Bolí mě prdel pohodlným křeslům navzdory

A sestra po mně chtěla, ať jí někdy vyfotím halu a ten ruch tady, protože si nedovede představit, jak to tady vypadá… tak jsem to dnes udělal a hodlám sem dvě fotky dát. Ona si to ale moc neužije, ip domácí sítě vždy bloknu, než odjedu do prahy

Takhle vypadá naše školní hala o přestávce… fotil jsem to bez blesku, protože se mi příčilo ty nevinné lidičky lekat nějakými záblesky, a ony mají takové fotky stejně svoje kouzlo než tmavá a ostrá fotka s bleskem. Tak tedy v takovém ruchu tu já sedím v křesílku s notebookem na kolenou. V ten okamžik mi dnes také přes hlasové icq Skype zavolal dj. Také si pořídil mikrofon… v tom děsném randálu jsme se domluvili na čas T+10min.

Jenže to už zase hala vypadala takhle…

No a představ si, že v tomto prázdném prostoru si já přes konferenci povídám s djem a se sestrou naráz Tři lidi ve virtuálním hlasovém prostoru, dvacet pět minut povídání, jako bychom seděli někde na zmrzlině u řeky. Jenže v hale bylo ticho, křesílka obsazená, klídek, pohoda… a do toho pořád nějaký debil se sluchátky huláká do mikrofonu, co si to pako na druhé straně myslí, když fouká nebo kašle do mikrofonu svého. No ano, byl jsem to já Ostatní se museli vážně pobavit…

Vedle mě si tu před pár minutami sedla nějaká fešná holka se svým ještě fešnějším noťasem. A teď k ní přistoupili tři ruskymluvící spoluobčané, jestli by nemohli něco. Podle toho, co jsem tady očkem vypozoroval (i hudbu do sluchátek jsem si vypnul) mají cd s programem, které jim nejde na školních pc spustit, tak chtěji na nějakém noťasu zjistit, zda není něco s cd. Nějaký PC Translator xy… na školní komply se nedá nic nahrávat, proto jim to nemohlo jít. Mno… na mě nepromluvili asi jen proto, že mám na uších sluchátka.

Fajn… jsem tu už taky dobu, – zuzka mi píše, zda mám na večer nějaké plány. Odpovídám, že nemám a jak je na tom s plány ona. „Já ano. Ale potrebuju k nim tebe a tvuj notas “… tak mám večer naplánovaný

Hm, zase nějaké hafo lidí, skončila další hodina… jsem tedy už přes hodinu a půl. Splendidní…

Tak, chvilku jsem si popovídal s holkou, co tu seděla a co byla zajata těmi třemi Kazachy. Hm, opravdu je fešná

Jdu na kolej. A na špagety.