Blognutí do šuplíku - jak to tu s ivonkou vedeme

Do šuplíku většinou píšou různí autoři z různých důvodů. Já aktuálně datlím do texťáku, neb jsem (na noťasu) pro sichr odpojen od elektrické sítě a z obdobných důvodů i od wi-fi. Neboť je vypojený i router. Do střechy buší kapky deště, přes údolí přecházejí bouřkové mraky a poslední pohled na radar s detekcé blesků (před vypnutím wi-fi) mi nahnal regulérní strach. A taky pocit, že nad námi proběhne olympiáda v disciplíně dosažení maximální hustoty blesků na jeden kilometr čtvereční oblohy.

A než jsem obešel zahrádku a zajistil skleník, pozavíral doma okna a odpojil všechny spotřebiče, tak se rozjasnilo a od západu se nebe trhá. Ale z dáli hřmí. S kávou a noťasem jsem se v kuchyni usadil ke stolu, ivonka vařila puding a já si říkal, že konečně za tu dobu, co jsme sami doma a o vše se staráme, blognu. Do šuplíku. Tak jo.

V úterý naši odjeli někdy kolem desáté a já dostal dům k dispozici / opatrování. Odpoledne bylo hezky, dusno a hic, rozhodl jsem se tedy, že je nejpříhodnější doba na posekání trávníku. Ivonka mohla kolem šesté hodiny dojít k domu po krásném golfovém greenu :) Také si z jihu přivezla velkou žízeň, obepsal jsem vojtu a peťáka a došli jsme do hospůdky u křižovatky. Pajzl, ale zahrádka pod jabloní neurazí, studený gambrinus také ne. Vraceli jsme se k deváté, bylo teplo a my se posadili pod pergolu ke krbu se sklenkami vína. A když kolem jedenácté zhasly dekorační světla, co má táta kolem domu, lehli jsme si na deku na zahrádku a koukali na perseidy. Nějakých šest jich za tu chvilku spadlo.

Jako každý následující den jsem vstával brzy a s kávou usedal k počítači. Ivonka si lebedila v posteli většinou tak do půl desáté. Toho rána jsme vyrazili nakoupit proviant do obchodu, abychom měli z čeho žít a ivonka mohla vařit tak jak slíbila :) A taky že mi vyvařuje, ženuška. Co se dělo odpoledne, to si už ani jeden z nás nemůžeme vybavit :) Upekla mi speciální štrúdl. Zatímco já znal jen ten s jablky, ona do něj (už jednou dříve) nacpala párek, sýr a pórek a zajistila mi gurmánské překvapení na mnoho dní. Stejně tak ve středu. Ještě dnes jsem tu manu snídal. Večer jsme strávili u televize, podruhé během měsíce se koukli na Vratné lahve, já si četl nějaký časopis o historii (domyslete si zvuk předoucí kočky).

Ve čtvrtek byl hic a zatímco já pracoval, ivonka od probuzení stála u plotny :) S tím jejím pozdním vstáváním to není problém… ale proč by taky vstávala brzy, že. Po obědě se šla na zahrádku opalovat a když jsem s prací sekl i já a šel v plavkách za ní, sluníčko zašlo. A tak jsem se hodinu válel na dece pod mraky a pohodlně usínal a procital. Nakonec i do ledového bazénu jsem vlezl. Před vylezením v něm vždy zamotáme vodu, aby se roztočila kolem obvodu. Pak se všechny nečistoty postupně usadí uprostřed bazénu a není velký problém je vysát ven. Zalití zahrádky, napuštění sudů s vodou, otrhání nakladaček, otrhání rajčat… člověk z toho dostane žízeň, a tak jsme si před večeří s ivonkou zašli na rožek na jedno. Chutnalo mi jako nikdy :) A večeři zajistil krb s plápolajícím ohýnkem, tři buřty, mísa nakrájené zeleniny z naší zahrádky včetně několika různých sýrů. Lahoda.

