Další srpnový týden přede mnou

Když končil červenec, těšil jsem se skutečností, že je přede mnou ještě měsíc prázdnin. Ale čím se uklidňovat, když nám srpen pokročil do druhé půle? A stejně je to trapné, neb do školy půjdu nejdříve 20. září. A řešit v necelých čtyřiadvaceti letech nějaké prázdniny… ještě trapnější. Inu, pracovat budu celý zbytek života. Takže není kam spěchat.

V sobotu přijeli naši z Třeboně a já s ivonkou odjeli k nim, neb (její kamarádka) Danča slavila narozeniny (v naší oblíbené hospodě). Zase pár cizích lidí, zase 80% osazenstva s prstýnky nebo se do toho chystajících, zase pár Plzní a výborná krmě…

Ale hlavní byla neděle – po úspěchu červencového grilování kuřat na kopci se peťák rozhodl tímto způsobem oslavit svoje narozeniny. A to v neděli odpoledne, protože sobota byla chladná a deštivá. Tentokrát nás bylo šest. Na dvě kuřata tak akorát :) Ten pták ještě koupil pakl kofol, takže jsem se s ním táhl do kopce, on nesl husák s naloženýma kuřatama, vojta dostal do rukou bedýnku s několika suchými polínky, holky nesly ostatní peripetie… a mohlo to začít :) Oproti minule jsme měli pořádné vidlice, takže z nich rožeň při točení nepadal, na druhou stranu se nám ale nedařilo pipiny pořádně přidrátovat, takže tam směšně vlály v kouři. On totiž oheň moc nehořel, protože dřevo z lesa bylo po deštích navlhlé. A kolem chodili lidi na nedělní odpolední vycházky, my tam povykovali a kolem dokola se linula úžasná vůně pečeného masa. Viz Facebook.

Krásné odpoledne.

Večer jsme oslavili tátovy narozeniny a mámin svátek, přivínili jsme se až běda a padli do postele.

Dnes se ivonka vrátila domů a já po půl čtvrté vyrazil na kole k ní, pěkně do hospody na jedno pivko a zpátky. Forma se nějak vybudovat musí. Jelo se celkem dobře, domů celkem také, přece jen průměrná rychlost 23 km/h – polovina trasy mírné stoupání – není vůbec špatná. A jen jsem dojel domů, navrhl jsem tátovi, že jakési dřevo raději poskládáme dnes než zítra … když už jsem byl zpocený a ulepený, tak ať to mám z krku. Dorovnal jsem ráz dřeva smrkovými odřezky, táta je se svou rukou jen tak urovnával, pak se nahoru vytahaly plechy, aby do dřeva neteklo a to vše bylo třeba zatížit pořádnými šutry. Až přijde další Kyril, tak ať nám po pozemku nelétají vražedné plechy. Ach ty šutry… opět jsem si sáhl na dno svých sil při zvedání kamenů tak těžkých, že jsem je ani zvednout nemohl. K pasu to jde, trošku nadhodit a opřít o ráz, ale zvednou jej potom prakticky až nad hlavu… byl jsem vyřízený jak žádost. Ještě s těmi kilometry v nohách.

Nacpal jsem do sebe večeři a společně s peťákem a vojtou jsme každý ve svém pokoji zasedli k Age of Empires II, my tři proti třem počítačům v bezmála tříhodinové bitvě. Když už se po hrací ploše prohánějí stovky vojáčků, to už je pořádná sranda. Relax…

Jinak mi byla přidělena kolej, jen ještě nevím jaká. Za pár dní nám také spustí nový informační systém… a práce je také pořád dost.

před devíti roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.