Čistě prozaické poobědové rozjímání

Nebylo o čem psát, toť vše. Chtělo se mi podezřele spát, byl jsem utahaný… pravda, s vojtou a djem jsme vylezli na jeden místní kopeček, ale to byl jen prvovýstup k základnímu táboru, příště vylezeme až na vrch. Nejvyšší kopec v okolí, uzavírá celou jednu stranu… a my na něm nikdy nebyli. Z praktického hlediska není proč, ale taky nám to nic nezakazuje. Takže někdy…

Usínám kolem desáté. Nic se mi nezdálo (zato včera to stálo za to… heh), ale už kolem šesté jsem vzhůru. Překulil jsem se na druhý bok, v pokoji chladno, neb jsem si nechal otevřené okno a poslední dny venku žádný přehnaný hic není. Spím dál, ale sebemenší šramot vyluzovaný ostatními obyvateli domu mě probouzí… do osmi hodin se to opakovalo každých patnáct minut minimálně. Děs! Pak jsem konečně vstal.

Hergot prstíky, neštvěte mě! Chci mít tenhle úkol hotový, venku začíná svítit a je tam teplo, dnes bych mohl vyrazit na tu delší trasu kolem přehrady a pak dál, kam + $replika_ze_startreku.

Mimojiné mi dnes přišly papíry z VŠE. Třináctého července zápis, sedmadvacátého září nástup do školy. Úplně bombový… přihlášky, zkoušky, to všechno v pohodě. Ale náhle už jde o školu. Stojí přede mnou mamutí budova s tisíci dveřmi uvnitř a před ní já s baťůžkem a minimální představou, kam mám jít, co mám kde dělat, jak co kde s kým… při zápisu si zaregistruji předměty. No boží, vůbec nemám představu, jakým stylem si je mám vybírat Prohledám jejich web a uvidíme. Taky bych mohl zjišťovat, kdo další se tam od nás dostal. Věrka by mi udělala radost.

Fajn, telefonát od mámy z práce, pokyny k obědu, který jsem už měl. Chtěla mi to říct včera, ale to už jsem spal. Má se mnou hezkou práci, každý den mi připravit něco k jídlu Ale právě dnes jsem si sám dělal špagety, které sám zvládám bez otravy organismu, takže v poho. Proč jsem o tom začal? Neboť každý den umývám nádobí. Přijde mi amorální najíst se, nechat špinavé nádobí ve dřezu a jít si po svých. Když už mi máma připravila jídlo, tak jí za to umyji veškeré nádobí, které po domě najdu. To je fér.

Všímám si, jak jsem poslední dobou pořádný ve významu pořádkumilovný. U sebe v pokoji mám uklizeno jak v královské komnatě, zde u pc mám… zde na stole s pc mám uklizeno jak na pultíku v renomované bance. Poslední dobou se mi sem občas někdo připlete a vystavovat ho bordelu, který tu občas býval, to by si o mně pomyslel, že jsem minimálně nesvéprávný. Pořádek ýbr ál. V mém pokoji je to ale více zarážející, neb tam nikoho netahám. A přesto… i sestra by mi mohla takhle uklizený pokoj záviděť. Po maturitozkouškovém šílenství je nyní vše uklizeno, srovnáno do komínků (sešity),… sakra! Teď už x minut hledám text, kde jsem zveřejnil link na ono slavné video s převratným způspobem skládání triček. Ale já ho najdu! A mám ho: návod na poskládání trička. Což mě přivádí na delší dobu hýčkanou myšlenku zařadit sem opět formulář pro vyhledávání. Jenže stejně by tuším pracoval pouze pro mě. Uvidíme, udělám z toho anketu.

Mno… díky oné zázračně snadné metodě skládání triček jsem je přestal válet po zemi, stejně jako tam už neválím kalhoty a džíny, ale skládám si je… válí se tam vždy pouze polštářek, který si občas dávám za hlavu, když si v posteli čtu. Jenže abych šel až na dřeň, tak si ráno svoji postel stelu! To jsem nikdy nedělal! Opravdu nikdy! Tedy, nikdy ne pravidelně, více dní po sobě. Je to zbytečné, to uznáš i ty

Ovšem teď v mám pokoji uklizeno a rozčepejřená postel by tomu kazila dojem. Onen malinký zelenomodrý polštářek je pak již pouhou třešničkou na dortu upraveného lůžka.

Zajdu s Kimem pro vodu ke studánce, na níž mojí rodiče úplně ulítávají, pak upravím dlažbu a vyrazím na kole. Venku už svítí půl hoďky bez přestání, takže to vypadá nadějně. Mějte se.

ps: než jsem si to celé znovu přečetl a vychytal chyby, svítit přestalo.