Beze slov a bez nadpisu

Dnes jsem už ani psát nechtěl… jo, s klidným svědomím bych ti to udělal. Jenže raven pořád ještě píše jeho spot o čemsi, co by mě prý mohlo zajímat, takže čekám… holomek, má tam u nich pod javorovejma listama podvečer. Mno a při čekání píšu…

Občas mě napadlo spáchat nějaký smyslupný spotík, takové ryzí blognutí. Ale asi jsem už rezignoval… je mi ukradené, zda bude mít tento text hlavu a patu (vím, že ne), téměř vždy začínám psát bez jakéhokoli vodítka, málokdy sleduji nějaký záměr. Prostě si jen něco napíšu… psychický automatismus v celé jeho kráse… či co to bylo. Psát bez přemýšlení, psát bez dohledu vědomí… nepřemýšlet a hlavně nehodnotit (je to dobře napsaný? nebudou se mi smát? dává to smysl?)

Psal jsem tak jen jednou, shodou okolností na klávesnici, ale písmenka požíral word a pak (z)vracela tiskárna… slohovka do školy. Největší ujetost, kterou jsem kdy napsal, jen slova skládaná za sebe, obrazy mé fantazie. A češtinářka mě donutila to přečíst před celou třídou… můj záměr naspat co největší úchylnost, abych to díky tomu nemusel přede všemi číst, jaksi vyhořel.

Přemýšlím nad tímto stylem psaní často, ale skutečnost, že jsi zde nikdy nic takového nečetl, ti jasně napovídá, že je to i na moje sebe-úchyl-propagační sklony docela silný kafe. Ale psát o dnešním dni? Vstávání ve dvanáct, kompl, prší, ivka (shrek2,válení na posteli (18:30–23:30)), toť vše. Není moc co psát… a raven stále ještě datlí.

