Den, který ještě není štědrý...

Sedím unavený u desktopu v pokoji, kde jsem strávil podstatnou část mládí. Na koleji tedy nejsem. Prakticky celá se mnou putovala domů, a na únavě z tahání onoho megabáglu je to poznat.

Sám jsem na pokoji spal snad jen někdy na začátku semestru. Ani si nejsem moc jist… a pak až dnes. Tedy včera. Nic zvláštního.

U žida mi zavřeli hodinu před návratem na kolej, tudíž bylo záhodno najít si něco k jídlu. Jakub mi sice přenechal nesnězenou bábovku (ještě teď se směju :), ale tu jsem si hodlal nechat na ráno. V kotlíku tedy během okamžiku bublala voda a plovaly špagety…

Úžasňákovi mi z displeje co chvíli nakukovali do talíře, ale špagetu nedostali ani jednu. Možná by si to za tu enormní zábavu zasloužili.

Bylo po filmu, bylo deset v noci… vzpomínám si na drhnutí vařiče, ale nevím, zda to bylo před špagetami nebo až po nich. Ostatně, kdyby někdo setřel zbytky jídel a kdoví čeho, co na tom vařiči přistálo, měl by na poctivou porci jídla. Hm, to bylo až po večeři. Nudil jsem se, udělal jarovou vodu a vydrhl vařič. Jako novej. Tedy jako před dvaceti lety.

To už na poličce v… nevím, jak tu místnost nazvat, ale je to takové… hergot… umýváme si tam nádobí (je tam umyvadlo), odkládá se tam koště a kbelík,… no nevim. Tak tam na poličce už tou dobou usychalo umyté nádobí nejen moje, ale i kluků… nechápu, jak tam může někdo nechat na dva týdny bez dozoru hrníček od červeného vína. Schválně budu pozorovat, komu ten světle modrý patří ;) Neboj jakube, ten tvůj temně modrý dvoulitrák to nebyl. Ale když už jsem se rozjel, tak jsem ti ho taky umyl ;)

Nechat tam to špinavé nádobí špinavé, tak nám tam v lednu může něco cupitat po pokoji. Sice bych to s přehledem zabil vhodně hozenou cestovkou, ale když to není nutný, tak k tomu opravdu dojít nemusí.

Z podobného důvodu jsem prozkoumal obsah ledničky a vyhodil vše, co by mohlo být za dva tři týdny nebezpečné. Člověk si jde pro pití, otevře dvířka a něco se spoustou zubů ho z fleku sežere.

Ještě jsem zametl pokoj. Ze setrvačnosti. Ještě že tak, ráno mi na podlahu spadlo černé tričko. To bych ho rovnou mohl spálit, nebýt linoleum relativně čisté. To kvantum prachu a špíny bych z něj dostal jen štěpnou reakcí.

Vrcholem večera bylo vycídění koupelny. Vydrhnutím umyvadla počínaje, a kartáčováním kachliček podlahy konče. Jinak ta černota dolů prostě nešla. Hold se mě krapet dotklo, když zuzka před týdnem sestře oznámila, že když si tam šla umýt ruce, tak si zašpinila pantofle. No to bylo i na mě moc černý kafe, takže kbelík s vodou, hadru a kartáč a už to jelo. Voda v kbelíku pak kafe připomínala. A rozhodně ne pěnou. By jeden nevěřil, že jde na 1.5×1.5m prostoru nadělat takový svinčík.

A pak už nebylo co dělat. Po půlnoci… na chvilku hraní Half-Life 2, ale mám to sejvnuté v jedné kapitolce, kdy na mě z několika stran vybíhají vojáci a ustát to mi pomáhají automatické kulometry na trojnožkách, které střílí po všem, co se pohne, ale ne po tom, kdo je aktivoval. Kdysi jsem tam doběhl, nastavil kulomety, sejvnul to, a po minutě mě naprosto rozstřílel nekonečný příliv vojáků. Reload, a ticho… nikdo nepřichází. Můžu to loadovat pořád dokola, a nepřijde nikdo jiný než jeden voják. A hodinu se nic neděje. Tam jsem na dlouho skončil, protože teprve po vystřílení všech vojáků přijde side-kick a jen s ním mohu pokračovat dál. Jenže není koho střílet a side-kick čeká o patro výše (jak jsem si čítem na procházením zdí zjistil) a čeká, až postřílím tu hordu, která už nikdy nepřijde. Asi mi nezbyde než reload o několik hodin hraní zpátky a projít si to znovu. A to se mi tedy krutě nechce.

Hraní jsem tedy nechal a šel spát… někdy k půl jedné.

