Cesta kolem světa za čtyřicet pět dní

Už minulý týden jsem si cestu domů krátil přemýšlením o tom, kolik jsem za ty čtyři roky na VŠE najezdil vlakem. Ale teprve při dnešní jízdě jsem se odhodlal sčítat a násobit Každý týden, co jsem v praze, jsou dvě cesty. Stačí tedy spočítat týdny semestru a zkouškové. Třináct týdnů zimního a pět týdnů zkouškového, třináct týdnů letního a pět týdnů zkouškového. Určitě by se tam našly nějaké nepřesnosti, vynechaný týden, ale do prahy jezdím taky přebrat koleje před zimním semestrem, atd. To máme třicet šest týdnů ročně. Započítám-li i tento končící semestr, jsou to čtyři roky. Sto čtyřicet čtyři týdnů. S cestou tam a zpátky je to tedy dvě stě osmdesát osm jízd vlakem. Na jízdence mám 225 kilometrů, ale první tři roky jsem jezdil přesně 200 km, takže vezmu 210 kilometrů jako směrodatný údaj. A 288 cest po 210 kilometrech je 60 480 kilometrů.

Panečku, už jsem objel zeměkouli a půlku druhého kola mám právě před sebou.

Kdybych také uvažoval tři hodiny času, co mi to zabere, respektive tři a půl dřívější trasou, a dvacet minut autem k tomu tak jako tak, tak jsem na třech hodinách a čtyřiceti pěti minutách. Krát 288 je 1080 hodin ve vlaku. Čtyřicet pět dní čistého času. Sto třicet pět pracovních dní.

Pravda to bude až za nějakých šest týdnů, až skončí semestr i zkouškové a budou to ony čtyři roky, ale přesto to jsou hezká čísla. Již čtyřicet pět dní sedím ve vlaku a za tu dobu jsem s Českými dráhami objel zeměkouli a pěkný kus Asie k tomu.

V deset ráno jsem odešel z koleje a o půl šesté konečně dorazím k ivonce, dvakrát jsem mezitím přejel Labe, dvakrát koukal na Železné hory, vystoupal na Vysočinu a zase z ní sjíždím k jižní Moravě, jel na sluníčku, pod mrakem a teď opět trochu svítí, nakonec jsem si i se sestrou stoupl k oknu do uličky tak jako minulý týden, přesně na tom stejném úseku od Numburka ke Kolínu. Venku je jaro.