Chcete po ránu nasrat? Běžte na poštu!
A tak krásně dnešní den začínal. V sedm jsme si s ivonkou ještě
deset minutek přidali a poleželi v posteli s Kimem v našich nohách. Poté
u stolu, ivonka s kávou, já s čajem a ranními novinami
serfováním. Vesnice v mlze, ale sem tam prosvitlo azurové nebe… Ivonka
jela do brna, já vyrazil opačným směrem zařídit si účet u GE Money
Banky, neboť do zítřka je zřízení studentského účtu zdarma, vedení
zdarma, dva výběry z bankomatu v měsíci zdarma, mastercard zdarma, … a
jako bonus za zřízení dostanu tu hroznou bichli Země normálně stojící
tuším kolem 1000,–. A sestra dostane na účet za moje získání
300,–. Není zlé, není zlé… půl hodinka posezení v bance, příjemná
paní, smích při nabídce penzijního připojištění, modré nebe, hřejivé
paprsky slunce, cesta domů, ale ještě se stavit na poštu vyzvednout balík,
co včera přišel sestře. Jenže ta kurva na přepážce se mnou vymradala
kvůli tomu, že nejsem jednak svá sestra, druhak nemám zmocnění, což prý
není jen tak ledajaký zasraný podepsaný papír, ale speciální kartička,
kterou si sestra může kurva kdykoli přijít vyřídit, aby mi ji pak doma
dala a já jí mohl vyzvednout ten debilní balík, pro který si stejně jako
pro tu kartičku přijít prostě do prdele nemůže, protože od včerejšího
dne do konce školního roku bude pravděpodobně pět dní z týdne v té
zasrané praze, do tří hodin nikdy nepřijede a ti blbci v sobotu na poště
taky nebudou. Kunda! Jedna!
Uklidňující lok kávy + Čechomor – Ty veličské zvony.
Jistě – postupovala podle předpisů, zákonů, direktiv, směrnic, nařízení, vyhlášek. Ale pro dobro věci nebo naopak?
Tož tak všechno k dnešnímu dni (ještě není ani deset hodin).
Včera se ovšem jelo do prahy. Zápis kolejí, nabalilo se auto, před
pátou vstalo, o půl šesté vyjíždělo a k půl deváté jsem parkoval
před kolejí. Cesta byla srandovní, nejvíc ze všeho předjíždění
náklaďáků jedoucích třeba devadesát v hodině… od dýzla felície
nelze v takových rychlostech čekat nějakou zvláštní rezervu pro
zrychlení
Jan
Burian – O dovolené
Proč předjíždět auto jedoucí maximální povolenou rychlostí? Já nevím. V obci jedu pomalu, na stopkách zastavuji,… ale když je přede mnou rovná kvalitní silnice, tak prostě jedu. A více jak 120 nejedu jen proto, protože ve 130 už na těch okreskách začíná autí docela divně plavat. Co jsem tedy tímto tempem najel, to jsem utratili v popojíždění od značky Hlavní město Praha až ke křižovatce na Spojovací.
Vystáli jsme si ubytovací frontu, potkali ondru a zjistili, že na pokoji
jsme se třetím cizím klukem, známým pařmenem z předešlého roku, který
si o něj také zažádal a tím pádem jej z něj asi nevyštípeme, aby se
tam mohl z jiného pokoje nastěhovat hágen. A i kdyby, tak budeme naproti
absolutním pařičům. Pravděpodobně. Takže
to vypadá, že se spíš my dva přestěhujeme k hágenovi, který tam ovšem
ještě tři týdny nebude, takže to musíme s jeho spolubydlícíma nějak
zkoulet my. Klíč mám. Včera mi došlo rekomando a v něm klíček zabalený
do kousku ponožky
Další kroky vedly do školy, tradiční nasírání referentky se čtyřmi povrzeními o studiu. Chvíli posezení u pc, snaha zaregistrovat sestře – která mezitím odspěchala podepsat smlouvu do své nové práce – jeden z vyhozených předmětů, návrat na kolej, kde se ten týpek mezitím kvalitně zabydlel, a přitom jsme se s ním stále nepotkali. A tak jsme vzali co bylo třeba, já do sebe kopl redbulla, popřál láckovi z gymplu k narozeninám a vystřelil vstříc domovu.
Anna
K – Nebe
Blbé odbočení na kruháči v Kolíně – to ani nelze nijak omluvit
, a chuťová
objížďka kolem Golčova Jeníkova. Cestou na prahu šlo jen o průjezd
městem, čekal jsem něco obdobného i cestou opačnou a nechal se west
oranžovými šipkami, než abych vjel do města a projel centrem k silnici na
Chotěboř. Silnice mezi poli, loukami, alejemi švestek, samá díra, výmol,
za zadkem zelený fiat s řidičkou, která na tom byla se znalostí okolí asi
stejně jako my, neboť se mě i při mé zběsilé jízdě držela jako
klíště a nechtěla mě nechat ujet. Po pěti kilometrech bez jakéhokoli auta
nebo šipky jsem začal lehce pochybovat o správnosti směru, dokud mě náhle
nezačal za zatáčkou vyhánět do smrčiny vedle cesty rozhoupaný kamion,
kterému to zase vrátila řidička za mnou nemající tolik duchapřítomnosti
pro stržení auta do krajnice – a vyhnala tam ten kamion
Dojeli jsme na Habry
v koloně aut ve složení trabant kombi, avia, dodávka, supernasraný řidič
v nabušeném volkswagenu a my, ale minuli jsme odbočku a opět se trochu
projeli městečkem
Na
Jeníkov jsme se již nevraceli a vzali to na Chotěboř přes takové prdele,
že to svět neviděl. Vepříkov nás dostal nejvíc
Později už jsem nechal řídit ivonku a pohodlně si sklopil sedadlo a vyjma jedné chuťové bouračky se již nic zvláštního nestalo. Doma jsme se prošli po vesnici, popili víno a koukli na Prci, prci, prcičky.
Röyksopp – What else is there
před 14 roky |
Jarov Praha Ze života |
8 komentářů