Ajnsundrasig

Jednatřicet. Aspoň se mi bude dobře pomatovat, že hypotéku splatíme, až mi bude 61 a jeden měsíc. Neb nám byla mrška jedna schválena … což jsme ještě také nevěděli. Včera na mejla dorazily dokumenty, ale deset pédéefek. Obchodní podmínky, zástavní smlouva, svolení k inkasu, zřízení čerpacího účtu, šablona návrhu zástavního práva do katastru, úvěrová smlouva, a bůh ví co ještě. A když jsem to procházel, tak mi náhodou zrak padl na odstavec s klíčovou informací: podmínkou pro podepsání zástavní smlouvy je předložení kopie smlouvy o zřízení věcného břemene chůze k pozemku sousedky (mezi ní a „domem č.p. XY“) a kopie nebo originálu katastrem orazítkovaného návrhu na vklad věcného břemene do katastru (s dodáním předmětného výpisu z katastru do tří měsíců). Wat? Tak ta hyena na centrále v Praze nás na pět dní vystresuje, že budeme muset měsíc čekat, než bude věcné břemeno zapsané na elvéčko (list vlastnictví), a pak beze slova dojde smlouva, kde je to najednou řešeno „po lidsku“? No kde to jsme?

Ale to už je samozřejmě jen takové to domácí vztekáníčko, hlavní je výsledek, možnost bydlení ve vlastním třeba i do konce listopadu. I když to „ve vlastním“ … s temným stínem hypotéky za krkem každý den i každou noc, kdy budu ve ztichlém vychládajícím pokoji zpod peřiny pozorovat temná mračna pochybostí plujících pod stropem z palachu, ptajících se zda dokážu další měsíc vydělat dost peněz na zaplacení účtů, splátek, nákupů, plínek … no, uvidíme.

před dvěma roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.