V osm vstát, eliminovat jakubovu bábovku, umýt mu přepravku, oholit se, vypulírovat, sbalit saky paky, pozhasínat, pozamykat, odejít… před blanicí sebou div nešvihnu na kvalitně luxusním náledí, takže až k mhd jdu raději po trávě. S menším zpoždění oproti plánu cestuji pod prahou a jsem domluvený se sestřenicí šárkou a tomem, jejím klukem, že se sejdeme na smíchově. Čas utíká… nervák ve mně zoufale touží vystoupit na jistotu na hlaváku, odkud mi jede vlak až za 45 minut, ale přece jen risknu a pokusím se z hlaváku během dvaceti minut dostat na smíchovské nádraží. Na florenci bych ale musel na metro čekat ještě sedm minut a pak je to pár zastávek, takže se raději vracím a bez jakéhokoli spěchu nasedám na stejný vlak na hlaváku. S kupé s šárkou a tomem, čtu si noviny (byotschko 100 kiláků)… opět z letní prahy přes podzimní východní čechy až na zimní Vysočinu. Vy pražáci vůbec nevíte o zimě!

Strejda, který dojel pro šárku (a před pár dny mi do prahy dovezl mikrovlnku), mě hodil cestou domů domů… jen jsem juknul na net a už komplet rodina vyrazila mírným deštěm a nesjízdnými silnicemi vstříc příbuzným a vánoční pseudopohodě.

Jak říká již zmíněný strejda: „Pražákům napadnou dva centrimetry sněhu a už mají kalamitu…“ Vždy si na to při ježdění zasněženou Vysočinou vzpomenu. Na nohu dlouhé minuty nad spojkou a pedál brzdy, kterého se od vyjetí noha nedotknula… jak se sklem a jak bez brzd, říká často táta a pokud ho poslechneš, můžeš jezdit i po ledě.

Nejdříve zastavení v city u tátovy mámy, tedy babičky, kterou vídám jen párkrát do roka. Bydlí se svým partnerem v domově důchodců… takový bezútěšný panelák, který mi opravdu silně připomněl koleje. Zastavili jsme na parkovišťátku před ním a vydali se ke vchodu. Babička nás možná vyhlížela, každopádně sestra si všimla mnoha jiných pohybů záclon a smutně konstatovala, že všechny babičky koukají, zda na vánoce nepřijedou jejich vnoučata

Rozostřil se mi zrak nyní a přiznávám, že jsem tehdy nedokázal pohlédnout vlevo. Nenašel jsem odvahu podívat se byť zdálky do jejich tváří a vyčíst z nich zklamání, že ani teď to nejsou ti jejich honzíčci a mařenky, na které se tak těší, aby jim předaly případné dárky, ať už hrozný svetr nebo obligátní pyžamo. Nebo i tu zatracovanou obálku… nedokázal bych v jejich pohledech snést pocit, že jejich synové a dcery možná před vánoci prostě nepřijedou. Dál jsem hypnotizoval tající sníh před sebou a se skloněnou hlavou kráčel ke vchodu. Do žádného okna jsem se nepodíval.

Nevím, jak silný vjem to byl před těmi několika hodinami, ale nyní mi na tváři zasychají slzy.

Hlavně abych na to nikdy nezapomněl… nikdy nezapomněl. You're not alone, I'll wait till the end of time…

U druhé babičky byl větší frmol, bydlí tam i mámina sestra a bratr, takže celkem troje posezení. Pohodička, povídání, vzpomínání, události posledních dní… parádní. Působilo to na mě opravdu dobře a i když jsem měl před sebou ještě návštěvu ivky, nijak jsem odtamaď nespěchal. Možná jsou ty vánoce opravdu k něčemu dobré…

Cesta nocí a namrzajícím mrholením domů. Silnice povětšinou jak sklo… felina zdolala i nástrahu nejvyšší, tedy nejvyšší osilničený kopec v okolí a vyšplhala se na něj. Pravda, na plnou dvojku jela dvacet a stále zpomalovala… kdybychom v tom kopci zastavili, už se nerozjedem. V těchto podmínkách mě čekalo dalších třicet kilometrů jízdy…

Vyrazil jsem hned záhy, jen co jsem si do auta vzal dárky pro svého miláčka. Vyjel bych, i kdyby padaly meteory a na cestě stály tanky. Dárky bylo nutno doručit před štědrým dnem a basta. Jel jsem… s nohou na plynu a druhou nad spojkou. Cesta na jih ale nevypadala zle a chvílemi jsem tomu na krk trošku šlapal… pravda, rychleji než šedesát jsem nejel určitě. Ale pokud se s protijedoucím autem vyhýbáš ve dvacítce, tak už to rychlost je. Silnice mi přišly dobře upravené, bylo nad nulou a všechno tálo, černá vozovka mi dávala tušit, že jedu po holém asfaltu… dávala tušit…

S ivkou jsem strávil asi hodinku. Předal jí dárky, dostal ty od ní… ale já se na ně dívat nebudu a nechám si je pod stromeček. Sice se nejprve trochu zarazila a konstatovala, že je tam jeden, který naši vidět nesmí, ale pak už nad tím jen mávala rukou. A neboť miluju nemám-slov situace, tak si je rozbalím opravdu až zítra večer ;)

Těch pár chvil s ní jsem potřeboval. Naprosto… ať už mnohdy pochybuji, nevěřím… tak ji především miluji a kdykoli mohu, říkám jí to.