Dnešek už je zatažený a deštivý, bubnování kapek mě probudilo už někdy k ránu (hlavně že jsem se ve čtvrtek zaléval s celou zahrádkou). Práce, káva… a ještě než ivonka vstala, přišla sousedka, jestli bych se jim nepodíval na počítač. Doby, kdy jsem lidem z okolí přeinstalovával Windowsy jsou dávno pryč, takže jsem tam šel jen na konzultaci. Pc se místo vypnutí vždy restartuje, mechanika hlásí, že není dovřená, IE stahuje z podezřelé adresy nějaký EXE soubor, internet je neskutečně pomalý… ještě že mě tohle na mých pc nemůže potkat. Zkonzultoval jsem, odmítl jakoukoli odměnu a rychle zmizel. Nakonec je to ten soused, co za mnou v sobotu uprostřed grill-párty přišel s cédéčkem, jestli bych mu nevypálil to, co na něm je. Na to, že se s ním pouze zdravím a víc společného nemáme a na to, že byl sobotní večer a na to, že jsem jako hostitel kmital kolem kámošů, to byla docela odvážná žádost. Nakonec jsem vyrozuměl, že jsou na CD dva dokumenty, které potřebuje vytisknout, takže jsem čapl cd a utíkal k pc. Vytiskl dvě ofocené stránky nějakého dokumentu, vytáhl cd z mechaniky a běžel s tím před dům. Aha, vy to chcete dvakrát vytisknout, tak ještě moment. A zase zpátky k pc. Vytištěno, rychle dolů s papíry. Cédéčko? Sakra, asi jsem ho nechal v mechanice… tak ještě jednou. Konečně to bylo všechno, on řekl dík a vtiskl mi do dlaně pětikorunu. I kdyby to moje náklady pokrylo (což nevím a je mi to jedno), tak to celkem přesně vystihuje divnost té rodinky a proč bych s nimi nejraději neměl nic do činění :)

Tím jsem tedy začal dnešní den. Než jsem se vrátil, ivonka vyvenčila kimču a pustila se do vaření. Já se vrátil k práci a vyjma jedné vyjížďky do obchodu u ní seděl až do té doby, než začalo hřmít. Hřmí pořád, ale nebe je bílé a blýská se na lepší časy :)

Naši přijedou zítra. Zatímo před třemi lety byla starost o dům během jejich dovolené a sestřiného zájezdu do Norska pekelnými galejemi, tak nyní je to celkem pohoda. Přesto je nezvyk pouštět ráno kočky z kotelny, venčit kima, myslet na to, aby měl on i čičiny čerstvou vodu nebo dostatek granulí… otevírat a zavírat skleník (včera jsem ho šel zavírat snad někdy v jedenáct (po tmě) a byl to celkem zážitek díky máminé džungli všech možných květin), otrhávat plody zahrádky, uklízet spadaná jablka… všechny ty provozní starosti rodinného domu se zahrádkou. Doma jsem od půlky května, ale stejně tak je tu i táta se svojí zraněnou rukou, který má v těchto drobných úkonech jedinou záchranu před zešílením nudou. Zatímco v červnu jsem s ním snad každý den něco dělal, kopal, nosil, rovnal, stloukal, rozdělával, hrabal, sekal, prostě byl doslova jeho pravou rukou, v červenci se to najednou zlomilo a já mohl celý den strávit jen u pc a povinností mi ubylo (ani nevím proč). A teď zase rovnýma nohama do starostí kolem domu.

Není nač dál to řešit, bouře se nekoná, nebe je klidně bílé, už neprší. Ivonka se jde podívat na rajčata do skleníku a já se asi vrátím k pc. Ještě chvilka práce bude dnes třeba.

před devíti roky | Ze života | 1 komentář

Komentáře

1 | Skrnda | před devíti roky

Tak nějak uplně stejně hlídáme domek rodičům i my :-) Akorát u počítače sedím spíš já ;-)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.