Absurdní den - který byl o něčem naprosto jiném

Třeba o vstávání po páté… procitl jsem do tmy a uvědomil si, že se přes mě ivonka natahuje na noční stolek pro mobil. Za okny temno, doufal jsem v tak druhou třetí hodinu, abych mohl ještě do plánovaných 5:20 spát. Bylo 5:05. Nejhorší možný čas. Poslední ráno.

Cestou courákem do Ticha beze slov, nějak nebylo o čem mluvit. Tak jako jsme včera ze stejného nádru poslali do prahy sestru, tak jsem dnes zamával ivonce ve vlaku do brna, a sám o patnáct minut později nasedl do rychlíku opačným směrem. Cesta do prahy. Nic jsem si nenalhával, okamžitě jsem se v prázdném kupé uvelebil a usnul. O to pomaleji ale cesta ubíhala. Pak si přisedli jakýsi dva mladí němci a bylo po klidu.

Hlavák, davy lidí, všichni chtěli svoji šalinkartu… vydal jsem se na můstek, ověšený cestovkou a noťasem, a snažil se aklimatizovat. Metrem jsem poslední semestry prakticky nejezdil, a nechybělo mi to. Šalinkartu jsem získal, a po dvou hodinách od příjezdu dorazil i na kolej. Kde už byl slovák roman, právě stávající po flámu. Njn. Ondra pryč, nakousl jsem tedy žhavé téma sám – jestli existuje možnost, že by se odstěhoval na stejně velký pokoj, jen na opačné straně chodby. A neodstěhoval. Prý už je na tom pokoji čtyři roky. Co se dá dělat. Každopádně vypadá rozumně, ale z pokoje ho nedostaneme. Takže druhá možnost – zkusit se prohodit s těma dvěma kluky na budoucím hágenově pokoji, neboť to můžeme udělat i bez něho. Odchytili jsme tam jen jednoho – a ten by se klidně přestěhoval, že za měsíc stejně z koleje odejde na privát, prohlédl si náš pokoj a že ok. Ten druhý tam nebyl. Ten druhý je taky v americe. A místo něj tam bydlí načerno jeho kamarád. Se kterým (když už na to přijde) nepůjde přepsat ubytovací smlouva… musí se to všechno pořád komplikovat? Uvidíme večer, až je tam zastihneme snad oba. Snad to vyjde.

Ale celý den je o něčem jiném. Nevím, čím by to mělo být, ale je mi z tohoto skoku do jiného světa mizerně. Chybí mi má ranní káva, chybí mi mlha v údolí, prosvětlený dům, nebo i jen pohled z okna ivončina pokoje na barvící se kopce. Tady nemám nic. Kafe jsem si koupil, ale nemám hrníček. Jídlo jsem si koupil, ale nemám talíř… celý den tu sedím jen s noťasem a čekám, až v osm otevře letní sklad, kam jsem přes prázdniny umístil všechny věci, které jsem tu měl a které bych si musel opět přivézt. Bunda leží na posteli, protože nemám ramínka. Břečťan mi málem uschl – jeho zalití byla první věc, kterou jsem na pokoji.

Je to taková ta zvláštní osamělost, které se budou někteří smát. Myslím na ivonku, jak se asi má a zdali už se vrací z brna domů.

před desíti roky | Jarov Ze života | 8 komentářů

Komentáře

1 | Onder | před desíti roky

Tyhle pocity znám, přepadnou mě vždycky po prázdninách taky. Člověk si na chvíli přeje ještě vrátit čas a mě trvá tak dva týdny než si opět navyknu na ten rytmus a režim.

reagovat

2 | p. | před desíti roky

„Hlavák, davy lidí,… chybí mi mlha v údolí“.

Vítej v metropoli. Dnes jsme vstávali skoro nastejno.

reagovat

3 | Miroslav Jahoda | před desíti roky

Brr. Mám velmi nepříjemný pocit z tohoto textu. Už Tě raději nebudu číst :-D

reagovat

4 | juneau | před desíti roky

Raději si mě vyřaďte ze čtečky, ze svých blbých nálad se velmi rád vypisuju. Intenzita blbé nálady je mnohdy přímo úměrná délce pobytu v Praze ;)

reagovat

5 | Miroslav Jahoda | před desíti roky

Právě jsem si Tě z té čtečky opravdu smazal. Tvé články poslední dobou upadají a už zkrátka nejsou co bývaly.

Tak by nějak končil dnes populární komentář, který lze vidět na každém rohu. Teď tedy vážně. Já zase rád srovnávám, jak se dnes měl někdo jiný. Dnes byl pravdu den ne-den. Začíná vrcholit dopad mého špatného rozhodnutí. Místo abych studoval filologii nebo žurnalistiku, budu se rok trápit na stojárně. Není fakulta jako fakulta :-|

reagovat

6 | lucka | před desíti roky

juneau napsal/a: Intenzita blbé nálady je mnohdy přímo úměrná délce pobytu v Praze

no potěš koště ;-)

a kde jsi na koleji?

reagovat

7 | juneau | před desíti roky

Na jarově, na jarově… dnes taky celý den prší (což ti asi nemusím povídat), což je další proměnná v oné rovnici :)

reagovat

8 | lucka | před desíti roky

nemusíš říkat nic, taky jsem zmokla.. a taky to na mě působí negativně.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.