Bilantaine 2008
No jo … první slova posledního textu letošního roku. Pravděpodobně. Je brzy ráno, téměř devět, ačkoli se snažím vstát už od sedmi hodin. Zatím se mi povedlo pouze zatopit. Ale to taky není zlé, neboť venku je krásný mráz –8°C. Popel z kotle jsem vynášel frajersky jen v džínách a tričku a pod pantoflemi mi skřípala ojíněná zmrzlá tráva. Líbilo se mi to.
A tak si otevřu archiv blogu, případně archiv fotek, abych věděl, co jsem letos všechno prožil.
Leden
Leden není třeba moc řešit. Už prvního jsem tuším jel do Prahy, abych
stihl do 4. ledna vytisknout, svázat a odevzdat bakalářskou práci. Pak už
mě až do 23. ledna nečekalo nic než učení na státnice, které jsem toho
dne úspěšně
složil a hodinu na to již byl přihlášen na magisterské studium (tedy
na inženýra). Zbytek měsíce jsem doháněl pracovní záležitosti, které
jely během učení po druhé koleji, koukal na objevený The Big Bang
Theory. Také jsem stále čekal na sníh, abych mohl vytáhnout sáňky.
Nic. Alespoň jsem v prosinci bruslil.
Únor
Únor se od ledna moc neliší. Další státnice tedy neskládám, to ne, ale
zima je taková tradiční bez sněhu, takže chodíme pracovat do lesa a jeden
den je tak krásně, že vytáhnu s peťákem kolo a vyrazíme na
projížďku. Ale slavnou akcí byla návštěva
prasečáku, jednoho známého diskoklubu (hádejte, co v jeho budově
původně bylo). Některé účastnící se slečny vyřadily pár dalších
alkoholových kombinací ze svého nápojáku a ještě půl roku se
o tom vykládalo No a
pak začala škola, 12. února. To jsem se také po delší době viděl
s jakubem, co nás vytáhl do několika
pražských hospod, ale na N2N nakonec nedošlo. A hágen mě naučil poker texas hold'em a já
štafetu předávám dál
Hráli jsme tři hry vždy od desíti do jedné hodiny a pokud se nemýlím,
tak jsem je vždycky všechny oškubal
A když jsem se rozhodl dělat něco pro své zdraví a
začít chodit plavat, kleklo mi na krk pěkně brutální nachlazení.
S horou papírových kapesníků a plným nosem jsem se také zaregistroval
v pražské Městské knihovně a stal se jejím čtenářem. Nebo jak to
nazvat.
Březen
Nachlazení pomalu
ustupovalo, ale od kýchání jsem měl tak strhané břicho, že jsem dva
dny nemohl prakticky jíst, aniž by se mi neudělalo zle. Podíval jsem se do
Blafničky, a také se se sestrou a hágenovou partou zúčastnil
Žižkovské Beer Rally. Zážitek jak víno. S ivonkou jsme jednoho dne
vyrazili do místního vyhnálova do hospůdky, kde neměli ani presovač, ale
zato jsem si při vycházce na tamní kopec připadal nějak divně a
i když mě podezřívali ze simulování, teploměr doma odhalil krásnou
horečku. S antibiotiky stál také slavný jídelní ples za houby, musel jsem
řídit, lidí tam bylo jako psů a já se pak styděl za to, jak jsme to všem
opěvovali a on to byl letos takový propadák. Tak jsme si trochu té glorioly
užili na bakalářské
promoci, což byla fešná sláva včetně hágenova fotbalového pokřiku
při vyvolávání mého jména děkanem Byla tam i ivonka a rodiče a já se stal
oficiálně prvním vysokoškolákem v naší rodině. A opět chlapská
práce v lese…
Duben
… začal divočinou největší, posledním
derby Sparty a Slávie na jejím starém stadionu. Uprostřed kotle jsme
společně s desítkou zahraničních studentů zažili utíkání před
policejními dělbuchy a jiné rozšafnosti. Paráda. Pomalu již také začalo
jaro a vše se oblékalo do svěží zelené, chodilo se do lesa a lesní půda
nám pod nohama doslova rozkvétala. Zajeli jsme na chatu za sestrou, která si
pozvala své trhlé kolegy/ně z práce v Praze a páchala s nimi různé
nepřístojnosti, tak jsme tam nemohli chybět Vlaky na prahu jezdily stále přes Nymburk, opačným
směrem konec konců také, a pak jednoho dne… začalo jaro. Celou cestu
z prahy ke kolínu jsem stál na chodbě u okna, oranžové brýle, hřející
slunce, vonící vzduch a svist větru. Tradiční školní problémy,
seminárky, semestrálky,…
Květen
… a jeho krásná rána končící všelijak. Při dofukování kol vlečky
před odjezdem pro dřevo do lesa explodovala část porouchaného kompresoru a
jedna z odletujících kovových částí tátovi rozsekla ruku (a to se stalo
asi to nejmenší co mohlo…). Svěží jarní ráno se změnilo
v krvácející otevřenou zlomeninu a táta strávil měsíc v nemocnici,
podstoupil snad desítku narkóz a do práce se mohl vrátit teprve na podzim.
