Časopis Cinema slavil narozeniny

… a já byl při tom! :)

Fotogalerie: Fotky (nejen) z narozenin Cinemy.

Přesně tak, věrný předplatitel Cinemy v naší rodině (sestra) obdržel pozvánku na oslavu narozenin pro dvě osoby v kině Atlas (někde u Florence). Maturitu měla v pondělí, oslava byla ve středu večer, nic tomu tedy nebránilo, aby přijela za mnou na kolej, zašla se mnou na párty, přespala u mě a v pět ráno vyrazila zase domů, aby v poledne byla ve škole na slavnostním zakončení maturit.

Byla mi nabídnuta ona polovina pozvánky a já ač s počátečními (dokonce i průběžnými i následnými) obavami ze složení zkoušky v následující den přijal. Přece jen… jel bych ve čtvrtek vlakem domů a neměl bych o čem blognout :)

Ve středu jsem se tedy od rána lehce učil (jako v pondělí a úterý) a odpoledne si sestru vyzvedl na hlaváku. Hodinka dvě na koleji, kde se já s neustálým zíváním učil a sestra na posteli četla, až nadešla hodina H a my vyrazili do zmíněného art kina, kde se měla oslava konat. Do té doby jsme také vůbec nevěděli, co od ní čekat. Řeč byla jen o vyhlášení nějaké soutěže (výsledků), předání diváckých cen podle výsledků časopisem konané ankety a dárkem cinemy čtenářům mělo být filmové překvapení. Asi tolik jsme toho věděli :)

Kino jsme oblažili naší přítomností s přijatelným předstihem, záhy byli uvedeni do malého promítacího sálu (150–200 sedadel), který měl posloužit jako hlavní sál oslavy. Jako jedni z prvních příchozích sledujeme další pozvané a hledáme mezi nimi redaktory cinemy stejně jako nějaké známé osobnosti. Jeden divák mi byl extrémně povědomý, ale to jen proto, že to je patrně můj spolužák z ekonomky :) A moc bych se nedivil, kdyby tam moje sestra (devatenáctka) byla téměř nejmladší. Mezi davem lidí poznáváme Ivu Hejlíčkovou (šéfredaktorku), Alenu Prokopovou, záhy Františka Fuku (moje oblíbene enfant terible), herečky Ttianu Vilhelmovou a Aňu Geislerovou s Ivanem Trojanem. Ostatní redaktoři jsou nám záhy představeni bývalou redaktorkou cinemy, která se ujala role hostitelky, nebo jak její moderování nazvat :)

Bylo to fajn. Prostě fajn. Příjemná atmosféra, vtipné hlášky… třeba když někdo (kdo to jen byl? Sedláček?) na pódiu oznámil, že film Kráska v nesnázích, který půjde do kin v září, bude hotov až za týden a že dnes tedy oním filmovým překvapením nebude a uzavřel to slovy: „Dnes tedy bohužel žádnou Krásku neuvidíte.“ A sličná moderátorka: „No to tedy děkuju!“ ;)

Předala se cena pro čtenáře (výlet do paříže) a pak tři ceny pro nej film, nej herce a nej herečku podle hlasování čtenářů. Tři výše zmiňovaní herci si postupně na podiu přebrali ceny, což se také neobešlo bez smíchu a vřelého potlesku :)

Filmovým překvapením pro nás diváky se stala nabídka dvou filmů: X-men 3 ve vedlejším menším sále (aby si současní stojící mohli sednout, bylo narváno) nebo promítání filmu Let 93 (United 93), který půjde do distribuce až v srpnu a je tudíž bez titulků, což nám měl vynahradit současný překlad Františka Fuky (respektive čtení titulků z asi 200 listů A4). No uznej, tohle nešlo odmítnout :) Tohle komplikované technické řešení se samozřejmě neobešlo bez porodních bolestí, prvních 15 minut filmu tedy bylo pouze pro angličtináře, neboť ať se FF snažil jak chtěl, do repráků jeho hlas nešel. Film se tedy na chvilku přerušil a společně se rozhodlo, jak pokračovat. Do čehož drsně vstoupil nějaký brouk pytlík z řady přede mnou (pracovní označení kretén), ale naštěstí na něj nikdo nebral ohled. Ten tam byl snad za trest (jeho) nebo co.

Film polodokumentaristickým stylem mapuje příběh posádky čtvrtého ze čtyř letadel onoho osudného 11.září 2001. Dvě hodiny stresu a napětí končíčí v zelených polích Pensylvánie (patrně). Síla. Ale stálo to za to.

