Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Blíží se víkendový odpočinek?

Představa odpočinkové soboty mi teď v pátek ráno přijde směšná 🙂 V sobotu se přece maká od rána do večera, narozdíl od všedních dní a jejich pracovních odpolední! Ale na současném „hlavním projektu“ (cestě) možná nebude právě do čeho píchnout, bude technologická pauza. Což nemění nic na tom, že hned vedle cesty je v hromadách pár desítek koleček hlíny na rozvození všude možně.

V pondělí večer mi navezli do cesty první 4 tuny makadamu, hned do díry za bránu. Druhý den jsem ji rozprostřel tak, aby se do výkopu cesty dalo traktorem sjet, zbylou část dovystlal geotextilií, a objednal si další tři fůry štěrku. Sice řidič při sklápění vozíku chytře popojížděl vpřed, aby to nevysypal na jednu velkou hromadu, ale i tak to pak vyžadovalo dobře dvě hodiny rozprostírání lopatou a rozvážení všude možně. S tím mi naštěstí pomáhal ivonky táta, zatímco máma dohlížela na Báru. Sám bych to dělat nechtěl, nabírat makadam lopatou … to je trest, který bych nepřál ani nepříteli. Večer byla cca 15cm vrstva štěrku rozprostřena po celém výkopu.

Ve středu se práce zastavila, jel jsem za tátou pomoci hoblovat desky. Od tří do pěti jsme byli zavření u známého v dílně u obrovské hoblovky, s respirátory na xichtu a v takovém randálu, že domlouvat jsme se museli chodit ven (pokud to nešlo pseudoznakovou řečí). Hoblovka najížděla do plného výkonu dobře deset sekund … to asi proto, aby v Temelíně stihli technici zvýšit výkon reaktoru. Ohoblováno ale 50 čtyřmetrových desek jsme měli po hodině, ale ještě déle jsme pak celou zaprášenou dílnu uklízeli, zametali, vysávali … hrůza. Táta mě pak hodil domů, a navečer ivonky táta přivezl z práce vibrační desku na hutnění štěrku. Zkušebně jsme ji nahodili, ale hlavní byznys začal až ve čtvrtek.

Šel jsem ji nastartovat hned po obědě, počítal jsem totiž s tím, že budu tak hodinu hutnit, a pak si nechám rychle navozit druhou vrstvu makadamu … firma, co prodává kamenivo, také provozuje nákladní dopravu, a kolem čtvrté páté hodiny se jí začnou vracet různě polámaná auta a zaměstnanci se vrhnou na opravy a výměny pneumatik, a na rozvážení kameniva zákazníkům už není čas. Nastartoval jsem tedy ten ďábelský stroj a vjel s ním do štěrku jak voják do bordelu. Pěkně to hutnilo, po hodince jsem to měl uhutněné a srovnané. Jen u vjezdu byl problém, že tam bylo štěrku moc (aby se tam dalo sjet). Takže mi nezbylo, než vzít lopatu a tam zase štěrk vybrat a odházet, zvibrovat jeho rozumnější vrstvu, a zase přebytečný štěrk naházet zpět jako základ druhé vrstvy, aby se do výkopu opět dalo sjíždět. No a když toto vše bylo, a já měl nabírání makadamu už fakt plný zuby, tak jsem si rychle objednal další závoz … a na čtyři otočky mi zase zaplnili celý výkop štěrkem. První hromadu mi řidič krásně rozprostřel, že stačilo jen trochu pomoct lopatou a bylo to v rovině. Do toho mi volal můj táta, že už je z práce doma, a že mi přijede pomoct rozhrnovat štěrk. Rozmluvil jsem mu to, že to není třeba, že je to brnkačka a je zbytečný, aby sem kvůli hodince jezdil. A že mi beztak přijede pomoct táta ivonky, až ten přijede z práce. To už mi sem couval traktor s druhou vlečkou, a vysypal ji dost blbě na dvě velké hromady. On řidič dozadu nevidí, takže neví, jak moc se mu to sype, a já zase stojím přímo za vlečkou a lopatou tlačím do zadního čela a tím vysypávání trochu přibržďuju. Tím pádem nemám volnou ruku, abych mu mávl, ať popojede, a on by mě přes zvedlý vozík stejně neviděl. Druhou fůru tedy vyspal dost na hromadu, a třetí také, a ještě jedna se do výkopu vešla… a přede mnou byly dve či tři hodiny nabírání makadamu lopatou a rozvážení kolečkem všude možně. Úplně vyřízený jsem v šest večer „za odměnu“ nastartoval mašinu a jal se hutnit. Tchán nakonec nepřijel – ivonka mi původně říkala, že „je teprve na cestě z práce“. Z toho jsem mylně usoudil, že si volali (to asi ano), a že mu řekla, že dělám o štěrku (což asi ne). Když se pak neozval, tak jsem naznal, že doma pomáhá dědovi vyorávat brambory, což byla také akce na spadnutí. No a později už bylo stejně zbytečné kvůli rozvezení posledních pár koleček štěrku někoho uhánět. Když tam pak ivka večer vyzvedávala Báru, tak se ptal, jestli už mám uhutněné a kdy budu navážet druhou vrstvu štěrku 🙂 Ivka se na mě zlobila, že to jsou domluvy napiču tohlencto, ale já to měl celkem srovnané: za a) nebyla to nutně dvouchlapová práce, v jednom jsem to do večera zvládl a neumřel jsem, za b) můj táta se nabízel přijet pomoct, ale ten je „chromej na ruce“, a nabírání makadamu je kurevská dřina, za c) mohl mi pomoct její táta, ale ten má sešitý srdce po 4násobným bypassu, a nabírání makadamu je kurevská dřina … takže jsem si ospravedlnil, že je lepší, když je z toho servanej jeden mladej kluk (ha!), než ještě jeden (před)důchodce.

