Bilantaine 2008

No jo … první slova posledního textu letošního roku. Pravděpodobně. Je brzy ráno, téměř devět, ačkoli se snažím vstát už od sedmi hodin. Zatím se mi povedlo pouze zatopit. Ale to taky není zlé, neboť venku je krásný mráz –8°C. Popel z kotle jsem vynášel frajersky jen v džínách a tričku a pod pantoflemi mi skřípala ojíněná zmrzlá tráva. Líbilo se mi to.

A tak si otevřu archiv blogu, případně archiv fotek, abych věděl, co jsem letos všechno prožil.

Leden
Leden není třeba moc řešit. Už prvního jsem tuším jel do Prahy, abych stihl do 4. ledna vytisknout, svázat a odevzdat bakalářskou práci. Pak už mě až do 23. ledna nečekalo nic než učení na státnice, které jsem toho dne úspěšně složil a hodinu na to již byl přihlášen na magisterské studium (tedy na inženýra). Zbytek měsíce jsem doháněl pracovní záležitosti, které jely během učení po druhé koleji, koukal na objevený The Big Bang Theory. Také jsem stále čekal na sníh, abych mohl vytáhnout sáňky. Nic. Alespoň jsem v prosinci bruslil.

Únor
Únor se od ledna moc neliší. Další státnice tedy neskládám, to ne, ale zima je taková tradiční bez sněhu, takže chodíme pracovat do lesa a jeden den je tak krásně, že vytáhnu s peťákem kolo a vyrazíme na projížďku. Ale slavnou akcí byla návštěva prasečáku, jednoho známého diskoklubu (hádejte, co v jeho budově původně bylo). Některé účastnící se slečny vyřadily pár dalších alkoholových kombinací ze svého nápojáku a ještě půl roku se o tom vykládalo :) No a pak začala škola, 12. února. To jsem se také po delší době viděl s jakubem, co nás vytáhl do několika pražských hospod, ale na N2N nakonec nedošlo. A hágen mě naučil poker texas hold'em a já štafetu předávám dál :) Hráli jsme tři hry vždy od desíti do jedné hodiny a pokud se nemýlím, tak jsem je vždycky všechny oškubal ;) A když jsem se rozhodl dělat něco pro své zdraví a začít chodit plavat, kleklo mi na krk pěkně brutální nachlazení. S horou papírových kapesníků a plným nosem jsem se také zaregistroval v pražské Městské knihovně a stal se jejím čtenářem. Nebo jak to nazvat.

Březen
Nachlazení pomalu ustupovalo, ale od kýchání jsem měl tak strhané břicho, že jsem dva dny nemohl prakticky jíst, aniž by se mi neudělalo zle. Podíval jsem se do Blafničky, a také se se sestrou a hágenovou partou zúčastnil Žižkovské Beer Rally. Zážitek jak víno. S ivonkou jsme jednoho dne vyrazili do místního vyhnálova do hospůdky, kde neměli ani presovač, ale zato jsem si při vycházce na tamní kopec připadal nějak divně a i když mě podezřívali ze simulování, teploměr doma odhalil krásnou horečku. S antibiotiky stál také slavný jídelní ples za houby, musel jsem řídit, lidí tam bylo jako psů a já se pak styděl za to, jak jsme to všem opěvovali a on to byl letos takový propadák. Tak jsme si trochu té glorioly užili na bakalářské promoci, což byla fešná sláva včetně hágenova fotbalového pokřiku při vyvolávání mého jména děkanem :-D Byla tam i ivonka a rodiče a já se stal oficiálně prvním vysokoškolákem v naší rodině. A opět chlapská práce v lese…

Duben
… začal divočinou největší, posledním derby Sparty a Slávie na jejím starém stadionu. Uprostřed kotle jsme společně s desítkou zahraničních studentů zažili utíkání před policejními dělbuchy a jiné rozšafnosti. Paráda. Pomalu již také začalo jaro a vše se oblékalo do svěží zelené, chodilo se do lesa a lesní půda nám pod nohama doslova rozkvétala. Zajeli jsme na chatu za sestrou, která si pozvala své trhlé kolegy/ně z práce v Praze a páchala s nimi různé nepřístojnosti, tak jsme tam nemohli chybět ;) Vlaky na prahu jezdily stále přes Nymburk, opačným směrem konec konců také, a pak jednoho dne… začalo jaro. Celou cestu z prahy ke kolínu jsem stál na chodbě u okna, oranžové brýle, hřející slunce, vonící vzduch a svist větru. Tradiční školní problémy, seminárky, semestrálky,…

