Bude tomu půl roku...

Zkusím ten text v archivu někde najít… mělo by to být v červenci, tuším. Momentík… tady to máme. Co mají ony dva texty společné? Tehdy jsem také nešel spát. Tehdy ovšem byly prázdniny.

Ale opět mi nezbývá než vrátit se v čase ještě hlouběji… kráčel jsem chladem noci (něco po páté) ke kolejím, noťásek přes rameno, sluchátka v kapse. Na pokoji už jen jakub s pavlem, který se také chystal k odjezdu… a zvoní mi mobil, kde se danča ptá, kdy už konečně přijdu na jejich večeři. Myslel jsem, že mám ještě půl hodinky času, ale ony holky potřebovaly, abych donesl jakubovu pánev, aby si mohly osmažit řízky. Ehm… :) Půjčil jsem si ji tedy a šel.

Holky, danča se zuzkou, si chtěli prostě udělat vánoční večer, dát si dárečky… a já měl být u toho. Nejdříve jsem militantně odmítal povečeřet také, až jsem zuzku kvalitně naštval. Ale přiznej, že jsem měl právo na blbý pocit… přijít k někomu na hrníček vína je něco jiného než přijít k někomu na večeři (regulérní řízek s bramborami). Nakonec jsem svůj odpor vzdal a vyrušil kluky v pokoji sbíráním potřebného nádobí. A pak ještě jednou, kdy jsem šel vysomrovat otvírák na láhev červeného modrého portugálu od žida.

To už jsem se jen válel na zuzčině posteli, zuzka s dančou na té dančiné… to byla nádherná chvilka. Opíral jsem se o rameno, sledoval ty dvě ležící holky, jak si hrají se svými plyšáky (dárky) a říkal si, že kdybych je v ten okamžik vyfotil nebo natočil (to spíš) a dal to sem na blog, tak… tak mě pochopíš

Ostatně,… ha, právě kolem prošla Alča z historie. A vrací se, třeba si mě všimne.

Tak… alča si mě všimla, čeká tu na test z obchodního práva. Stejně jako jakub, který se k nám později přidává… a stejně jako holka, co sedí v křesílku vedle mě. Zaklapl jsem noťas, abych zbytečně nevybíjel baterku (mám toho ještě hafo na psaní) a bavil se s nimi. Příjemných deset minut. Jenže s takovou prodlevou jakub nepočítal a podle všeho by mu ujel jeho spoj domů, kdyby se ještě musel vracet na kolej pro sbalené bágly. Noťas jsem tedy uschoval do zamykatelných skříněk, na koleji mu vyzvedl cestovku, baťoh a jeho noťas a vrátil se sem. Chvilku jsem křižoval halu s cestovou, báglem a dvěma notebooky… milé… surreální, ale milé. Nikdo z té skupinky tu již není, patrně sedí v protější přednáškové hale a píší. A já píšu dál, obklopen zavazadly… budu tu na ně muset počkat. Možná ale dřív padnu hlady.

Kde jsem to tedy byl… jo, večeře u holek. Ty mířily dál oslavovat do baru v přízemí, já se vrátil na pokoj. Pavel už odjel, zbyl jsem jen já a jakub… ten si opakoval do obchodního práva (teď to pár desítek metrů ode mě píše), já chvíli jen pročítal archiv blogu, ale pak se také pustil do učení a se scripty na kolenou se učil dělat ve wordu a excelu. Dlouho nám to nevydrželo a pustili jsme si Tatínka od Jana Svěráka. Dokument o jeho tatínkovi, Zdeňku Svěrákovi. Neuteklo ani deset minut a ťukání…

Otevřu, přede dveřmi stojí holky a kluci a jestli si mohou půjčit náš vařič. Že by si chtěli udělat bramboráky. Žádnou objektivní námitku jsem neměl, takže se do toho pustili :) Na chodbě totiž probíhala bramboráková párty a po pokojích se pekly bramboráky. Ono, moc bych se nedivil, kdyby to byl jen pokoj breberek a pokoj náš :) My je s jakubem chvíli pozorovali (fotky možná někdy u něj), a pak se vrátili k filmu. Dveře na chodbu zůstaly otevřené až do hluboké noci a lidí se nám tam vystřídalo až nehezky moc :) Po chvíli se vrátil z hokejového tréninku lukáš s krvavým šrámem na tváři (holt hokej) a dodíval se s námi. Mimochodem, doporučuji, Tatínek je vážně gurmánské dílko.

Ještě bych zapomněl na jednoho typa, který přišel asi v devět s paklem dývek, jestli by si u jakuba mohl něco vypálit. A tak on seděl u jeho noťasu a pálil a my koukali na film nebo na bramboráčníky. Vážně bych se divil, kdyby ten týpek, kámoš a spoluhráč lukáše, odešel před půlnocí :) Ten tam byl pečenej vařenej a těžko se jakubovi a lukášovi učilo. Ten se pro změnu učil na právo normální a s oním týpkem se vsadil, že dá nocovku, tedy že se bude učit až do okamžiku, kdy odejde do školy. Respektive bude do té doby vzhůru.

A svoje slovo dodržel, to mohu doznat. Odcházel do školy a já šel spát :) V sedm hodin jedenáct minut ráno. Noc se nám totiž trochu protáhla… jakub scripta dočetl asi ve dvě, mě to s wordem a excelem taky nikterak nešlo. Text napíše každý, ale vypiplaně ho formátovat, to už takové leháro s prstem v nose není.

