Celý svet nám niekam unikol ...

Léto letí, a já nic nepíšu. Jeden zápisek z července, jeden ze srpna … týdny za týdny, víkend za víkendem. Ale tohle léto se toho snad ani moc neděje. Pár dní jsem doma, pár dní u ivonky, tam i tady jezdím na kole, jednou se griluje u nás, jindy jinde, oslava tady, oslava jinde … žádné zaznamenáníhodné výkyvy. A pak léto uteče a nebude-li nic zapsáno, nezůstane nic. Takže co se dělo …

Dj měl na konci července pětadvacet, a rozhodl se to oslavit. Že nakoupí a připraví maso na grilování, pití a všechno, žádné štráchy a my k nim dojdeme a na zahradě oslavíme. Ale vývoj počasí to zvrátil k úvaze „a když bude chcát, tak mohli bychom to udělat pod vaší nebo vojtovou pergolou?“ Samozřejmě mohli, a samozřejmě chcalo. A tak se vše převezlo k nám, všichni se nacpali pod pergolu – 10–11 lidí je fakt limit, víc už se nás tam nevměstná. A tak když se grilovalo u nás, tak místo aby si to všechno obstaral dj, tak jsem tři hodiny lítal kolem grilu, a pak měl všeho plný brejle. Za trest ode mě dostal žehlící prkno. Ale poseděli jsme tam dlouho a byl to fajn večer.

V NMnM se pak jel závod světového poháru horských kol. Když do nich letos s klukama dost děláme, tak nás to trochu nalákalo. V sobotu ráno jsme vyrazili do city na vlak, ve žluté čumgále pověsili kola ke stropu a vlakem se svezli do cíle … s malou zajížďkou přes rychtu na ryze cyklistický oběd – cmundu, tedy uzené v bramboráku s hromadou zelí. Aby se nám lehce jelo … do areálu  jsme přijeli někde z boku, přesto tam stál u zábrany kluk a prodával vstupenky. Stovka za vstup do lesa je tedy docela dost. Slovo dalo slovo a pustil nás zadarmo, že se bude dívat chvíli jinam a stejně už má málo „náramků“ :) A pak už jsme se jen motali lesem mezi změtí pásek vyznačujících trasy, hledali bezpečné přechody a snažili se zorientovat, odkud kam kdo jede. Byli jsme tam na závod mužů pod 23 let, kde dojel druhý nějaký Čech, Ondřej Cink. Ale uprostřed toho rumraje jsme přehled o závodě stejně moc neměli. Stálo to ale za to, o tom žádná. Návrat zpět byl již po vlastní ose, a já navíc potřeboval dorazit co nejrychleji, protože večer jsme šli s ivonkou na oslavu narozenin. Pálil jsem to tedy vpřed, janys taky a dj se nás tak tak držel, od Západu hrozil déšť a silnice byly stejně mokré. A hodně. Zlaté blatníky :)

Večerní párty byla fajn, banda bližších i vzdálenějších ivončiných kamarádů, já dorazil až v závěru … ale výhoda byla, že když se pak přiopilí hodinu hádali o nějakých obchodech ve stavebním oboru (co který zedník zfušoval, a jak jeden druhému nezaplatil a jak by to měl kdo vymáhat …), tak já měl čistou hlavu a zapojoval se s neprůstřelnými a vysoce věcnými názory :-D Ivonce jsem ostudu neudělal. Ani v následné hospodě, kde se začalo nějak těžce panákovat a já tam z odmítaných becherů stavěl malou palisádu, protože mi už fakt nebylo nejlépe a vypít je by znamenalo problémy. Před spaním jsem do sebe natlačil mega vody a druhý den nádhera. A ještě k tomu narozeniny ivončinné babičky, že :) Takže opět popíjení, poté místní fotbalové derby s jedním pívem a milionem vos, a k nám domů.

Začal třetí týden srpna a já seděl doma a pracoval, a odpoledne vyrážel na kolo. Když na fejsu vidím, jak kámoši jezdí padesátkové trasy, tak se mi nechtělo mrcasit jen někde kolem obce, v úterý jsem sedl na kolo, projel kolem přehrady a jel dál proti toku Svratky, až jsem blbě odbočil a dostal se do míst, kde jsem na kole nikdy nebyl. Domů jsem dojel mrtvý s 36 kilometry v nohách. Nebylo to moc, ale já taky nejezdím pomalu. Ve středu jsem vyrazil znovu, s úmyslem tentokrát „odbočit správně“ … to jsem si cestou stejně rozmyslel, a jen trasu z předchozího dne trochu modifikoval. V durch propoceném triku po šesté hodině mířit stále dál a dál od domova, do míst, kde jsem NIKDY nebyl a netušil, jaké jsou tam kopce a jak dlouho mi bude trvat návrat, hladový a unavený, s posledními pastilkami hroznového cukru … k nezaplacení.

