tam byl jediný kluk ve věku 15–27 let, zatímco spoře oděných děv tam bylo skoro deset. Takže jsem si alespoň užíval svoji roli (zadaného) plážového frajírka. Už se těším k moři. Příští pátek.
Večer jsem usedl k pc, ale rozhýkala se mi upomínka na mobilu, ať si už konečně zaregistruji předměty do rozvrhu příštího semestru. Zatím jsem ji úspěšně asi 20× posunul o den později, ale tentokrát jsem čas měl, na správě kolejí právě zjišťoval, kolik mám bodů na ubytování, a tak jsem do toho praštil. A ti debilové mi nevypsali dva ze čtyř povinných předmětů do mé vedlejšky… chtěl jsem si to všechno odstudovat v jeden semestr a jít na státnice, a takhle prd, velebnosti. Třetí předmět jsem vystudoval teď a ten poslední, jediný možný, je v pátek od půl třetí do šesti. Ach jo.
Takže, vzkaz pro hágena :
- 4IT352 (00002) – Vývoj na platformě .NET (to pro tebe
asi nebude
)
- 4IT415 (01004) – Informační modelování organizací
- 4IT417 (01003) – Řízení podnikové informatiky
- 5HD213 (01000) – Dějiny mezinárodních vztahů v 19. a 20. století
- 5HD336 (01000) – Hospodářské a politické dějiny totalitních režimů
- 5HP436 (00001) – Internetová žurnalistika
Druhý a třetí předmět je oP a opět to jsou týmové radosti, takže se
tam můžeme sejít. Ten zbytek je asi až na internetovou žurnu takový … ne
pro každého
Prší a prší. Kávu jsem dopil, bývalý (naštvaný) webmaster webu, který po něm přebíráme, nám patrně na rozloučenou vymazal klíčová data z databáze, takže o srandu není takhle po ránu nouze. Alespoň mi pootevřeným oknem proudí do pokoje chládek. Včera jsem o půlnoci dodělával jednu věc a jen jsem čekal, kdy po mně začnou téct čůrky potu.
Odpoledne jedny padesátiny s povinnou účastí, v sobotu slavnosti piva, v neděli celodenní kocovina a pak už jen pět dní a relax u moře.
před 13 roky |
Ze života |
4 komentáře