Coffee-break! #2

Jak se pozná, že člověk brzo vstával? Třeba tak, že si otevře administraci, napíše nadpis nového textu a uloží jej.

Nic zvláštního?

… no, možná by mohl napsat i něco jiného než ten nadpis :) Takže jsem chvilku koukal na monitor, uložený text jsem smazal, aby tu půl hodiny nevisel jen nadpis a píšu nový. Ale nejvíc pobaví, že z pohledu bohatosti obsahu a vzletných myšlenek se oba texty lišit nebudou. Syrová upřímnost mého podvědomí :) Prostě nemám co psát, tak uložím prázdný text :)

Vstával jsem nechutně brzy i na své poměry, o půl sedmé společně s ivonkou. Ta vyrazila autím do práce, já raketou domů (raketa = můj zděděný pežot 205). Od té doby jsem udělal práce jak za celý včerejší den, ale taky to vyčerpává. Člověk pak třeba píše bezobsažné texty.

Minulý pátek jsem dojel busem na jih k ježkovi (oblíbená hospoda, kde čepuje kamarádka míša) a čekal tam, až ivonce skončí schůze jejich rybářského klubu a dojde tam za námi. Na baru už seděla katka, výstřední bankovní pracovnice mého věku. Ukázala mi na proužečíček papíru na baru a jestli poznám, co to je. Na délku tak centimetr, na šířku milimetr dva. Vypadalo to jak proužek z cigaretového nebo alkoholického kolku, takový ten modrý potisk. Jenže ten to nebyl, ale hned druhý tip – že je to tisícovka – byl správný (ta je přece taky modrá). A katka vytáhla z kabelky slisovaný váleček ze skartovaných bankovek o velikosti velkého panáku, v němž byly bankovky v původní hodnotě 130 000 Kč :) Tolik peněz jsem v rukách ještě neměl.

O víkendu nebylo ivonce dobře, nic moc se tedy nedělo a teď v týdnu opět pracuju. A už je opět čtvrtek…

Před chvílí jsem šel přiložit do kotle. V kotelně žijou naše kočky, amálka a mates. Hned se mi nahrnuly k nohám, ale na nějaké mazlení jsem neměl čas, koukl jsem do skoro vyhaslého kotle (když jsem doma půl dne sám, tak nemám v úmyslu protopit půlku lesa) a šel naštípat něco smrkového do vedlejší místnosti, kde máme průběžnou zásobu dřeva (oddělná dveřmi). Tam kočky moc nepouštím, protože obzvlášť jak amálka vleze na polínka dřeva, tak ji odtamaď nejde dostat (matesa jo, tomu stačí zaštěrchat s granulema a div neletí vzduchem). Rozštípl jsem dvě polínka na špalku (pro děcka z města: špalky na štípání polen), který je přistaven ke zdi a za ním jsou napadané třísky, polínka, různé krabice čekající na spálení. Ty začaly šustit. Nevěnoval jsem tomu pozornost, protože jsem se špalkem beztak pohnul a ten borčus za ním se jen usazoval. A šustění pokračovalo. A v tom mi to došlo! Od rána, kdykoli mi jedna nebo druhá kočka vlezla ke dřevu, opatrně a s nedůvěrou očuchávala špalek a smetí za ním. Nejdříve jsem si myslel, že tam matesovi zajelo nějaké cingrlátko, co prohání po podlaze, ale nic jsem tam nenašel. Pak to zkoumala i amálka. A teď mi to konečně docvaklo! Ony cejtily myš! Krysu! Potkana! Lasičku! Vydru! Jezevce! Lišku! … došel jsem do kotelny, vzal matesa (ten má rozhodně větší killer skill než outlocitná amálie) a postavil ho ke špalku. Koukal na mě jak na debila, dokud se opět neozval podezřelý zvuk. Zbystřil, oběhl tiše špalek na jednu stranu, pak zpátky, poslouchal, ale dovnitř do toho bordelu za ním se neměl jak dostat. Natáhl jsem si rukavice (ještě se nechat pokousat od myši, to by bylo) a vytáhl jsem zezadu igelitku s kartony, která zabírala nejvíce místa. Mates vlezl na její místo a poslouchal. Vytáhl jsem jakousi krabičku, a pořád nic. Mates číhal. Už tam nebylo snad místo, kam by se mohlo nějaké zvíře schovat vyjma za dvě laťky opřené o stěnu, které jsem zvedl, zapískání, cosi chlupatého, dvě vyděšené kulaté oči, mates letící vzduchem prorážející zvukovou bariéru a dopadající na myš s razancí kamikaze přistávajícího do amerického křižníku a pak zdrhající z kotelny zakousnutý do myšího zadku.

Šikula. Předpokládám, že amálie by nevěděla co dělat :) Slečna kočka. Špinavou práci nechá na bráchovi.

Ten blbnul s myší na trávníku. Na pohled vypadala jak mrtvá, jen mu visela z huby a ani se nehla. Položil ji do trávy, dělal že se nedívá, rozhlížel se, šťouchl do ní tlapkou, ještě jednou, myš zastříhala ušima a třemi bleskovými skoky se dokázala přemístit o dva metry jinam (zíral jsem). Pro matesa žádný problém. Možná i proto, že první myší útěk mířil přímo do ocelového sloupku branky do zahrádky, což při rychlosti, kterou ona myš stihla nabrat, určitě nebylo nic příjemného. Doběhl jsem si pro foťák a těšil se, jak zaznamenám kuchání myše na video, ale při natáčení se mi video vždy po půl minutě ukončilo a pak uložilo. No a mates většinou 25s čekal, pak myš pustil, ta po 5s vyrazila na útěk a mě za sekundu skončilo video. Karta nestíhal ukládat? Jak to? To mi nikdy nedělala. Vrazil jsem ji do pc, stáhl fotky i videa, ty měly všechny skoro shodnou velikost k 15MB. Zformátoval jsem ji ve foťáku a zkusil natáčet a když se natáčení ani po minutě nezastavilo, tak to bylo asi tím. Jestli já tu kartu minule neformátoval ve čtečce.

Tak se zase vrátím k práci, to zajímavé z posledních dní jsem už napsal.

Bon apetit!

obrazek

před devíti roky | Ze života | 5 komentářů

Komentáře

1 | -hgn- | před devíti roky

Ta fotka mi připomněla můj oblíbený komix, Tom a Jerry :-)

reagovat

2 | ivka | před devíti roky

… no to mně taky, ale myslím, že Jerry takhle nikdy nedopadl ;-)

reagovat

3 | sestra | před devíti roky

Teda takhle tu myš nechat Matesovi na pospas. Zvlášť, když neměla kam utýct, že se nestydíš. Mates stejně neví, co s ňou, ten žere jen kapsičky. :)

reagovat

4 | -hgn- | před devíti roky

Jaký kapsičky? :-)

reagovat

5 | juneau | před devíti roky

Takový fajnový kočičí jídlo. Neříkej, že jsi ještě neviděl žádnou reklamu s rozkošným koťátkem, na který spadne sníh z větvičky … :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.