Bilantaine 2011

Rok se s rokem sešel … a letos ani nemám čas zamyslet se nad tím, jaký ten rok byl. Především byl takový, že jsem moc nepsal. Loňské roky mi trvalo vždy projít texty každého měsíce, abych sepsal odstaveček, co se vůbec dělo, a nyní … napsány tři texty za měsíc. Záda bolí, muzika hraje, plechovka plzně poloprázdná …

Leden
Silvestr byl tentokrát tradiční a bez průseru, s ivonkou u televize, procházka, šampíčko, pak postel. Žádné dráma jako loni. A jinak nic. Práce. Žádné vzrůšo, týden za týdnem, klávesnice nebo kafe, zima. Ale na přelomu ledna jsem se nechal zlákat k výletu na hory (Jeseníky) s bandou od ivonky, což byl megamegamega hukot. Na takový zážitek prostě není spořádaný člen středostavovské rodiny připraven. Pronajatá chata, nějakých dvanáct lidí, kde každá noc byla divočina, návštěva místní restaurace/bowlingu se zvrhávala v becherovkovou smršť a megakrádež skla … (mám půllitr Holba! Pivo z hor!). Upřímně, naprostou většinu těch lidí jsem znal maximálně od potkání, a a to jsem byl s ivonkou sedm let … a nyní? No kurva kamarádi, no ni? Ještě jsem první večer na bowlingu vyhrál dvě hry ze tří, a tak jsem zboural představu nějakýho levorukýho ajťáka… lyžování mi moc nešlo, tím jsem se netajil, dvakrát jsme si na Ramzovou dojeli a potřetí došli v noci pěšky na jakousi diskotéku, což vyústilo v odvoz jednoho z bandy do nemocnice v Jeseníku poté, co ho tam rozbili dva vyhazovači o parket a já pak druhý den otevíral chatu policajtům vykulený jak jalůvka pod kopcem. „Jdu otevřít, někdo si asi zapomněl klíče.“ „Policie České republiky, dobrý den, hledáme pana XY…“  Nejlepší bylo, že jak jsem všechny znal dva dny a jen přezdívkami, tak jsem v tu chvíli nebyl ani schopný říct, jestli na chatě někdo takový bydlí. Leitmotivem také bylo, že pomalu každý večer se někdo zlil a někdo nechal ostříhat strojkem dohola (ne nutně ta samá osoba). Upřímně to bylo tak živelné, že jsem se opravdu obával o svoje vlasy. Prý na mě jeden večer taky šli, ale nedostali se k nám do pokoje. Divoký závěr měsíce …

Únor
Práce, u komplu, zima, chození do lesa. Ano, zase to začalo. Jinak také nic zvláštního. Na začátku února odjela sestra do Řecka na půlroční studijní pobyt. A dokonce z února nemám ani jedinou fotku. Ten měsíc se prostě nic nedělo … 

Březen
Jel jsem do Prahy na školení, den za všechny prachy. A hned návrat domů a další den v mínus deseti stupních do lesa. Také návštěva jakéhosi plesu se lehce vyvedla, druhý den jsem jel domů a doma nadýchal skoro … vlastně si to už nepomatuju. Ke třem promilím? Ostuda. A šlo se do lesa. Nejlepší očistec. Začalo se holt chodit do lesa, dřevo se samo neudělá… ale také bylo podezřele teplo, bez sněhu, pár stupňů nad nulou, a holo. K vánocům jsem dostal softšelku, tak jsem jednoho dne zkusil vytáhnout kolo a vyrazil … a už z něj neslezl. Od března jsem vyrážel do pár stupňů, po seschlých loukách, lesích, lesních cestách… s klukama i sám.

Duben
Ježdění na kole, práce v lese. Nic víc. Už sem tam nějaká párty venku, čarodky u vojty. Sestra se na Velikonce vrátila z Řecka.

Květen
Na kole … především, jak jsem v březnu začal jezdit při pár stupních, tak jsem začal jezdit po loukách a lesních cestách. Asfalt mě nelákal. A vydrželo mi to. Takže když se oteplilo a už se rajtovalo jen v tričkách, tak jsem stejně vyhledával neznámá zákoutí a správně naznal, že kam dojde člověk pěšky, tam není problém dojet na kole. Zoraná pole, čistočistý les,… všechno jde. A tak jsem na kole „objevoval“. Doslova. A stále na dřevě. Rozhodlo se prodat hafo dřeva zájemcům, a bratranec si uhnal na čtvrt roku berle, a týden před jejich odložením se pro změnu sekl sekerou do ruky, takže veškerá práce kolem dřeva zbyla letos na mě, tátu a strejdu. Jak na kostele, jak na kostele… někdy to byly neskutečné zápřahy. A kolo, kolo, a kolo. Nic jiného jsem neměl. Naši odletěli na pár dní za sestrou do Řecka, nám zůstal dům na opatrování a ivonce se blížili inženýrské státnice.

Červen
Z ivonky se stala inženýrka. Já jezdil na kole. bylo krásně. Sem tam pršelo. S klukama na kole. Pozvání na svatbu bratrance. A poslední víkend června čundr k přehradě s klukama z Prahe. No to byla zase akce! V životě jsem na čundru nebyl, přijeli Dan a Dan a šli i Mirda s Djem… celodenní pochod k vodě přes hospody a louky lesy, pak širák na skále nad vodou, noční/ranní pytlačení u vody a cesta zpátky. Parádní zážitek.

