Čtyřicet šest dní do katastrofy

A to budou inženýrské státnice

Mám stažené materiály, ze kterých se na tuto zkoušky připravovaly ročníky inženýrů, když já se na VŠE teprve hlásil. Otázky se během té doby naštěstí nezměnily, takže je z čeho čerpat. Ale mám se začít bezhlavě učit, když ještě nemám dořešenou ani diplomku? S tou jsem se dostal do stavu, který u sebe znám moc dobře… chybí tah na branku, snaha finišovat. Prostě se s něčím dělám tak dlouho, až to v závěru odbydu, nedotáhnu to do konce. Předsevzetí, jak to na konci vypiplám, dodělám tohle a tamto, přepíšu tu jednu kapitolu… nic. Nejraději bych to dal do tisku, po jednom letmém přečtení.

Protože státnice se blíží! Ty tři knížky, které jsem si z dvaceti v povinné literatuře (haha) vybral alespoň k prolistování, nejsou k dostání, takže o tuhle přípravu budu asi ochuzen. Proč se tedy nepustit rovnou do studia materiálů?

No … nějak nemůžu nic (ale opravdu nic) zjistit o státnicích, o průběhu, nárocích, jakýkoli intel, co by mi do začátků pomohl. Od rána smažím google a nic nenacházím. Hm, obepíšu těch pár lidí, které znám ze školy a co už možná skončili a mají po státnicích.

Nechce se mi totiž začínat neuváženě, raději bych si připravil nějaký plán, jako vždy. Ale není info.

A tak jsem od rána (od včerejška, dokonce) v tomto směru nijak nepokročil. Ale aspoň jsem dohnal nejtěžší pracovní resty.