Květen
… a jeho krásná rána končící všelijak. Při dofukování kol vlečky před odjezdem pro dřevo do lesa explodovala část porouchaného kompresoru a jedna z odletujících kovových částí tátovi rozsekla ruku (a to se stalo asi to nejmenší co mohlo…). Svěží jarní ráno se změnilo v krvácející otevřenou zlomeninu a táta strávil měsíc v nemocnici, podstoupil snad desítku narkóz a do práce se mohl vrátit teprve na podzim. Trvalé následky snad nebudou navždy trvalé, ale nyní nemá v zápěstí sílu. Nezatne ruku v pěst. Táta se nudil v nemocnici, já seděl v čele stolu a snažil se jej co nejlépe zastat, práce v lese nebo kolem domu nijak neubylo. A do toho všeho klepala na dveře Paříž, náš vánoční dárek rodičům. Táta letět nemohl, máma by bez něj neletěla a nyní jsme měli zaplacený let i pobyt za hrubejch pár tisíc a bylo nutné to řešit. Že od půli května probíhalo ještě zkouškové, to asi nemusím dodávat. Jediným reálným řešením pařížského problému bylo nahrazení mámy a táty peťákem a ivončinou sestrou a letělo nás v původním termínu nás pět s tím, že máma s tátou a sestrou se tam podívají v září, kdy už bude táta snad ok. Takže uprostřed zkouškového jsem si zaletěl do paříže a byl to trip, na který se nezapomíná. Můj blok koleje se rekonstruoval, odstěhoval jsem se z něj už mezi asijskými dělníky rozebírajícími opuštěné pokoje a o den později z prahy odjel. 25. května můj první inženýrský semestr skončil, zkouškové jsem měl za sebou za dva týdny (a víkend mezi nimi strávil v Paříži) a začalo léto.

Červen
Červen svištěl Vysočinou jak já na svém kole k ivonce. Bylo krásně, já měl volno, jezdil jsem na kole jako už dlouho ne. Od nás k ivonce a zpátky, každou jízdou jsem danou trasu na jih jezdil rychleji a rychleji. Táta již byl z nemocnice doma, jen ob dva či tři dny jezdil na kontrolu a převazy a já byl jeho pravou rukou ve všech činnostech kolem domu. Kdybych ve škole neskončil tak brzy a musel sedět u učení, tak by to bylo o něčem naprosto jiném. Takhle jsem se napracoval jako nikdy dříve, a přitom, když na to vzpomínám, na ty tři hodiny s křoviňákem, v propoceném oblečení, k smrti unavený… tak je celá ta vzpomínka zalitá slunečním svitem a pocitem dobře odvedené práce. Léto. Letní výletní sezónu jsme zahájili výletem do Javořických jeskyní a protože jsem si ještě v semestru dokázal strhnou mateřské znamínko na zádech, nechal jsem si je před dovolenou pro jistotu (společně s tukovou bulkou) odstranit – u moře by taková jizva nemusela dělat dobrotu. Také se naše rodina rozrostla o dvě úžasná koťátka… z nichž jedno spáchalo během měsíce sebevraždu skokem ze schodů.

[už píšu dvě hodiny]

Červenec
… pokračoval v duchu, který jsem v červnu nezmínil. A to že s koncem školy začalo mé letní programátorské utrpení. Bylo třeba vytvořit e-shop. Velký e-shop. Nic jednoduchého pro deset položek, ale pořádné řešení s variantami jednotlivých produktů, desítkami kategorií, podrobnou registrací,… vstával jsem před osmou téměř každý den, kochal se svěžími letními rány a pak zatahoval žaluzie, aby mi slunce nesvítilo do monitoru. Práce to nebyla špatná, jen špatně placená. Fixní cena a narůstající požadavky, ve výsledku jsem měl hodinovou sazbu asi tak 20 Kč. Dovolená v Primoštenu přišla v pravou chvíli a byla super. S ivonkou ve vlastním apartmánu, poprvé sami na opravdové dovolené. Pak jsme jezdili na koupák, grilovali, chodili na akce jejích kamarádů, což mě mnohdy moc neoslovovalo a koncentrace tichých domácností byla čím dál vyšší, až jsem zatloukl hřebík do rakve letní pohody rozhodnutím, že pojedu s vojtou a peťákem na tři dny na Písňáky.

Srpen
Srpen začal trampským výletem pod stan, což byl také jeden z vrcholů léta. Jezdil jsem k ivonce dál na kole, ona ráno chodila do práce a já se tak mnohdy ranním údolím vracel domů, s klukama jsme na jih začali jezdit na pivo a utopence (15 km do hospody :) ). Tolikrát jako letos jsem kolo pod vlivem neřídil. Ale alkohol v rozumné míře působí jako zajímavý doping. Táta se odjel s mámou na týden rehabilitovat, sestra byla v praze, opět jsme s ivonkou doma sami úřadovali. A také jsme na kopci spáchali grilování kuřat. Párky si v přírodě opeče kde kdo, ale s husákem se dvěma naloženými kuřaty do lesa moc lidí nechodí :) Popravdě, narozdíl od nudných dní semestru se o prázdninách dějí věci každý den. Ale je zbytečné to tu vyjmenovávat.