Mám hlad, ale odmítám se zvednout a jít si něco najít. udělal jsem to jen jednou, dokopal mě k tomu stejnou věc spáchající chuck.m, kterého nebudu linkovat jen proto, že napsat tag by zdrželo proud myšlenek, ztratil bych nit… což je flusnutí do xichtu klasické literatuře, tvrdit, že tento text má nějakou ústřední myšlenku či co bych měl dosadit za slovo nit. Ale možná to chápeš… s rozvinutím příběhu jsem zapomněl, čím jsem začínal. Hlad. Už jsem si vzpomněl… aby ne, nejedl jsem od oběda, dávám ti znamení ať zase víš kam jít, bille. Je to hafo let (samá voda), co jsem tě našel, donesl tě vojta tuším… svatá pravda a pak i to druhý cédo, propustka do pekel… odkudsi jsem tě už znal, možná z bořiny, tam hráli plakala vážně často. Každopádně jsem nepatřil ktěm, kteří by z téhle písničky lezli po okolních borovicích… no dobře, takový tam nikdo nebyl, ale když tomu skupina vohulila, tak tam nametenci lezli po lískách a kovové konstrukci výletiště :) Já si na to o třech marných pokusech dostat se nahoru víc netroufal. Kdoví co dělá vojta, už pěkně dlouho jsem ho neviděl… tak pravda, stejně jako sestra chodí do školy. Škola… docela bych se tam i podíval, ve středu si pojedu pro kartu a aktivační číslo k netové bance, mohl bych si skáknout na gympl. Protože pak už je to jen týden a mizím do prahy. Netěším se… popravdě, dnešního hnusného dne jsem se netěšil na nic… jsem podivný tvor, nepotřebuju lidskou společnost, stačí mi vaše avatary… takže i takový záměr ivky mě vidět mi štěsí do žil nevlil, ale nejsem takový idiot, abych jí to napsal. jenže i bez toho to bylo divné… a když automatisnus, tak automatismus, žádné omezování… ostatně mě napadá, jak moc má psychický automatismus společného s opilostí :) dvě věci se mi dnešní nocí hlavou… možná bych to mohl napsat jako radu holkám: nenecháš-li se i jen z tak legrace políbit, může se stát, že to kluka naprosto rozhodí a ač to nedá najevo, docela ho to… zklame. Sevřené rty… nemyslela to zle, ale stejně tak jsem já docela náchylný k prudkým změnám nálad… a konec tohoto týdne patří k těm vypjatějším… a nenávidím, když jsem to první já, kdo políbí, kdo pohladí,… ale z čeho jsem byl zoufalý nejvíce bylo to, že ležela zády ke mně. Nic si nemysli, prostě jsme leželi na posteli vedle sebe a povídali si (zpočátku), dotýkali se… jenže devadesát procent času z těch pěti hodin jsem mohl pozorovat její záda, případně tvář z profilu, když dobře… mrzelo mě to, moc. Proč , ivi? Odvrátil jsem se, zůstal ležet na zádech, pozoroval strop… hodinu. nebo dvě? i to je lkidně možné… co se stalo? ptá se mě a já odpovídám nic. odpovídám to ale opatrně, žádné odseknutí… to bych jí udělat nemohl, ani jsem and tím neuvažoval. poslouchal jsem její dech, pozoroval pohyby,… nepláče? nevím… strop, s šmouhama od barvy… natočila se ke mně, po tak dlouhé době. pohladila mě po ruce, dala mi pusu… jenže tojsem si musel vytrpět takové… takovou lítost, aby na tohle došlo? jsem smutný, odpovídám jí, nic jiného… protože tohle byl smutný den. smutný i přesto, že ji mám u sebe… odpoví, že nechápe. jak by mohla, vymýšlím si blbosti, abych jí nemusel říci pravdu… už se neusmívá, ležíme proti sobě tak, jak bych si přál a stejně je všechno jinak. nechci ji ale vidět smutnou, nechci ji vidět ji trápi, mám tě přece rád ivonko a že dokážu všechno jen posrat, todávno vím… i v té posteli jsem nad tím přemýšlel: nikdy jsem nedostal kopačky. Vždycky jsem je dal sám… chvilkové vyšinutí, pár blbých smsek a všechno v tahu. nechci, aby se to opakovalo, ale jak moc se dokážu ovládat… ovládat… blbý slovo. prostě kočírovat svoje nálady a stavy… pláče to v srdci mém a malátnost jej schvacuje jako když prší nad městem pláč ozývá se v srdci mém. těch kapek sladké šumění zní na dlažbě i na střechách, mé nudící se srdce sní o melodické šumění. a pláče bez příčin to unavené srdce mé, jak a zradit smím? ten žal je bez příčin. nejvíce však trýzní srdce mé, že teskníc neví proč. bez lásky zášti žijeme to nejvíc trápí srdce mé… autora si každý vygoogluje sám. měl jsem sto chutí začít slova této jediné básne, kterou si pomatuji, šeptat do šera a ticha, ae co taková zmatená holka udělá? vezme si je všechny doslova, zamyslí se nad plačícím a nudícím se srdcem, žitím bez lásky… dá si dvě a dvě dohromady a vyjde jí dvacet dva… hrozíš se, kam to všechno spěje? nemusíš, jsme oba rozumní a máme se rádi, a já cítítm, že ji mám ještě raději než předtím… stačí to psát a tak trochu mě pálí pod víčky.

beránku, děkuji, marně jsi neumíral… mimochodem ano, stále je to psychiský automatismus. přemýšlím, zda pak projdu chyby a opravím je, ale asi ne… nehrozí, že bych někde něco přepisoval, ale stejně… bude to autentičtější. a zapomněl jsem, čím jsem chtěl navázat… hergot. o čem tedy mám psát? jojo, dva a dva jsou dvacet dva… to mi tehdy poprve rekla eva jednuo na autobusaku, kdyz sla kolem beruska a skarede se na evu divala… eva si byla vědoma, co ke mě beruška cítí a co já naopak nikdy nehodlám opětovat (ani bouchačka u hlavy by nezabrala) a dala k dobru, že teď si beruška určitě myslí, že spolu něco máme, na evu se totiž dívala pěkně škaredě. a tehdy eva použila památnou větu, že si beruška dala dvě a dvě dohromady a vyšlo jí dvacet dva… musel jsem se v duchu smát, protože narozdíl od evy měla beruška o mých citech naprosto přesný obraz a jediná eva byla takříkajíc mimo mísu… v této telenovele.