Posledním (nečekaným) bodem programu byl malý raut v přilehlé kinokavárně (Café Atlas). Čokoládový bonbón, korzování se sklenkou bílého vína drženou za nožičku a mluvení distingovaně tlumeným hlasem, případně ochutnávka jednohubek. A kdokoli se při odchodu prokázal pozvánkou, dostal tašku s dárečky :) Chvíli jsme tam se sestrou postávali a užívali si ten neznámý pocit blízkosti slavných osobností (sestra vzrušeně: „Vosmík se o mě otřel! Vosmík se o mě otřel!“). Zpočátku tam byl docela nátřask, než to slabší povahy vzdali a odešli, pak už se tam dalo i existovat s ostatními :)

Cesta na kolej bez problémů, na pokoji jakub a jeho současná vášeň Krok za krokem. Potřeboval jsem se učit, ale… bolela mě hlava, chtělo se mi strašně spát, chyběla mi vůle. Prostě jsem se na to sprostě vybodl a s kluky si chvíli zahrál kántra, až se přiblížila hodina spánku a já si na podlaze rozložil noviny, na ně jakubovu erární nepoužívanou peřinu, na ni svoji deku a na to vše spacák, který si sestra přivezla pro případ, že bych po uvolnění své postele jí neměl kde spát :) Všichni ze mě měli extra prdel, ale kupodivu jsem se náramně vyspal a v pět ráno se probral po prvním tlumeném pípnutí budíku. Probral jsem sestru, trocha nezbytené hygieny a se svítáním v zádech jsem ji doprovodil na vlak.

Bylo mi mizerně. Absolutně mizerně. Na zkoušku jsem připravený nebyl, nešlo ji už odvolat, nebyla vůle se ani učit. Seděl jsem v šalině a vezl se zpět na kolej, do tváře mi svítilo slunce (Jarov je na východě prahy) a tak nějak jsem se vnitřně uklidnil. Zní to možná směšně, ale když jsem pak na koleji ležel na posteli a místo dvou hodin nervózního učení si plánoval dvě hodiny spánku, nadcházející zkouška už mě vůbec netížila. Smíření je to nejvýstižnější slovo. Ani mi nevadila skutečnost, že jsem k obleku neměl tmavé body a musel jít ve svých normálních mustanzích. V jiné situaci by to byla navýsost nepříjemná komplikace, ale teď už mi to bylo ukradené. Za pár hodin sedím v učebně a na papír modeluji matematické modely výrobního a kontejnerového problému s nastítěním metody řešení pomocí větvení a hranic. Díkybohu mi sedla otázka, dostal jsem základní věci, které jsem se na druhou stranu od písemky skoro neučil, dával jsem je tedy dohromady docela dlouho a pak jsem se prostě rozhodl, bouchl do stolu a odešel za profesorem, starým dobrákem, který nenašel jedinou chybu a po jedné kraťounké otázce mi vlepil výborně do indexu a slunce hned začalo svítit silněji a ptáci zpívali hlasitěji.

Nebylo to zbytečné plašení, moje obavy z této zkoušky. Poslouchajíc obhajování výsledků ostatních studentů (prostě kdo dopočítal, šel na ústní část, nebylo pořadí) mohl jsem jen děkovat bohu za svoji otázku. Opět štěstí. Dojel jsem na kolej, otevřel si Frisco (kvašený alkoholický nápoj s ovocnou příchutí, píše se na etiketě) získané jako součást dárku od cinemy a spokojeně si sedl za stůl.

Cesta domů (při níž tento text dopisuji) nebyla ničím zajímavá až do posledních kilometrů v rychlíku, kdy jsem jednak komplet dočetl noviny (skoro slovo od slova) a druhak mě oslovil starý důchodce z protější sedačky a zajímal se o moje antikomunistické triko (Špína patří do odpadků – postavička hází pěticípou hvězdu do koše). Pomalu jsem čekal nakládačku od kovaného svazáka, ale vyklubal se z něj černý baron a člověk, který si od komoušů pěkně vytrpěl, takže se na posledních 15 minut zapředla řeč o tehdejších školách a podobně. Zajímavé setkání, vystudovali jsme stejný gympl :) Potěšilo mě to. Lepší než dostat kartáč za svobodný názor. Že, jirko paroubku?

před jedenácti roky | Akce Praha VŠE | 10 komentářů

Komentáře

1 | Bee | před jedenácti roky

přijemné počtení..

reagovat

2 | lukyn.v | před jedenácti roky | album750.blatouch.net

Přesně tak. Musim souhlasit s Bee. ;)

reagovat

3 | ailyn | před jedenácti roky | deviantka.net

a ja musim souhlasit s lukynem, ze souhlasi s bee :)

reagovat

4 | Baky | před jedenácti roky | kubeeq.net

Hm, tak já asi budu souhlasit s Ailyn, že souhlasí s lukynem, že soushlasí s Bee :) Je to fajn text, vážně.

reagovat

5 | hughhh | před jedenácti roky

doufam, ze me jednou pozve premiere na svou oslavu :)

reagovat

6 | Bee | před jedenácti roky

[5] hughhh : už jsem si myslela, že v tom někdo bude pokračovat :D taky doufám ;)

reagovat

7 | juneau | před jedenácti roky

Premiere? To je magazin Blesku? ;)

Sranda, ale na cinemu proste nedam dopustit :)

reagovat

8 | hughhh | před jedenácti roky

ja nedam zase dopustit na premiere :D a blesk nectu ;)

reagovat

9 | juneau | před jedenácti roky

Vsak to je to hlavni :) Mit neco oblibenyho :)

reagovat

10 | Bee | před jedenácti roky

to je hlavní to máš pravdu, tak doufám, že sleduješ IP adresy :-))) kdo se všechno chodí ;)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.