Blíží se vánoce

Ale to je mi naprosto u prdele. V tento okamžik to vážně jen bylo něco, co bych mohl napsat do nadpisu a bylo by to smysluplné. Otázkou je, proč se tak ovládám. Proč už nejsem tak bezstarostný a buřičský? Možná i proto, že dva čtenáři mého blogu jsou se mnou na pokoji. Měl jsem doménu zatloukat, zatloukat a zatloukat.

A ne že bych si z vás něco dělal, jakube a pavle :) Na jakuba klíďo prásknu, že mě rušil chrápáním při učení na podnikovku :) Sice jen chvilku, ale úsměv na tváři to vykouzlí ;)

To bylo totiž ráno… a co bylo vůbec v noci a před nocí? Po právu jsem seděl na netu, na koleji šly všechny ústavy a zákony ze stolu a navršil jsem na něj (postupem času) všechny možné podnikové teorie, výpočty nejvýhodnějších variant výroby, ukazatele rentability… měl jsem zadání písemky pro předchozí skupinu a podle ní si opakoval.

V osm přišel první zásek a já až do desíti dumal nad jedním příkladem, ve kterém mám buď chybu, nebo jsem při zapisování přeslechl nějakou hodnotu. Jenže dvě hodiny ztratit na takové blbosti… to nahlodá sebedůvěru.

Kluci mezitím z chodby vytvořili nikotinovou plynovou komoru, tak jsem se k nim přidal, ať tam neumírají sami. Samozřejmě pasivně… sleeping ve dvě, vstávání v 7:59.

Budík jsem měl na osmou a nechápu, co mě probudilo minutu před ním. Vstal jsem, sedl k podnikovce… do písemky mi zbývaly tři hodiny. A v těch třech hodinách se někde kolem měl vyskytnout strejda vezoucí mi na jeho jedné z mnoha cest do prahy naši vyřazenou mikrovlnku. Ozval se někdy kolem deváté, potkali jsme se před kolejemi, já si vyzvedl zabalený kvádr a dotáhl ho na pokoj. Konečně se tam bude dát nějak ohřát oběd… není totiž žádná prdel ohřít si vepřo knedlo bramboro, když máš jen elektrický vařič. Holt to všechno nasypeš do rendlíku a mícháš s tím… výsledný efekt je přiměřený, ale výsledný vzhled neskutečný. Tak ode dneška tam máme mikrovlnku. Už žádné rozpustné kafe zalité převařenou vodou! Pekně vodička z mikrovlnky tak tak před vřením. Už se těším na návrat na kolej…

Tentokrát ale s kafem sednu ke komplu a budu kouzlit s excelem a wordem. Ne že bych v něm neuměl, ale na zápočet to nestačí. Mám čas do zítřejšch devíti hodin. A jako na potvoru dnes danča se zuzkou pořádají večeři. Taková menší oslava vánoc… usmaží si řízky :) A jsem mezi hosty. Patrně sám. Jenže na to opravdu nemám čas. Do dvou v noci se toho dá ale stihnout hodně… a dřív se u nás moc spát nechodí.

Dnes jsem se jen tak opřel o stůl a kolaboval. Na neděli jsem se nevyspal (to jsem usínal kolem páté), v pondělí 6 hodin spánku a na dnešek dalších šest… už bych potřeboval vypnout. Jenže ani dnes, ani zítra nebudu moci. Domů pojedu ve čtvrtek ráno v 10:15 ze smíchova, takže taky budu muset vstávat brzy. Život študáka…

A jak jsem vůbec napsal tu podnikovku? Řeknu to takhle: dostal jsem variantu. Přeloženo: půl dne jsem se učil z týden starého zadání, a to samé jsem dostal. Neskutečné štěstí. Jinak bych to asi neudělal, do školy se vleču s nulovou sebedůvěrou a tahákem v kapse. Nakonec jsem použil i ten, protože i tak jsem si nepomatoval skoro žádnou teorii. Holka vedle mě dostala stejnou skupinu, takže jsme si kontrolovali výsledky. Jednu chybu jsem opravil já jí, jednu ona mě… ale výkaz cash-flow bych dokupy nedal. A tak jsem čekal, až se s tím popere ona a když to dopsala, zvedla se a odevzdala to. To jsem tedy čekal více solidárnosti :) Ale ztratit ze 75b deset (beztak mi nějaký bodík uzná, výsledek jsem měl), to si můžu dovolit.

Kdybych ale projel i tenhle test, tak už bych byl v hajzlu. S indexem půjdu pro ne/zápočet z práva na pokraji mdlob, protože opravdu nevím. Zatím mám jen anglinu. V javě 22 bodů z 16 povinných, jen musím dodělat třetí program. Informatiku píšu zítra, matiku pátého, historii sedmého, makroekonomii na konci ledna… každopádně, první semestr končí.

Co dál…

I can tell you why People go insane I can show you how You could do the same

Zítra mě čeká osm hodin ve škole… než abych poté stíhal vlak po šesté hodině večerní, vyrazím si v klidu do předvánoční prahy. Možná ještě něco koupím, možná se jen projdu… asi to bude trochu… depresivní.

Every drop of flame Lights a candle in Memory of the one Who lived inside my skin

Zvláštní song… Audioslave – Shadow on the sun.

Každý hledá někoho, kdo už nebude hledat nikoho jiného… když jsem Samotáře viděl poprvé, přišlo mi to jako banální a nepodstatné sdělení. Asi jsem byl tehdy singl…

Příčí se mi přiznat svoje pochyby, protože mám doopravdy strach z toho, jak mi budete nadávat a zatracovat mě. Mám zábrany psát… asi by to chtělo blog bez kontaktu, bez mejlu, bez komentářů, beze jména.

Beze slov.

před 14 roky | Ze života | 8 komentářů

Komentáře

1 | Charlotte | před 14 roky | wicked-angel.net

všichni máme strach. kdysi jsem na otázku „co by sis přála od zlaté rybky?“ odpověděla „žít bez pochybností“. ale to nejde. a když se zbavíš pochybností a jseš si jistý, že jdeš správně, přepadně tě strach. věčný koloběh. anebo taky ne…

reagovat

2 | Max-Wesslo | před 14 roky

„vepřo knedlo bramboro“ ?

reagovat

3 | Raul | před 14 roky

proc by mela byt prochazka vanocni prahou depresivni?? ja bych to bral…

reagovat

4 | Skrnda | před 14 roky

Prochazka jakymkoliv vanocnim mestem musi byt depresivni….ty davy lidi…hauu..

Jo, Samotari…pro ty mam slabost;)…„chapu…nenutim“;)

reagovat

5 | juneau | před 14 roky

9:03 rano… vstaval jsem 8:20… sel spat 7:11… to bude den…

reagovat

6 | Skrnda | před 14 roky

To snad ani nemelo cenu jit spat ne?:)

reagovat

7 | jakub | před 14 roky

vis, ale zase jsme kamaradsky, ze jsme s pokecem drzeli basu… doufam, ze to oceni… prece jen dve hodky spanku jsou dve hodky spanku (v mem pripade teda), jinak vedes

reagovat

8 | juneau | před 14 roky

uz jsem to dorovnal :) misto matiky

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.