Blade Runner. Konečně!
Znal jsem tento film. Už v době, kdy jsem nevěděl o nikom z vás. Tehdy jsem neměl představu o tom, že bych mohl jednou serfovat na internetu. Tehdy bylo také mou jedinou noční zábavou sledování televize. Rodiče odešli spát a mně bylo jednou za čas povoleno zůstal u televize a jít spát až po skončení filmu. Už tehdy, v třetí čtvrté třídě, jsem v noci chodil po domě po tmě. Potichounku, opatrně našlapoval, neslyšně dýchal…
Ještě dříve to naši praktikovali tak, že na mě mrkli a to bylo znamení, ať přijdu k tv, až sestra usne. Tehdy můj vlastní soukromý pokoj ještě nebyl smluvně ustanoven a já sdílel x metrů krychlových prostoru se sestrou. Postel ne, podotýkám pro úchylné. Čekával jsem, dokud mi její oddechování nepřišlo pravidelné, špionsky jsem se vyplížil z pokoje, sešel do obýváku a díval se dál s mámou a tátou… jen jeden jediný film z té doby si vybavím: byl o době kamenné, v níž dvě skupiny pravěkých lidí bojovaly o oheň. Jedna druhou vyhnala, že pár jejích členů muselo žít chvíli na jakémsi stromě a živit se listím, neboť dole na zemi na ně číhali vlci… tuším, že název měl něco společného s ptáky… havrany… nevím. Je to už spousta let…
No a film, který jsem již zhlédl sám, byl Blade Runner… jenže. Končil tuším ve dvě v noci a já to, ač mi přemlouvání mámy dalo sakra práci, v 01:40 vzdal. Ještě si ten čas pomatuju… jak by ne, típl jsem sledování kultovního filmu a šel spát. Snad dlouhých pět šest let trvalo, než jsem svoji chybu napravil. Zase je moje existence o střípek kompletnější. Škrtám další položku v seznamu…
Překvapivě jsem na tom jako kdysi… smrtelně unaven. Chtěl jsem jít spát v devět, ale vymklo se mi to z rukou… s ivkou jsem si během filmu také dobrých deset smsek vyměnil a nejraději bych si je přepisoval, už byly otevřenější, upřímnější… milejší. Jenže copak bych si to vůči ní mohl dovolit? Zveřejnit to, co si říkáme jen mezi sebou? Nemohl a nechtěl bych.
Podezřelé je, že u jiných lidí jsem to již xkrát udělal… vzpomenu-li si na ivanku z cyklisťáku a zveřejnění všech smsek. Snad to bylo tehdy jiné… a snad je to nyní jiné. A jinak to dopadne.
Den strávený pochybně, zítra se snad umoudří počasí a já za ní vyrazím… musím si ještě zkombinovat několik verzí rozvrhu na vejšku, připravit se na zápis v úterý… v ničem se to neliší od příjmaček, vstávám opět ve tři 
Cestuje nás banda a zatímco já se budu zapisovat, oni poblomcají po práglu a po opětovném spojení cest vyrazíme do Imaxu v paláci Flóra. Na Harryho Pottera trojku… si říkám, že už bych konečně mohl přečíst pětku.
Ale teď už chci jen spát… ani to po sobě nečtu.
před 17 roky |
Ze života | 
9 komentářů
