Co tu zase hledám?

Jen se tu schovávám před biolou… poslední písemka z bioly v mém životě. Nemusel bych ji projet… jenže komu se chce v půl dvanácté učit? Málokomu… jen bych seděl a vzpomínal. Na co? Tak různě…

Třeba jsem už dlouho neřídil… tedy, týden. Přesto se mi vybavuje jízda z třídní pařby, kdy jsem vezl domů evču… v sedm ráno, auto, silnice, chlad, já, ona, nikdo jiný… je to nestandardní zážitek, proto… no a samozřejmě, evča je v mém životě někdo.

Dobrá hudba, dobrá… útok elektronických smyček, nic jiného… co to vůbec je? Po paměti… Pulsedriver – Cambodia? Ehm, ne… už ze zvyku sem chci hodit link na text k PPK – Resurection, ale kde by se v tomhle songu vzala slova? Na co chci odkazovat? Zde nejde o porozumění textu…

Poslední dobou si všímám, jak moc mě rozčiluje ta přemíra techna, jež mám v playlistu… a o co více mám rád soundtracky, což jsou dokonalé výběry hudby. Nějaký prostoduchý dance (o technu nemluvě) mě již nenadchne… dlouho jsem si nepustil Endlessly od Muse… díky za tip, řetězko.

Biola… čeká, neuteče. Ale podobně jsem se včera učil fyziku, hodinu dělal všechno jiné jen ne učení… a dnes odvedl u tabule brilantní výkon. Hm, to už jsem se ovšem půl hodiny učil… nechce se mi, nechce… biolu nebudu k ničemu potřebovat. Kdybych se raději učil na maturitu… už jen čtyři týdny. Přesně.

S maturitním režimem je to ve škole pohodička… odpadá mi přibližně deset hodin výuky z týdne,… hm, ne, je to sedm. Ale i tak, jako by mi jeden den odpadl… milé. A opravdu se v těchto hodinách učím, ale asi změním místo, v aule, kde se všichni volní srocují, se toho moc nenaučíš… už to vidím zítra, hodinová debata o hokeji.

Tentokrát bych se mohl také zapojit, zhlédl jsem celý zápas. První z celého mistrovství. Pobavil se, viděl hafo gólů, konečně také ty úžasné reklamy, u kterých se bavím čím dál více… ale. Ale… přece jen nejsem nijak vyhraněný fanda, a mám trochu zvláštní pohled. Hezké, že naši hráči vstřelili pátý gól za záda Richarda Müllera, německého brankáře… ale mně ho bylo líto. Vcítil jsem se do jeho pocitů a věděl, jak strašně je to těžké a jak se asi cítí, o čem přemýšlí… nikdy se z toho neraduji. Sám bych na sebe takovou odpovědnost nikdy nedokázal vzít… a tady vidím, jak to někdo zkusil a (dejme tomu) zklamal.

Je naprosto jedno, o jakou jde národnost… před brankáři prostě smekám. Před těmi, co prohrají…

Nejsem čistokrevný fanda, hokej mě bude stejně míjet… neboť hokej a maturita, to asi není to pravé ořechové… ale třeba bych přišel na jiné myšlenky. Třeba… potřeboval bych je.

před 15 roky | Ze života | 2 komentáře

Komentáře

1 | lucinka | před 15 roky

vidíš, když jsi skončil u toho hokeje, já Ti k němu něco napíšu: dneska jsem poprvé viděla opravdovou Sazka Arénu – je ještě větší než jak se zdá z fotek :)

reagovat

2 | juneau | před 15 roky

a v televizi se zase zda strasne mala :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.