Trvalé následky snad nebudou navždy trvalé, ale nyní nemá v zápěstí
sílu. Nezatne ruku v pěst. Táta se nudil v nemocnici, já seděl v čele
stolu a snažil se jej co nejlépe zastat, práce v lese nebo kolem domu nijak
neubylo. A do toho všeho klepala na dveře Paříž,
náš vánoční dárek rodičům. Táta letět nemohl, máma by bez něj
neletěla a nyní jsme měli zaplacený let i pobyt za hrubejch pár
tisíc a bylo nutné to řešit. Že od půli května probíhalo ještě
zkouškové, to asi nemusím dodávat. Jediným reálným řešením
pařížského problému bylo nahrazení mámy a táty peťákem a ivončinou
sestrou a letělo nás v původním termínu nás pět s tím, že máma
s tátou a sestrou se tam podívají v září, kdy už bude táta snad ok.
Takže uprostřed zkouškového jsem si zaletěl do
paříže a byl to trip, na který se nezapomíná. Můj blok koleje se
rekonstruoval, odstěhoval jsem se z něj už mezi asijskými dělníky
rozebírajícími opuštěné pokoje a o den později z prahy odjel.
25. května můj první inženýrský semestr skončil, zkouškové jsem měl
za sebou za dva týdny (a víkend mezi nimi strávil v Paříži) a
začalo léto.
Červen
Červen svištěl Vysočinou jak já na svém kole k ivonce. Bylo krásně, já
měl volno, jezdil jsem na kole jako už dlouho ne. Od nás k ivonce a zpátky,
každou jízdou jsem danou trasu na jih jezdil rychleji a rychleji. Táta již
byl z nemocnice doma, jen ob dva či tři dny jezdil na kontrolu a převazy a
já byl jeho pravou rukou ve všech činnostech kolem domu. Kdybych ve škole
neskončil tak brzy a musel sedět u učení, tak by to bylo o něčem
naprosto jiném. Takhle jsem se napracoval jako nikdy dříve, a přitom, když
na to vzpomínám, na ty tři hodiny s křoviňákem, v propoceném
oblečení, k smrti unavený… tak je celá ta vzpomínka zalitá slunečním
svitem a pocitem dobře odvedené práce. Léto. Letní výletní sezónu jsme
zahájili výletem do
Javořických jeskyní a protože jsem si ještě v semestru dokázal
strhnou mateřské znamínko na zádech, nechal jsem si je před dovolenou pro
jistotu (společně s tukovou bulkou) odstranit –
u moře by taková jizva nemusela dělat dobrotu. Také se naše rodina
rozrostla o dvě úžasná koťátka… z nichž jedno
spáchalo během měsíce sebevraždu skokem ze schodů.
[už píšu dvě hodiny]
Červenec
… pokračoval v duchu, který jsem v červnu nezmínil. A to že s koncem
školy začalo mé letní programátorské utrpení. Bylo třeba vytvořit
e-shop. Velký e-shop. Nic jednoduchého pro deset položek, ale pořádné
řešení s variantami jednotlivých produktů, desítkami kategorií,
podrobnou registrací,… vstával jsem před osmou téměř každý den, kochal
se svěžími letními rány a pak zatahoval žaluzie, aby mi slunce nesvítilo
do monitoru. Práce to nebyla špatná, jen špatně placená. Fixní cena a
narůstající požadavky, ve výsledku jsem měl hodinovou sazbu asi tak
20 Kč. Dovolená v Primoštenu přišla
v pravou chvíli a byla super. S ivonkou ve vlastním apartmánu, poprvé sami
na opravdové dovolené. Pak jsme jezdili na koupák, grilovali, chodili na akce
jejích kamarádů, což mě mnohdy moc neoslovovalo a koncentrace tichých
domácností byla čím dál vyšší, až jsem zatloukl hřebík do rakve
letní pohody rozhodnutím, že pojedu s vojtou a peťákem na tři dny na
Písňáky.
Srpen
Srpen začal trampským výletem
pod stan, což byl také jeden z vrcholů léta. Jezdil jsem k ivonce dál
na kole, ona ráno chodila do práce a já se tak mnohdy ranním údolím vracel
domů, s klukama jsme na jih začali jezdit na pivo a utopence (15 km do
hospody ). Tolikrát
jako letos jsem kolo pod vlivem neřídil. Ale alkohol v rozumné míře
působí jako zajímavý doping. Táta se odjel s mámou na týden
rehabilitovat, sestra byla v praze, opět jsme s ivonkou doma sami úřadovali. A také jsme na
kopci spáchali grilování kuřat. Párky si v přírodě opeče kde kdo, ale
s husákem se dvěma naloženými kuřaty do lesa moc lidí nechodí
Popravdě, narozdíl od
nudných dní semestru se o prázdninách dějí věci každý den. Ale je
zbytečné to tu vyjmenovávat.