Ve čtvrtek jsme jeli s ivonkou na koupák a já se pak nechal hodit domů, abych k ní dorazil na kole – na grilování. Už po kilometru jsem myslel, že umřu … zatímco za dva předchozí dny jsem najel skoro 80 kilometrů, tak těch 12 kiláků k ní domů po proudu řeky byl neuvěřitelný porod. Tedy, že jsem tomu fakt nemohl uvěřit … nohy v ohni, kola snad přilepená k asfaltu, na umřití. Pak mi to ivonka nějakou teorií o kyselině mléčné vysvětlila, ale zase jsem to zapomněl.

V pátek jsem si vyrazil večer do lesů tam u nich, do večerní bouřky. Nějak jsem z radaru neodhadl její rychlost a mystifikoval i tátu, který tak s ivonkou bezstarostně vyrazil na ryby, kde jsme se pak asi minutu před slejvákem také znovu sešli. Já chtěl jet opatrně, jel jsem do neznámého lesa na neznámé cesty, a s pohledem na divoká mračna mi nezbylo než tomu pálit a být co nejrychleji zase zpátky. Inu, co se dalo dělat :)

V sobotu jsem se na kole vrátil domů, přichystal grilování a pak dojela ivonka s rodiči na párty s našimi. Poseděli jsme pod pergolou, ogrilovali makrely, krkovičku, rodičce si povídali a my se s ivonkou starali o gril, fajn odpoledne. A to už se pomalu rozjížděla akce u sousedů, kam jsem potom odnesl gril, znovu ho rozjel a janys se ujal grilování svého hrnce kuřecích křidýlek a stehýnek. Skutečnost, že „pořadatelem“ byl tentokrát vojta, obnášela pár negativ – jako vlastně všechno. Veškerá iniciativa u něj končila tím, že zapálil oheň a pak si k němu s pivem sedl :-D Kdepak nějaké vymoženosti jako donést pár příborů, tácky a ubrousky, misku na kosti, nůž (!) a spol … pro co jsme ho dvakrát neposlali, to tam nebylo. Ale sešlo se nás kvantum a posedělo se kolem ohně. Ačkoli – „posedělo se kolem ohně“ … nějak jsme zestárli a čím dál víc čumíme do plamenů, než aby to „byla jízda“. Pů večera jsme to řešili :) Po těch pěti pivech a dvou višňovicích jsem do sebe před spaním zase natlačil půl litru vody a ráno jsem byl čistej jak slovo boží. Fakt funkční antiopičí metoda.

Úřadovali jsme jen s ivonkou, naši vyrazili do Jeseníků. Ivonka mě po obědě opustila a já se s janysem domluvil na výjezdu. Napsal jsem i djovi, a ten odpověděl smskou „jestli to bude mít průběh jako vždycky, tak na to mrdám…“. Málem jsem ve vzteku mrdl mobilem o zem. Co myslel „průběhem jako vždycky“? Jako jestli bude muset šlapat do pedálů? Fakt jsem měl kurevský vztek, něco domlouvám a dostane se mi takovéhle odpovědi. Nic jsem mu na to nenapsal, a pak to jen při šlapání do kopce vylíčil janysovi. Dali jsme si pěkně do těla, na nejvyšší kopec, a pak do dálav ke Svratce a zpět kolem přehrady, 45 kiláčků v nedělním horku. Po dojezdu jsem se s lahváčem naložil do napůl vypuštěného bazénu, který měl u hladiny 30 a dna 20 stupňů. Vtipné. Kafíčko, buchta od ivončinné babičky, večerní internetování … 

Před námi je nejteplejší týden srpna. V tahu slibují 30–32 stupňů. Tak uvidíme. Na kolo ideální ;)

před šesti roky | Ze života | 2 komentáře

Komentáře

1 | -hgn- | před šesti roky

Vy máte bazén? že ses v červnu nepochlubil:)

reagovat

2 | juneau | před šesti roky

Jen malý, 3m v průměru … a ještě k tomu je napůl upuštěný, takže je v něm tak 40 cm vody :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.