Červenec
Začal jsem objevovat i lesní pěšiny u ivonky, vyjížděl do divočiny s chabou představou, kudy kam, ale neztratil jsem se. A pak jsme vyrazili do Chorvatska do Podgory. Já moc nechtěl. Známý nám už dva měsíce sháněl auto, peněz moc nebylo a dávat dvacku za „celkem zbytečný“ zájezd k moři… ale ivonka byla inženýrka a chtěla jet za odměnu k moři. A tak jsme jeli. A pěkně si tu užili. A prožrali… poslední dovolené fakt dáme nehorázný peníze za to, abychom si tam dobře pochutnali. Co večer na večeři a minimálně do dvou tří různých hospod na pivko a vínko … krásný relax. Naši mířili s příbuznými také do Chorvatska, ještě někam pod nás, takže jsme jednoho brzkého rána došli k magistrále a potkali se s nimi :) 

Srpen
Léto, kolo, práce kolem domu, betonování budoucí boudy na dřevo a sklepa. V city se jel světový pohár horských kol, s klukama jsme tam vlakem vyrazili, na kolech tam počumovali a pak jeli domů. A opět kolo, nebo práce. Sem tam večerní párty u ohně. Měli jsme v plánu s ivonkou vyrazit pod stan na Mělice (pískovna u Labe) , ale pracovní podmínky mi nedovolily odjet na více dní od pc. A to byl v závěru srpna týden třicítkových hiců… tím také vzrostla teplota vody v přehradě na zajímavou hodnotu a já se tam po x letech zajel párkrát vykoupat. Zakázáno, samozřejmě. Ale paráda! 

Září
Září bylo jen o škaredém počasí a o práci … a kole. Nic zvláštního. Pouze koupě auta. Ivonka si hledala práci v Brně a bylo jasné, že bude dennodenně dojíždět, takže bylo potřeba auto. Od jara nám ho známý sháněl, starší oktávku tak kolem 80 tisíc. Když se něco objevilo, tak to zase padlo … a pak … že by měl jednu luxusní za 220 tisíc. No ty krávo. Ale když jsem ji pak viděl… černou jak noc, dvojkovkou, chromovanou, na sedmnáctkách … za týden byla naše. A najednou, já, co brázdil vysočinu dva roky ve starém červeném pežotku, jsem projížděl obec v černé limuzíně, ze které jen jen vystoupit nějaký ministr … sebevědomí to zvedlo pěkně, jen co je pravda. 

Říjen
Babí léto jsem lehce promarodil, sračka z burčáku nebo strhané  břicho z betonování, těžko říct. Ale na kole jsem do té podzimní krásy nevyjel. Ale pak jsem si udělal k narozeninám radost a koupil si profi pneušku a obul ji na zadní kolo, a poznal nové dimenze přilnavosti… ta mě od té doby v lese nezradila, a já začal jezdit ještě větší divočiny. A pořád lítání po lesích, cestách … sem tam i pracovně. A Tom se ženil … nejdříve jsme s ním vyrazili do Brna do stripbaru, což byl taky zážitek jak pes, pak měl o týden později svatbu. 

Listopad
Opět na kole, především do lesů. Na rychlejší ježdění po asfaltu je zima, zatímco při ploužení lesem ne. Koupil jsem si držáček foťáku na helmu a natáčel videa z divokých sjezdů, za které sklízel patřičný obdiv :) Ochlazovalo se, ale neodrazovalo to … opuštěné louky, sychravá obloha, odreagování od práce. Zajímavým hřebem bylo lezení Býčí skálou, speleovýlet jako loni, na který jsem tentokrát přizval i Dje a sliboval mu horor v podzemí. místo toho to byla procházka jak pro důchodce (nebýt jednoho plazení párstupňovým potokem). I tak fajn zážitek, a víkend s Danem a Katkou.

Prosinec
Nahromadění práce, spousta blbostí i velkých věcí, finančně přesto mizérie, že jsem ani nehodlal příliš řešit Vánoce, přece jen máme auto za čtvrt mega, nemluvě o nutnosti podstoupit nákup zimních kol i s disky a pravidelnou výměnu rozvodů. Na kolo už jsem nelezl, pomalu dvakrát týdně musel do Brna, a už tu byl štědrý večer … to jsem projednou na kolo sedl a vyjel si do lesa do sněhu. Nádhera. Víckrát už to neudělám :) Ježíšek byl bohatý a štědrý, Vánoce příjemné a pohodové … a nyní už práce, a zítra Silvestr. Tak uvidíme.

 

Dlouhý rok … během kterého se nic nedělo. Z ivonky jen inženýr, byli jsme u moře, máme pěkné nové auto, a stále bydlíme u rodičů. Jestli se to v příštím roce nezmění, tak dojde k radikálním změnám. Nebo taky ne. Uvidíme. Hodně štěstí a zdraví v novém roce!

před šesti roky | Ze života | 4 komentáře

Komentáře

1 | frettie | před šesti roky

Tradice. :)

reagovat

2 | -hgn- | před šesti roky

Experti píšou, že blogy vycházej z módy. Ale dokud si 1× ročně přečtu bilantaine, ať se jdou analytici vycpat.

reagovat

3 | juneau | před šesti roky

Blog is not dead!

reagovat

4 | Tombik | před šesti roky

Jestli se to v příštím roce nezmění, tak dojde k radikálním změnám. Nebo taky ne. Uvidíme. Hodně štěstí a zdraví v novém roce!
Myšlenkový pochod po druhé ráno, tohle znám dobře.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.