Září
… bylo klidnější. Léto končilo, my dál jezdili na kole na jih do hospody
nebo s ivonkou po okolí, já trávil chladnoucí rána s kávou
u počítače a dál pracoval. Neboť práce na e-shopu přešla plynule
v práci na informačním webu pro jeden slavný republikový rybářský
počin, takže databáze týmů, databáze úlovků, statistiky, mapy… práce
bylo dost. A na poslední týden před začátkem školy ivonka naplánovala výlet do Českého
ráje. To když já s kluky skákal do vody na Písňákách a ona seděla
naštvaně doma, tak si tuto akci vymyslela. Počasí už nebylo nic moc, občas
sprchlo, ale našly se i krásné dny a bylo tam uprostřed lesů a skal
naprosto nádherně. Skalní vyhlídky jsou můj fetiš. Domů jsme se vraceli
přes prahu, kde jsem převzal kolej a nastěhoval se na Céčko, kdysi luxusní
blok, nyní již lehce zdezolátnělý. Pokoj byl hlavně obydlen celoročně a
uklízení ke koníčkům jeho obyvatel určitě nepatřilo. Začátek zimního
semestru je těžký
i bez toho. Začal jsem poslouchat Amy MacDonald, po roce odhalil
původ výkonnostních problémů mého noťasu a posledního září jsme
s ivonkou její loňské vítězství na rybářských závodech
neobhájili
Říjen
… a tradiční výlet
do Vrbna pod Pradědem. Tentokrát jsme si i na Praděd vylezli. A táta
šel poprvé od května do práce. Také bylo třeba na zimu připravit
zahrádku, pomáhal jsem tedy tátovi vozit hnůj, rýt, uklízet, no párkrát
jsem si pěkně mákl. Semestr se pomalu rozjížděl a já to znechuceně
pozoroval. Pokud jsem nebyl ve škole, seděl jsem u práce a pokoj na koleji
mě deprimoval. Po měsíci v praze jsem neznal nic než cestu do/ze školy a
od/k vlaku. Podzim… na konci měsíce přijela do prahy ivonka a šli jsme na
muzikál
Tajemství. Jo a bylo mi 24 let.
Listopad
Kluci nás na oslavu mých narozenin vzali na večeři a pak do IMAXu na U23D.
A pak škola, práce, ježdění vlakem, doma jen na otočku, snad jsem ani
nebyl na procházce v podzimním lese. Letos mi to nevyšlo, prakticky jsem ani
nefotil. Ale zajímavou akcí bylo čekání ve frontě na lístky
do DJC od půl třetí v noci. A hned týden nato vyrazil hágen s jejich
bandou do Moravského krasu a cestou zpět přespávali
u nás, takže jsme je protáhli po hospodách tam u ivonky a ještě se
stihli kochat neskutečnou sněhovou nadílkou S hágenem jsme pak také zapíjeli u Churchilla
jednu povedenou prezentaci, ve větší sestavě šli na cestovatelskou besedu
o Islandu a na konci listopadu již zbývaly jen tři týdny školy.
Prosinec
Vánoční měsíc začal účastí na šesté Žižkovské
Beer rally, kde jsem stihl ztratit a záhy nalézt doklady/peněženku. Co
problémů bych si před Vánoci připravil, lepší nemyslet, fuj.
Následující víkendy jsme s ivonkou jezdili do Brna nakupovat Vánoční
dary a prakticky celý můj výdělek za poslední čtvrtletí roku padl na
dárky. Letos jsem to pěkně rozjel. Aby nebylo srandy málo, tak na mě děda
přepsal jeho sedmnáct let starého Peugeota 205 Říkám mu Raketa
a je to ideální invazní vozítko na ježdění po okolí. A také mě
poprvé za šest let stavěli policajti a dejchal jsem jim do mašinky. Poslední
týden školy utekl, přijela za mnou na tři dny ivonka, courali jsme po
Praze a byli v Divadle Járy Cimrmana, já tam pak zůstal až do pátku a
poslední hodinu zimního semestru psal nepříjemný test. A pak již jen
cesta vlakem na vysočinu, a … Vánoce.
Silvestr je až zítra, ale těžko si najít tři hodiny času na sepsání této bilance. Je to sice již několikaletá tradice, ale jsem rád, že je to za mnou.
Jen si letos mnohem tíživěji uvědomuji, jak rychle ten čas letí.
před dvanácti roky |
Ze života |
2 komentáře