A na další věc bych zapomněl. Na zuzku. Ta se vrátila s dančou z tahu, který danču asi zmohl (slovy zuzky, chtěla chrupkat), což pro změnu nelákalo zuzku. Ta ale věděla, že plánuju učení až do pozdních hodin, tak se ozvala, že by mě přišla rozptýlit, případně od kluků vyškemrat cigaretu :) Za chvilku tam byla, a několik hodin zůstala… to už jsme i my jen mlčky koukali do script, monitoru a variant, a ona ležela na jakubově posteli a kreslila si do mého bloku všelijaké obrazce. A pak usnula :) Natvrdo. Probudila se, a usnula znovu. Ale pozorovat ji, to bylo kouzelné :)

Nemám… ha, jakub vychází z haly:)

Hm, prý masakr :) Odchází i s onou holkou, která seděla na křesílku vedle, ona míří na brno a on na havlbrod. Sto padesát kiláků společné cesty. No, ať vám to hezky utíká ;)

Cestování v noci je stejně nejlepší…

Zuzka tedy někdy v noci odešla (když se jakub objevil, načínal jsem větu „Nemám páru, kdy zuzka odešla.“), mohlo být tak ke třetí hodině… my dál pokračovali v určité formě učení… až tedy padlo rozhodnutí, že nemá cenu jít spát, což lukáš ostatně ani nezamýšlel. A abychom nějak doklepali do rána, tak padl návrh zkouknout nějaký film. Třeba připitomnělé Scary Movie 2, proč ne… všichni tři jsme seděli na mé posteli, aby třeba jakub neležel na své (jeho obvyklá pozice při sledování filmů), protože to by ho beztak skolil spánek. Takhle jsme opravdu tu hodinku a něco přežili… Mohlo být po šesté ráno a za okny svítalo.

Já se zabalil do deky a pročítal si archiv blogu, lukáš se přesunul k sobě do pokoje a jakub přešel z polehávání na posteli ve spánek.

Já, posilněn nudlovou polévkou, ještě chvíli existoval, ale v těch sedm hodin jsem se rozhodl na hodinku zalézt do postele. Pitomý nápad, ale opravdu už nebylo co dělat. Lukáš odcházel na právo, já lezl do postele… budík mě v 8:30 probral, teplá sprcha oživila… tělo zhuntované nabouráním zažitých procesů nehodlalo přijmout žádné jídlo, šel jsem do školy bez snídaně… alespoň pití jsem si vztí mohl.

V informatice jsem prakticky bezproblémově zformátoval jak worďácký dokument podle tištěného zadání, tak dokončil excelovskou tabulku s několika výpočty a grafem. Dohromady to bylo asi 30% toho, co jsem se na tuto zkoušku učil. Milé… mohl jsem jít spát o půlnoci :)

Ale nelituju toho. Tohle jsou přece zážitky. Těch si člověk musí cenit :) A pro budoucí vysokoškoláky dodávám: tohle je kolej! Chceš-li dostudovat, dobře se rozhodni, jestli si nebudeš shánět privát. Jinak se ti taky může stát, že se budeš v jednu v noci probouzet za zvuků songu Pochyby od Sta zvířat :) Muselo to být naplno, jinak bychom ho přece až na chodbě neslyšeli ;)

Po infoších na makro, kde byla asi třetina lidí… s věrkou jsem to taky nějak přežil, ale bylo mi jasné, že přednášku matiky a pak hned cvika bych už prostě nedal. Bylo by to neskutečné martyrium a já měl opravdu silný pocit, že bych z toho měl nějakou újmu. I to makro bylo o život… co minutu sledovat mobil, zda už je konec.

Takže jsem na pokoji zalezl do postele a do pěti hodin chrupkal. Tedy něco přes tři. Pak odcházel jakub na test z obchodního práva a to už se dostávám k tomu, jak tu sedím v hale s notebookem na kolenou a vybitou baterkou…

No není to zajímavý život, nemyslíš?

Na pokoji budu sám, i lukáš se už asi zdekoval… sednu k javě, nebo si pustím nějaký film. Zítra vstát v osm, v devět vyrazit na vlak, v 9:55 se na smíchově nalodit… a ve tři budu doma. Hned za babičkama rozvést dárky… mám oprávněné pochybnosti z toho, že se k ivce dostanu ještě před vánocemi. Ale musím. I kdybych tam měl dorazit ve čtvrtek v noci… musím.

Mimochodem, svoji procházku noční prahou ruším, do takové kosy nepůjdu, a nemám ani foťák. Dost mi stačí pohled na depresivně potemnělé koleje… místo stovek zařících oken jsou to nyní sporadické žárovečky ve dvou třech pokojích na patře…

Dnes tu budu sám…

před 13 roky | Ze života | 3 komentáře

Komentáře

1 | jakub | před 13 roky

ty tasky mas u me… a tyhle zazitky bych za 2 kredity nevymenil… bylo to fajn docela:-)

reagovat

2 | jakub | před 13 roky

jo jo…co je s nama takhle po ranu? priste to zapichnem v budapesti…

reagovat

3 | juneau | před 13 roky

hm, a strejda mival kanci kuzi… aby to bylo stylovy ;)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.