nojo, kde je jí konec… jak vypadal k sežrání s špinavě blond vlasy, a jak jí strašně nesluší to černé háro a černé stíny, které mívá teď. jedna kapitola mého života se tiše uzavírá… a v tento okamžik mi to nevadí, vždy jsem nostalgický jak něco a pak ji potkám a jsem hozen do ledové vody.

mám vážně hlad… a končím… tohle ber jako ukázku, kam až může tenhle blog klesnout. nebo spíš jako upozornění, že dno je ještě hlouběji, než sis myslela ;) teď se zatím jen rochníme v bahýnku.

před 14 roky | Ze života | 16 komentářů

Komentáře

1 | Raven | před 14 roky | www.canlog.cz

hmm, neni moc co rici :( ale znam to… znam ty pocity… nebudu to rozebirat – je to na delsi diskusi… :-/

reagovat

2 | Hughhh | před 14 roky

jeden z nejlepsich blognuti vubec ;)

reagovat

3 | Czicza | před 14 roky | jill.mysteria.cz

Proč tu mám někdy pocit, že čtu o něčem, co jsem sama prožila?

reagovat

4 | juneau | před 14 roky

z ktereho pohledu?

reagovat

5 | Czicza | před 14 roky | jill.mysteria.cz

To bylo na koho?

reagovat

6 | juneau | před 14 roky

na tebe.

reagovat

7 | pif | před 14 roky | www.pifik.com

;)) jasne, tydle o mezilidskych vztazich jsou best, jelikoz jsou proste veci, kery se nedaj pochopit

reagovat

8 | Lukyn.cz | před 14 roky | sweb.cz/skladiste.postrehu

Téma mezilidské vztahy, mě vždycky zajímá… Ať o nich kdosi píše či povídá. ;)

reagovat

9 | Charlotte | před 14 roky | arogant-angel.wz.cz

Zajímalo by mě, jestli jsou to erupce na slunci nebo je to tím blížícím se podzimem, že se téměř všechny zamilovaný páry (nebo aspoň jejich poloviny) cítí zoufale…

reagovat

10 | juneau | před 14 roky

charlotte> embargo uz nepla?

reagovat

11 | Charlotte | před 14 roky | arogant-angel.wz.cz

to není nic špatnýho :) nic osobního… navíc, spíš to souvisí s mou vratkou náladou než s trvalým problémem…

reagovat

12 | pif | před 14 roky | www.pifik.com

no teda, ja se zoufale necitim :)))) spis naopak :)) (kupodivu)

reagovat

13 | endlife | před 14 roky | podnebi.wz.cz

pridavam se g hughhhovi, taky mam tento zpusob blgnuti rad.. & napada me, ze uz dlouho jsem nic takoveho nenapsal..

mno, tak me napada, ze to bude tim, ze uz jsem zase delsi dobu single, ach jo ;) ale podzim prichazi a s nim podzimni depky i na singly, uz se vylozene tesim.

reagovat

14 | juneau | před 14 roky

je to podivne, ja podzim miluju… a to prave pro ty jeho posmourne dny, sedive nebe, chlad a samotu. je to „moje“ rocni obdobi… jsou to smutne nalady a svete div se, to jsou ty, ktere mam nejradeji. ivka to se mnou asi bude mit hodne tezky :)

reagovat

15 | endlife | před 14 roky | podnebi.wz.cz

mno, ja se v tom taky vyzivam, ale uz par let me to spis stve..

reagovat

16 | juneau | před 14 roky

samozrejme… v lete mam nejasne vzpominky na nejake podvine nalady, kdy bylo vse chladne a mrazive a me bylo pritom dusevne fajn, pak pridje podzim, ja mam priserny nalady, venku mrznu a cele dny sedim u pc, pak to prejde do zimy… a to si rikam, jak bylo na podzim fajn a to si cely rok pomatuju. podzim je nekolik mesicu… ale staci, aby se mi jeden den zalibil, a to uneseni si pomatuji roky…

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.