Bude mi třicet

Zítra.

Ale nějak to neprožívám, a kdyby mi to dnes ivonka nepřipomněla, možná bych si to ani neuvědomil. Všechno ustoupilo do pozadí tomu, že ivonce umřela babička. Před měsícem jsme ji v šest ráno vezli na pohotovost s podezřením na žlučník, a přesně po měsíci v nemocnici zemřela. Rakovina vaječníků, metastázy po těle, komplikace s dýcháním, tlakem, srdcem … a ze dne na den bylo po všem. Druhý dědeček bojuje s rakovinou čtyři roky. Po všech těch chemoterapiích, vyšetřeních, trápeních … se nedávno tak nějak shodlo, že už se bude jen tlumit bolest. Horizonty měsíců …

Podzim 2014.

V létě, kdy bylo vše ještě zářivé, jsme se s ivonkou rozhodli jet k mým narozenínám na relaxační víkend do Branné, kde jsme loni strávili víkend před svatbou. Vitální svět, Jeseníky, relax. A tak jsme nakonec i jeli, nemělo smysl sedět doma a truchlit. Na to bude spousta času v sobotu před/během/po pohřbu. 

Dojeli jsme v pátek, a šli se masážovat a pak relaxovat do saun. V sobotu ráno další masáže, a na Praděd. Zpátky jsme si ho sjeli na koloběžkách, a pak se opět relaxovali ve vitálním světě. V neděli relax dopoledne, a pak vycházka na mlhavé kopce, s křikem krkavců, s řopíky mezi cáry mlhy. Krása. A po večeři privátní wellness, sklepení se saunami a vířivkou jen pro nás dva. Hm. Pořád nevím, jestli to „privátní“ myslí tak jako „dělejte si tam, co chcete“ a nebo jen „budete tam sami“. Inu, proč se držet při zemi, že. Vtipné bylo, jak se hotel na pondělí vylidnil … z dvaceti pěti pokojů jsme náhle zůstali jen tři páry. Na snídani bylo dnes ráno mrtvo. Dorazili jsme v pořádku domů, a vše už bude jen směrovat k sobotnímu pohřbu.

ropik-nahled

před třemi roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.