Po chvíli hutnění jsem si i přes ten neskutečný randál (a sluchátka) všiml, že motor jede nepravidelně a z výfuku občas blafne černější kouř. Na výkon to zdá se nemělo vliv, deska jela pořád dál a dál, ale chod motoru byl jaksi … nepravidelný. Při stažení na volnoběh to bylo naprosto zřejmé, to motor při kolísání otáček div nechcípal. Že by docházel benzín? Odstavil jsem, dolil benzín, na dně ale nádrž ještě nebyla. Hutnil jsem dál, stroj se ale choval stejně. Asi tak dvakrát jsem ale celých těch cca 70 metrů čtverečních uhutnil, a finálně mašinu vypnul. I celý výfuk byl nyní nově začerněný sazemi, nějaká neplecha se v něm tedy děje. Amatérské vyčištění vzduchového filtru zřetelný efekt nemělo, čímž jsem celkem skončil. Táta se na to dnes přijede kouknout, ale asi nad tím jen bude stát o inženýra víc, do nějakého rozebírání půjčeného stroje se pouštět nebudeme. Je to blbý, dnes jsem chtěl navézt vrstvičku normálního štěrku (což ostatně mohu) a také ji zhutnit (a to už asi ne). Pokud mašinu raději odstavíme, tak štěrk nezhutním, a nemohu ani nechat navézt úplně nejjemnější podkladový štěrk pod dlažbu, který se už jen rozprostírá … pak bych teoreticky zítra (v sobotu) mohl začít pokládat dlažbu. Takhle budu asi odpočívat … pardon, myslel jsem „relaxačně vozit hlínu“. Po tom strašném nabírání makadamu lopatou mi nakládání hlíny přijde jako odměna. Maybe it’s a perk!

Večer jsem pak tu stokilovou mašinu nasoukal z výkopu do garáže, doma zatopil v kamnech, umyl se, přivítal navrátivší se holky, a pak šel o půl desáté spát ještě před Bárou. Tělo mě bolelo poctivě. Ani sedm hodin spánku mi nestačilo, abych se v pět vyhrabal z postele na první budík.

| Ze života | 2 komentáře

Komentáře (2)

  • youngparisian

    Pořádná otročina, jen co je pravda 🙂

    Jestli má ta deska černý výfuk a vynechává, tak nejspíš žere olej, čímž se špiní svíčka a občas nehází jiskru. Takže zkontrolovat hladinu oleje a očistit (nebo vyměnit) svíčku. Pokud by to byl dvoutakt, tak zkontrolovat, jestli je dobře namíchaná směs 🙂

  • juneau

    Naah, nakonec je to zanesený vzduchový filtr. Zavolal jsem si do servisu prodejce těchto mašin, tam mi poradili kontrolu svíčky, a pak to taky nahodit úplně bez filtru … svíčku jsem očistil, nastartoval, ujel 30 metrů a stroj vyloženě zdechl. Oddělal jsem filtr, nahodil, a rozzuřená mašina mi div neujela. Očividně „jen ofoukat“ nelze považovat za čištění filtru, ale vrhl jsem se na něj s průmyslovým vysavačem a teď je všechno cajk. Tedy ke smůle sousedů …

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.