Chcete po ránu nasrat? Běžte na poštu!

Včera se ovšem jelo do prahy. Zápis kolejí, nabalilo se auto, před pátou vstalo, o půl šesté vyjíždělo a k půl deváté jsem parkoval před kolejí. Cesta byla srandovní, nejvíc ze všeho předjíždění náklaďáků jedoucích třeba devadesát v hodině… od dýzla felície nelze v takových rychlostech čekat nějakou zvláštní rezervu pro zrychlení 

Jan Burian – O dovolené

Proč předjíždět auto jedoucí maximální povolenou rychlostí? Já nevím. V obci jedu pomalu, na stopkách zastavuji,… ale když je přede mnou rovná kvalitní silnice, tak prostě jedu. A více jak 120 nejedu jen proto, protože ve 130 už na těch okreskách začíná autí docela divně plavat. Co jsem tedy tímto tempem najel, to jsem utratili v popojíždění od značky Hlavní město Praha až ke křižovatce na Spojovací.

Vystáli jsme si ubytovací frontu, potkali ondru a zjistili, že na pokoji jsme se třetím cizím klukem, známým pařmenem z předešlého roku, který si o něj také zažádal a tím pádem jej z něj asi nevyštípeme, aby se tam mohl z jiného pokoje nastěhovat hágen. A i kdyby, tak budeme naproti absolutním pařičům. Pravděpodobně. Takže to vypadá, že se spíš my dva přestěhujeme k hágenovi, který tam ovšem ještě tři týdny nebude, takže to musíme s jeho spolubydlícíma nějak zkoulet my. Klíč mám. Včera mi došlo rekomando a v něm klíček zabalený do kousku ponožky 

Další kroky vedly do školy, tradiční nasírání referentky se čtyřmi povrzeními o studiu. Chvíli posezení u pc, snaha zaregistrovat sestře – která mezitím odspěchala podepsat smlouvu do své nové práce – jeden z vyhozených předmětů, návrat na kolej, kde se ten týpek mezitím kvalitně zabydlel, a přitom jsme se s ním stále nepotkali. A tak jsme vzali co bylo třeba, já do sebe kopl redbulla, popřál láckovi z gymplu k narozeninám a vystřelil vstříc domovu.

Anna K – Nebe

Blbé odbočení na kruháči v Kolíně – to ani nelze nijak omluvit , a chuťová objížďka kolem Golčova Jeníkova. Cestou na prahu šlo jen o průjezd městem, čekal jsem něco obdobného i cestou opačnou a nechal se west oranžovými šipkami, než abych vjel do města a projel centrem k silnici na Chotěboř. Silnice mezi poli, loukami, alejemi švestek, samá díra, výmol, za zadkem zelený fiat s řidičkou, která na tom byla se znalostí okolí asi stejně jako my, neboť se mě i při mé zběsilé jízdě držela jako klíště a nechtěla mě nechat ujet. Po pěti kilometrech bez jakéhokoli auta nebo šipky jsem začal lehce pochybovat o správnosti směru, dokud mě náhle nezačal za zatáčkou vyhánět do smrčiny vedle cesty rozhoupaný kamion, kterému to zase vrátila řidička za mnou nemající tolik duchapřítomnosti pro stržení auta do krajnice – a vyhnala tam ten kamion Dojeli jsme na Habry v koloně aut ve složení trabant kombi, avia, dodávka, supernasraný řidič v nabušeném volkswagenu a my, ale minuli jsme odbočku a opět se trochu projeli městečkem Na Jeníkov jsme se již nevraceli a vzali to na Chotěboř přes takové prdele, že to svět neviděl. Vepříkov nás dostal nejvíc 

Později už jsem nechal řídit ivonku a pohodlně si sklopil sedadlo a vyjma jedné chuťové bouračky se již nic zvláštního nestalo. Doma jsme se prošli po vesnici, popili víno a koukli na Prci, prci, prcičky.

Röyksopp – What else is there