Čaj! Čaj! Kde je nějaký zelený čaj!

Nojo. Pozdě v noci, se zmrzlýma nohama (pozor, to je novinka, většinou mě jen bolí záda), žvýkačkou pro neusnutí a prázdným hrnkem od druhého čaje. A chce se mi spát méně než přes den. Ačkoli, ty skvělé typos co takhle k ránu dělám…

Proč jsem vzhůru. Položím-li si tuto otázku, musím si na ni zároveň i odpovědět Ja! Ich bin dieses… něco něco něco něco. Takový skvost, ten nelze zapomenout.

Po smíchání hlášek z filmu Jedna ruka netleská a Červeného trpaslíka můžeme pokračovati dále. Čekám na sestru. Vrací se z pracovního výletu do Francie, který se spíše než v pracovní zvrhl v prostě jen výlet a někdy ke třetí čtvrté hodině by měla být dovezena domů. Tak proč na ni nepočkat. Práce je dost. Proto ta krásně noční hodina.

Ráno jsem potěšil svět svou přítomností již v 6:43 a usadil se s kávou k počítači. Neodkladné dodělávky pro web včera zmíněné rodné vesnice, práce na obou redakčních systémech, hopla to už je dvanáct? Nainstaloval jsem si na aspira kodeky a bsplayer a usadil se s obědem k zoufalým manželkám.

Jenže bylo hezky. Teplo. Sucho. Tedy tak akorát travněsekačkovo. Inu vytáhl jsem žačku (to je slovo!) z hnízda, jak táta nazývá místnost, kde se mu rojí huskvarny (pila, křovinořez, sekačka) a dvě hodiny jsem se s ní procházek kolem domu. A dvakrát byl osvěžen lehkým deštíkem. Ach to rozverné léto.

Po třetí hodině, moc jsem toho už neudělal a stavila se pro mě ivonka a vydali jsme se předat praktický dar (plínky) jedněm čerstvým rodičům kamarádům. Hodně se probírala událost dne a to ta, že jiným kamarádům jedna nejmenovaná hovnocestovka týden před odjezdem na půl roku zaplacený zájezd (!!!) oznámila, že pro ně nemají apartmán. Jak se tohle proboha může stát? Možnosti jsou asi jen dvě: při zemětřesení ten apartmán spadl, anebo došlo na tlačenku a bylo nutné ubytovat rodinu majitelky podniku XY, tou dobou dobré známé majitele CK. Bylo teď v Itálii nějaké zemětřesení? Doma mě máma uzemnila konstatováním, že tímhle je ta cestovka docela známá. No to mi ho teda vyndej.

Návrat domů ve společnosti dávné kamarádky z pubertálních let, kterou jsem dobré tři roky nepotkal a která si za tu dobu stihla pořídit Kubíka. Njn, to si pak člověk uvědomí, jaké řeší blbosti ve srovnání s nájmem za 12 tyček, hypotékou, potřebou auta, doděláním školy, atd atd. Hlavu jsem měl jak meloun a zdálo se mi, jako by se sama potřebovala vypovídat. Jsem pro každého věrná vrba.

A pak o tom všem vždycky blognu.

Doma v devět, poslední večeře, první čaj, odchod zbytku rodiny do hajan, druhý čaj a teď už jsou to málem 4 hodiny. Za ty 4 hodiny jsem udělal mega hafo kus práce. Říkám to vždycky, v noci se pracuje nejlépe. Kdyby tu byl jakub nestrašil na icq, nebyl bych poslední tři hodiny ve spojení s jedinou živou osobou a mohl se soustředit jen na důležité věci. I když, poradil mi jaký program na šifrování disku zvolit a to se cení :)

Takže tak. Pravděpodobně bude zítřejší den trochu rozhozený, nebudu se nutit vstávat k půl sedmé, půjdu-li spát ve čtyři. Tak uvidíme.

A teď… ne, nepůjdu dumpovat databáze, dodělám rozdělanou práci.


Aktualizace 4:53 – Rozdělaná práce dodělána, databáze vydumpovány ze starého hostingu a nadumpovány na nový i přes skutečnost, že jsem si k tomu vybral právě dobu výpadku a velmi náladového chodu toho nového. Nahodil jsem systém na třetí web, chce se mi spát, mám příšerný hlad, a za okny už je normální světlo. Kdepak sestra asi tak může teď být? Za zatáčkou? Za prahou?

před jedenácti roky | Ze života | 2 komentáře

Komentáře

1 | lucka | před jedenácti roky

tu dovolenou si teda sakra zaslouzis :) uzijte si to tam!

reagovat

2 | juneau | před jedenácti roky

Taky si říkám, minulý rok jsem po měsíci volna odjel k moři a slovo dovolená se na to moc nehodilo. Ale tentokrát ji potřebuju jak sůl :) Takže dík :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.