Září
… bylo klidnější. Léto končilo, my dál jezdili na kole na jih do hospody nebo s ivonkou po okolí, já trávil chladnoucí rána s kávou u počítače a dál pracoval. Neboť práce na e-shopu přešla plynule v práci na informačním webu pro jeden slavný republikový rybářský počin, takže databáze týmů, databáze úlovků, statistiky, mapy… práce bylo dost. A na poslední týden před začátkem školy ivonka naplánovala výlet do Českého ráje. To když já s kluky skákal do vody na Písňákách a ona seděla naštvaně doma, tak si tuto akci vymyslela. Počasí už nebylo nic moc, občas sprchlo, ale našly se i krásné dny a bylo tam uprostřed lesů a skal naprosto nádherně. Skalní vyhlídky jsou můj fetiš. Domů jsme se vraceli přes prahu, kde jsem převzal kolej a nastěhoval se na Céčko, kdysi luxusní blok, nyní již lehce zdezolátnělý. Pokoj byl hlavně obydlen celoročně a uklízení ke koníčkům jeho obyvatel určitě nepatřilo. Začátek zimního semestru je těžký i bez toho. Začal jsem poslouchat Amy MacDonald, po roce odhalil původ výkonnostních problémů mého noťasu a posledního září jsme s ivonkou její loňské vítězství na rybářských závodech neobhájili :(

Říjen
… a tradiční výlet do Vrbna pod Pradědem. Tentokrát jsme si i na Praděd vylezli. A táta šel poprvé od května do práce. Také bylo třeba na zimu připravit zahrádku, pomáhal jsem tedy tátovi vozit hnůj, rýt, uklízet, no párkrát jsem si pěkně mákl. Semestr se pomalu rozjížděl a já to znechuceně pozoroval. Pokud jsem nebyl ve škole, seděl jsem u práce a pokoj na koleji mě deprimoval. Po měsíci v praze jsem neznal nic než cestu do/ze školy a od/k vlaku. Podzim… na konci měsíce přijela do prahy ivonka a šli jsme na muzikál Tajemství. Jo a bylo mi 24 let.

Listopad
Kluci nás na oslavu mých narozenin vzali na večeři a pak do IMAXu na U23D. A pak škola, práce, ježdění vlakem, doma jen na otočku, snad jsem ani nebyl na procházce v podzimním lese. Letos mi to nevyšlo, prakticky jsem ani nefotil. Ale zajímavou akcí bylo čekání ve frontě na lístky do DJC od půl třetí v noci. A hned týden nato vyrazil hágen s jejich bandou do Moravského krasu a cestou zpět přespávali u nás, takže jsme je protáhli po hospodách tam u ivonky a ještě se stihli kochat neskutečnou sněhovou nadílkou :) S hágenem jsme pak také zapíjeli u Churchilla jednu povedenou prezentaci, ve větší sestavě šli na cestovatelskou besedu o Islandu a na konci listopadu již zbývaly jen tři týdny školy.

Prosinec
Vánoční měsíc začal účastí na šesté Žižkovské Beer rally, kde jsem stihl ztratit a záhy nalézt doklady/peněženku. Co problémů bych si před Vánoci připravil, lepší nemyslet, fuj. Následující víkendy jsme s ivonkou jezdili do Brna nakupovat Vánoční dary a prakticky celý můj výdělek za poslední čtvrtletí roku padl na dárky. Letos jsem to pěkně rozjel. Aby nebylo srandy málo, tak na mě děda přepsal jeho sedmnáct let starého Peugeota 205 :) Říkám mu Raketa a je to ideální invazní vozítko na ježdění po okolí. A také mě poprvé za šest let stavěli policajti a dejchal jsem jim do mašinky. Poslední týden školy utekl, přijela za mnou na tři dny ivonka, courali jsme po Praze a byli v Divadle Járy Cimrmana, já tam pak zůstal až do pátku a poslední hodinu zimního semestru psal nepříjemný test. A pak již jen cesta vlakem na vysočinu, a … Vánoce.


Silvestr je až zítra, ale těžko si najít tři hodiny času na sepsání této bilance. Je to sice již několikaletá tradice, ale jsem rád, že je to za mnou.

Jen si letos mnohem tíživěji uvědomuji, jak rychle ten čas letí.

před devíti roky | Ze života | 2 komentáře

Komentáře

1 | LaserD@nce/www.laserdance.xf.cz | před devíti roky

Moc pěkný reportík.. Koukám že ses celý rok nenudil :). Jen tak dál!

reagovat

2 | -hgn- | před devíti roky

Na co psát bilantaine, když většina mých zážitků je v tom tvém :-)

Hodne stesti v novem roce!

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.