Age of Empires II - Impérium dostává úder

To by tomu nebylo, abych si dnes s djem nezahrál zase jednu partičku v ejdžích. Také zase jednou nemám o čem psát, tudíž se zaměřím na tento herní zážitek. Časem se uvidí…


Screenshot ze hry
Začátky mého města… chudičké centrum, vesničané na sběru bobulí, pastevci kuchají nebohé bečící ovečky, zvuky přírody, do toho tesání seker a vrzání lopatek větrného mlýnu. Krásná idylka… ale v téhle fázi se člověk nesmí moc zdržovat. Rychle do feudálního věku…


Screenshot ze hry
Bobule nahrazeny farmami, stádo oveček bez vyjímky rozporcováno mezi dělný lid. Hrozba útoku saracénského sultána je stále hmatatelnější, budovy produkující bojové jednotky rostou jak houby po dešti… svoje město uzavírám do palisád, jež mi stejně slouží spíše jako estetický prvek, ale sultán mi alespoň nemůže vlézt až k centru. Buduji si minimální armádičku, abych měl sultána alespoň čím zbrzdit, když už nic. Dj si na opačném konci mapy kraluje stejně spokojeně jako já. Ve vývoji drží krok se sultánem, já si za cenu zaostalosti v postupech do vyšších věků buduji silnou ekonomiku, která mě pak sama vystřelí do zlaté éry.


Screenshot ze hry
Jenže plány mi hatí sultánova kolonie kousek od hradeb (dokonce si tam postavil i hrad!), která mi dává tušit brzký útok. Dávám dohromady zoufalou armádičku, trestnou výpravu, která se se čtyřmi beranidly vydá zpacifikovat tento předvoj mohutného útoku. Za hradbami duní kovárny, ržou koně ve stájích, jak se na ně šplhají zakonzervovaní rytíři, pěchota dupe kolem mého hradu… ekonomický zázrak se povedl a nic mi nebrání v budování záloh. Mezitím se ze záškodnického útoku na sultánův hrad (jeden z pěti na celé mapě) stal boj o přežití, zhroucení hradu je jen vadou na kráse útoku sultánových záloh na moje žebráky s plechovými meči. Holt jsem měl rychleji postoupit do vyšší doby a vyzkoumat si lepší zbraně. Posílám do boje poslední železnou obranu města a na křídlech štěstí vyhrávám bitvu na pobřeží pouště… zbědovaná armádička se pomalu posiluje o nové zálohy, ale neustálý proud sultánových vojáků z vnitrozemí mi dává tušit hrozbu nového útoku. Je nutné srazit toho fracka nevychovaného na kolena a utnout mu hlavu, jak se sluší na pravé křižáky. Do boje se zapojuje i dj, svíráme arabské město ze dvou stran, ač nemáme vizuální kontakt svých armád… strhávám další dva hrady, přičemž u druhého je zmasakrována celá moje jízda a trosky mé armády se potácí v krvi mezi městskými centry, jež srší šípy jako já nadávkami. V okamžiku, kdy odesílám djovi zprávu o tom, že již nemám žádné zálohy a armáda přestává být bojeschopná, se městské centrum, moje zhouba, otřese pod útokem jeho olifantů. Poslední nebezpečné místo je zpacifikováno a nastává strategické vyhlazení populace nepřítele, jejíž jediný člen je schopen postavit na nohy celé království někde na opačném konci mapy. Strhávám zbývající budovy, z města proudí svěží posily…


Screenshot ze hry
Mezitím v centru mapy vytěží moji a djovi zlatokopové poslední ložisko zlata a nastává klid před bouří. Spojenectví je již pouze formální…


Screenshot ze hry
Dobře vím, na kom hodlá dj testovat nenažranost svých slonů, proto stahuji zbytky armády za hradby svého města, jež je nyní opevňováno jako poslední bašta lidstva.


Screenshot ze hry
Hradbu z palisád obepíná nová hradba kamenná, stáje produkují po slonovi druhou nejsilnější jízdní jednotku ve hře, paladina, zkoumám všechny možné posilující vynálezy a tato skupinka několika desítek jezdců má být mým trumfem v rukávu, jež by mohla zvrátit průběh nadcházející bitvy. Dj mě zve do otevřeného boje, já nejsem padlý na hlavu a vím, že není zbraň, kterou bych se ubránil nájezdu stovky slonů na otevřeném poli.


Screenshot ze hry
Zvu ho ke zkušebnímu útoku na opevněné město, v jehož hradbách je připraveno na dvacet vypilovaných katapultů, u kterých jediných mám jakž takž tušení, že by mohli proti slonům něco dokázat. Stejně tak z povzdálí druhé řady hradeb pokukují dělostřelci se svými kanóny a obvodové dělové věže můžou také kdejakému slonovi zkazit den.

A v tento okamžik mi dj píše, že musí končit. Tak nějak ukládáme hru a bitva se nekonná. Zítra přijedeme ze školy brzy, těším se na dokončení téhle mise. Konečně se ukáže, zda je jeho taktika 100 slonů a nic jiného k něčemu dobrá.

Určitě si říkáš, že přestanu psát o čemkoli jiném a zkejsnu u tohoto tématu. Aby ne, nehrál jsem si dlouhé měsíce… bavit mě to stejně časem přestane.

Bolí mě hlava… no vida, už bude deset. Internet mě posl dobou jen nudí, snad si půjdu i číst. Jo a se sestrou a její skupinou je ve finsku i naše angličtinářka (ofic jazykem projektu je angličtina), takže zítra máme na anglinu jako supl novou profesorku, největší kost v profesorském sboru. Věř mi, že se na tu hodinu opravdu těším ;) Tahle slečna by mě asi donutila něco do té angliny dělat. Vyjma stažených otázek k maturitě jsem ještě neudělal nic. Ani si je nepřečetl.

před 14 roky | Ze života | 4 komentáře

Komentáře

1 | lucinka | před 14 roky

hm, tak na výsledek si holt ještě počkám, ale průběh je zajímavý :)

reagovat

2 | juneau | před 14 roky

vysledek je, ehm, smutny :o(

reagovat

3 | lucinka | před 14 roky

jakto???

sloni jsou nade vše? to snad ne!

…hm, bohužel hrubá síla mnohdy nad intelektem vítězí…

reagovat

4 | juneau | před 14 roky

viz nejnovejsi text

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.