Ano, o víkendu se nikdy nevyspím

Ten letní tu vydržel půl roku, takže bylo načase. Že bych si s tímhle nějak moc vyhrál, to nehrozí, ale je půl třetí v noci a já se v tom už dál babrat nehodlám.

Stejně tak jsem odpoledne doplnil onu stovku chybějících textů… možná bych si některé mohl přečíst. Zavzpomínat… prolistovat deníček.

U komplu sedím prakticky od okamžiku, kdy jsem přijel od ivky.

K ní jsem vyrazil včera už za tmy… naši sledovali moje mátožné pohyby a neustálé zívání s neskrývanými obavami. Tma kolem, vyhřátý interiér auta, hudba… a hned to člověk řízne do meze. Chvílemi jsem si povídal sám se sebou, abych se nějak zareagoval… a občas opravdu nevěděl, že řídím. Nemělo to nic společného se spánkem, ale nevnímal jsem silnici. Přemýšlel…

Ale dojel. Chvilka s ivkou, která pak jela pro tátu někam do hospody (nonstop dělá rodičům taxíka), tak jsem zůstal delší dobu sám s její mámou. Koukali jsme na televizi, povídali si o pánovi prstenů a harrym potterovi, o rybaření jejího manžela a mého táty… ivka mi nabídla, ať jedu s ní, ale mě lákalo povídat si s její mámou. Nechtěj, abych se to pokoušel vysvětlit.

Jak jsem již napsal, spát jsme šli opravdu brzo… s ospalostí jsme na tom byli oba stejně. Přemýšlím, proč jsem se probudil o půl čtvrté v noci, ale probudil. Ne poprvé a té noci ne naposledy… plánoval jsem vstát v deset, protože je mi trochu proti srsti vstávat u nich doma vždy přímo k obědu. Přece jen bych chtěl jednou trochu zapůsobit… vzhůru jsme mohli být tak od devíti, po desáté jsme znovu usnuli a v 11:30 jsem rozhodně zavelel ven z postele.

Takže opět přímo k obědu… by mě zajímalo, kdy bych tam musel vstát, abych jednou dostal snídani a ne oběd A pravda, co si vzpomínám, tak jednou jsem u nich snídani dostal. Ale to proto, že jsem musel být ještě před obědem doma

A abychom tentokrát naše soužití nějak obzvláštnili, tak jsme se vytáhli na procházku. Venku chvílemi svítilo sluníčko a bylo spalujících šest stupňů nad nulou… obešli jsme pěkný kousek přírody, povídali, smáli se, škádlili… smichy jsem nemohl, kdyz mi trvdila, ze tenhle strom je tresen (jo, icquuju). Já koukal na takové ty seschlé vrtulky plodů lípy a nechápal, proč mi nevěří, že je to lípa. A nenechala si to vzít

Návrat někdy ke třetí hodině, šli jsme se na chvíli válet do postele… tulit se. Oblečení a propletení pod peřinou, potácející se na hranici spánku a bdění… ale opět jsme si toho spoustu řekli. Překvapilo mě výročí našeho seznámení (už je to pět měsíců od našeho seznámení). Díky tomu se zapředla diskuze, odkdy spolu vůbec chodíme. Protože 4.července jsme se seznámili. Mně osobně to bohatě stačí, abych to považoval za začátek vztahu, ivka se na to kouká pragmatičtěji. Ale zubím se na celé kolo, když si vybavím pohled s odstupem času… například když jsem po ní hned druhý den požadoval pusu na rozloučenou A dnes se ivka přiznala, že jí byla strašná zima a chtěla už jet domů, tak mi ji raději dala, abych ji nechal odjet Člověk by ji tím polštářem umlátil. Přiznala se, že to ji nikterak nenadchlo

Ovšem záhy zmínila jiný zážitek, z toho samého dne. A to naše povídání na hrázi přehrady… tam se totiž dobře odpočívá, slunce se do betonu opírá celý den. A ona se rozpovídala, že tam jsem ji poprvé vážněji zaujal. Čím? V paměti mi zůstalo jen to, že jsem při povídání nemachroval, nevytahoval se, nebyl arogantní… a také, že jsem povídal zajímavě. Potěší to slyšet, opravdu. Mít to jednou… oficiálně

Ve čtyři jsem vyrazil domů, kde se návštěva nekonala, tak jsem zalezl ke komplu a sbastlil dizajn. Byl nejvyšší čas, aleonotschka přiznala, že z kytiček už začínala šílet. Byl bych se rozesmál nahlas, nebýt kolem poklidná noc

A teď, po půl čtvrté, už půjdu konečně spát… kolik už je to týdnů, co jsem se pořádně nevyspal?