Odjíždím do noci, pouštím nahlas Nohavicu (moje nej jízdní hudba)… prvních pár km je čistých, zbytek mi přijde poněkud až moc lesklých. Na test prošlápnu plyn a auto se ani nehne, ani cuknutí… motor řve, kola hrabou, auto začíná šněrovat. Jedu po ledu. Kdepak černý asfalt, čirý tající led a v něm odraz nočního nebe. Černého. Co půl kilometru prošlápnu plyn a vždy stejný výsledek: „gumující“ kola a žádné zrychlení. Jedu jak se sklem a bez brzd… v místě, kde mi při jízdě tam přišel asfalt nejvíce mokrý a kde jsem tomu celkem pálil, nyní vidím, že je to pouze dokonalé sklo a jedu dvacet… kvalitka. Ale jsem rád, že už z ježdění v zimě nemám strach. Chce to jen jet pomalu. To je vše.

Sedím u komplu a asi půjdu spát… možná nechat přes noc defrag, windowsy jedou vážně nehezky pomalu. Také začínám mít velké plány s tímhle blogem… možná je to jen euforie, že mám tolik volného času před sebou.

před 13 roky | Ze života | 18 komentářů

Komentáře

1 | Charlotte | před 13 roky | wicked-angel.net

Tak to jseš na tom stejně – kdykoli můžu, řeknu mu to ;) a jsem ráda, že nejsem sama…

reagovat

2 | juneau | před 13 roky

jen se mi prici delat z toho takovou telenovelu…

reagovat

3 | pif | před 13 roky | www.pifik.com

nj ;)))) je fakt ze by se to prehanet taky nemelo, abyto neznevsednelo. Nicmene, stejne to i tak padne hodnekrat denne ;)))

reagovat

4 | ailyn | před 13 roky

happy velikonoe je tady schvalne? (rebelem navzdy, ze :))

reagovat

5 | Charlotte | před 13 roky | wicked-angel.net

To je dokonale rozkošný :-)

reagovat

6 | Raul | před 13 roky

stastny a vesely ;)

reagovat

7 | jakub | před 13 roky

jeje…ja dekuju ze jsi ji dotazil tu babovku a ten jogurt jsi mohl klidne taky…a taky za uklid, i kdyz si myslim, ze to mozna nebylo az tak nutny a ze se tam pres vanoce neco s uklidem strhne ze strany zamestancu SUZ…ted se citim provinile, ze jsem te, osameleho bojovnika s necistotou, nechal na koleji samotnyho…btw: doufam, ze si nevsimnou kabelaze:-) k smutnym pasazim spot se radsi nebudu vyjadrovat, bylo by to na dlouho…

reagovat

8 | juneau | před 13 roky

veril bys, ze me to uklizeni bavilo? a babovka byla yummy! S rozinkami jsem jeste zadnou nemel.

Jo, na kabelaz skrz okno jsem taky koukal, ale nemohl bych se dostat do pokoje ke klukum, takze jsem to tam nechal. Jen premyslim, ze pokud jsi nevypl switch ty, tak ja taky ne :)

reagovat

9 | endlife | před 13 roky | podnebi.wz.cz

juneau: tobe tez vse nejlepsi k narozeninam! :-))

reagovat

10 | juneau | před 13 roky

skladam se smichy, chlape! :))))))

reagovat

11 | endlife | před 13 roky | podnebi.wz.cz

jen rozcvicuj brisni svalstvo, vecere se blizi :)

reagovat

12 | juneau | před 13 roky

vsak uz mam taky hlad :)

reagovat

13 | pif | před 13 roky | www.pifik.com

ja uz taky, za cca pul hodiny uz dem jist ;)))

reagovat

14 | Charlotte | před 13 roky | wicked-angel.net

Tak brzo? My až kolem šestý :-/ a přemejšlím, jestli má cenu nechávat zapnutej komp a vracet se sem… :D

reagovat

15 | juneau | před 13 roky

my jdeme jist ted…

komp zapnuty nechavam, jako uz x let zpatky i dnes tu stravim podstatnou cast noci.

reagovat

16 | Dub | před 13 roky

Pozor ma kosti v kaprikovi a hlavne si uzij Vanoce

reagovat

17 | pif | před 13 roky | www.pifik.com

mno, u me je komp zapnutej nonstop (vecnej dl) i kdyz nejsem doma

kaprik byl supr, tedka uz jen na msi a spat ;)) jsem unavenej a navic me brutalne boli za lopatkou

reagovat

18 | jakub | před 13 roky

tak prece bys nevypinal switch na vanoce…to by nebylo fer…. (to jako, ze ja jsem ho nevypnul..)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.