Den plný výletů
To bych zase přeháněl, absolvovali jsme jen dva. Ale bylo krásně a ležet doma, to by byl přímo pekelný hřích. Podívali jsme se tedy na jednu blízkou malebnou a kouzelnou skalní vyhlídku u velmi slavného hradu, za válek se švédy jediného nedobytého. Podzim v plném proudu… a při přesunu od ivky domů ke mně domů nás zlákala krásná zřícenina, kterou jsme před rokem navštívili třikrát a letos ani jednou. Na obojích místech jsem pořídil krátká videa, jen co je tedy YouTube spolkne, vložím je sem.
Nedělní oběd… dalo by se říci snídaně protahující se v oběd. Člověk stane v deset, nechá se obléknout (co by pro mě ivík neudělal), nasnídá se k půl jedenácté a o půl dvanácté už je hotov oběd. Při něm jsem sledoval jakési zbojnické historky o slavných lupičích. Miloš Kopecký vždy vypráví o životě nějakého protřelého grázla. Ty dva díly, co jsem zatím viděl, mě opravdu zaujaly. Grázl Jan Jiří Grázl a dnes nějaký nenapravitelný zloděj Salvátor.
Ráno jsem také strávil nezanedbatelnou chvilku ve společnosti Orgasm girl a snažil se ji uspokojit. Statečně mi vzdorovala, až jsem se nasral a přestal se snažit. Třeba se to povede jinému úchylovi z řad mého čtenářstva.
Takže popíjím zelený čaj a čekám, až se nahraje první video. Kolem 60%, a došla nit. Tak si pustím kryptonite.
Taky jsem (již v pátek) zhlédl pilotní díl třetí řady Lostů a řádsky si to užil. Naprosto dech beroucí začátek a k tomu ještě obdobný jako u druhé řady: neznámý člověk si v neznámém pokoji pouští hudbu. Zatímco v druhé řadě to byl Desmond a Mama Cass – Make your own kind of music (No1 písnička na mém lást ef em), nyní je to Julie (?) s Petula Clark – Downtown… kterou zná drtivá většina Čechů jako Pátou, co právě teď odbyla…
Půl desáté… to vypadá, že nahraji jedno video, dám nahrávat druhé a půjdeme se s ivonkou umýt, pak sem jen odskočím vložit kód do textu a půjdeme se koukat na cimrmany, hru Záskok. Volba, která prostě nezklame.
Tak, vyhlídka…
A druhý výlet…
Mizerná kvalita videí, ale holt YouTube si to ještě processinguje. Tak alespoň kvalitní fotka na závěr.
O hradu za námi můžete zjistit pár zajímavosti v pořadu 112 na Nově teď v úterý či kdy. A proč je nakřivo? Těžko říct, ale určitě za to může to, že foťák se samospouští visel za poutko na větvi a jinou byl zaklíněný, aby se pořád nestáčel jiným směrem (tedy do prdele).
Máme tu krásně. Pak aby se mi někdo divil, jak strašně to tady mám rád.
před dvanácti roky |
Video Ze života | 
5 komentářů
