Další jarní víkend za mnou a teď jen škola a práce

Těžké rozhodnutí, o čem začít psát… jedu vlakem do prahy a v kupé jsem byl sám, dokud nepřistoupila mladá matka se dvěma malými dětmi (kolem 2 let obě). Okamžitě jsem si vzal noťas, sluchátka a snažil se v tom cirkusu neexistovat. Po prvních minutách jsem nabyl dojmu, že jde o případ pro sociálku, ale nakonec se její přístup ukázal jako slušně efektivní ve zvládání neskutečných rozmarů těch dvou malých … dětí. Žádné sraní. Z těch dvou rozhodně rozmazlení spratci nevyrostou. A osudová otázka v podvědomí: budu i já schopen svoje děti takto vychovávat nebo jim raději vše dovolím? Jsme v kolíně a rodinka vystoupila. Klid na poslední hodinu dnešní cesty…

Ani nevím, jak na to došlo, ale moje víkendy se změnily na 100% nepracovní, neškolní, neinternetové. A rozhodně nenudné. Minulý víkend, to byla jedna dlouhá párty, ježdění na kole, posezení s míšou u ježka. Tento víkend začal ve čtvrtek, kdy jsem dojel z prahy, ale místo relaxu / cyklistiky / programování jsem ihned naskočil do rozjetého traktoru (ona proslulá Máňa) a s tátou a strejdou odjel vstříc lesu pro nařezané metry. Celé jaro se jedna část lesa čistila od stromů, stromy od větví, kmeny se stahovaly na jedno místo, větvě pálily na obrovských ohních, vše se řezalo na metry a skládalo do rázů. A když už je to takto všechno hotové, tak jen debil by si tyto plody stovek hodin těžké práce nechal ukrást. Dvě vesničky v okolí našeho lesa jsou takové … málokdo tam má vlastní les, ale každý má u chalupy spoustu dřeva. Sem tam čerstvý pařez ve státním lese, malá krádež žádná krádež. Tak jak nás to krásně učí sociální demokracie a jejich protipoplatková politika. Poplatky jsou dobré / špatné, ale hlavně jsou vyžadovány zákonem a zákon se ctí, neobchází, nepodlézá, nepřeskakuje, neohýbá. Nakonec, nyní projíždím krajem toho populistického čuráka, který vyvěšuje číslo na mobil osoby zastupující nezávislé soudnictví, aby si to s ní plebs a lůza vyříkala sama. Proč by měl zákony dodržovat občan, když na ně serou jeho zastupitelé?

Inu, vrátili jsme se s fůrou dřeva, po jejímž složení jsem byl nadobro na odpis. K večeru přijela ivonka a poprvé v letošním roce jsme se s buřtem posadili ke krbu. Ale zima byla.

V pátek ráno jsem do lesa vyrážel už jen se strejdou a do poledního deště jsme stihli přivézt dvě vlečky, nějakých šest metrů dřeva. Stovky metrových polen, každé mezi pěti a dvaceti kily, nějakou tu tunu jsem toho dne v teplejch přeházel. A vždy úsměvné vzpomínání na nadšence zvedající železo ve fitcentrech … nahnat do lesa i se všemi jejich steroidy, ať dělají něco užitečného!

Odpoledne jsem vyrazil k ivonce, ale co jsme dělali, to si už moc nepamatuji. Asi jsme šli do hospody :) V sobotu ráno jsme relaxovali doma, já si uklízel na noťasu a po obědě výlet na jednu blízkou zříceninu, kde jsme ještě nikdy nebyli. Nebýt toho, že raketě za jízdy v jednu chvíli zdechl motor, tak by to byl výlet bez chybičky :) Vrátili jsme se domů a ihned vyrazili na rybník rybařit. Což byla chyba, protože já chytl jen tři mizerné červenky, ovšem ivonka ani to a byla naoko naštvaná. Chystala odvetu. Večer jsme skončili opět u nás u krbu, stavil se mirda a dj a s tím jsem se tam opíjel až do pozdních nočních hodin, kdy bylo venku už jen ke čtyřem stupňům.

V neděli jsem dal konečně raketu do pucu, od zimy, kdy mi ji děda daroval, jsem se chystal jí pořádně vyprášit kožich, vyluxovat a vydrhnout. A tak jsme se do toho s ivonkou na dopoledním sluníčku s vervou pustili a za chvíli byla jako nová.

Vrátili jsme se opět k ivonce a brzy opět seděli u rybníka, kde si ivonka hodlala spravit po včerejšku chuť. Bylo teplo, větřík čeřil hladinu, kapři skákali z vody jak delfíni. A ivonka má záběr a táhne červenku, která jí ovšem u břehu upadla. Ale pak jí zabrala jiná a tu už vytáhla, celá šťastná, jak pomalu srovnává moje skóre tří úlovků ze včerejška. No a mně zabral kapr. Nekladl žádný odpor a za chvíli byl na trávníků krásný půlmetrový kousek. Nechali jsme ho plavat, protože co bych s ním dělal a u ivonky mají neustále mrazák plný ryb. Ale ten můj svišť měl zase zkažený večer, protože jsem ho opět porazil. Ani pivo v hospodě na tom nic nezměnilo :)

Večer jsme zalezli do postele ještě za světla a pustili si Máj. Příjemné pokoukání.

Jen ty povinnosti … poslední čtyři týdny školy a dvě nelehké seminárky, esej, odborná práce na dobře 15 stránek, týmový projekt obřích rozměrů, testy a zkoušky,… každý máme něco. Do toho spousta vlastní práce, se kterou ne a ne hnout, krásné počasí lákající do přírody… všechno to na mně leží a nejsem schopen to řešit.

před devíti roky | Ze života | 3 komentáře

Komentáře

1 | voice | před devíti roky

Je zvláštní, že všichni byli tento víkend na dřevu. Je zvlášní, že i my pokaždé věnujeme vzteklou vzpomínku svalovcům ve fitku. Ani tento víkend to nebylo jinak. Takové energie vyletí do luftu! A o co víc by byla užitečnější v lese:o)!

reagovat

2 | -hgn- | před devíti roky

Máňa by si zasloužila samostatnej článek :-)

reagovat

3 | juneau | před devíti roky

Jaro je jenom o dřevě :)

A Máňa by si zasloužila vlastní film, copak nějaký článek :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.