Dnes byl podivuhodně výjimečný den

Celý den jsem se totiž učil matematiku!

Tolik k úvodu. A neboj, nehodlám o tom nikterak moc psát… udivuje mě jen skutečnost, že ačkoli jsem šel spát v 1:40 (a – tradičně – nemohl usnout), probral mě po sedmé příjezd mámy (diesel po 150 000km na volnoběh před garáží… to nejde přeslechnout). A co hůř, probral mě i budík a ačkoli jsem si s ním zahrál tradiční ranní hru kolikrát po sobě dokážu zmáčknout volbu „opakovat buzení později“, přesto jsem celý nabuzený před osmou vylezl z postele a v tradičním macháčkovském outfitu Jsem prostě klasik! sešel do kuchyně po kávu. S přihlédnutím k délce spánku proto doufám, že dnes to bude lepší. Člověk se slituje sám nad sebou, že už je tedy pozdě a že nebude nic dělat, věnuje si spánek… a pak neusne. V jedenáct nebo ve dvě, je to jedno.

A zbytek dne: průběh funkce + derivace, poté integrály. A bylo šest večer. Také si pochvaluji geniální nápad: počítač jsem zapnul jen ráno ke kávě, poté jej vypnul a noťas jsem také nechal jinde. Produktivita učení vzrostla o 1420%.

Před šestou nám bratranec bratrance rozchodil satelit, zkoumaly se programy, a k počítači jsem se dostal po sedmé, pak zase koukání na televizi, pak doktor house. To už jsem se koukal sám, a tak jsem si novácké reklamy krátil zkoumáním pornokanálu. A co jsem vyzkoumal? Stojí za starou belu… nechápu, koho může bavit koukat se na dvě blonďaté fifleny se silikonem místo mlíka, co se po sobě plazí, neřkuli snaží-li se parodovat hrát nějakou zápletku… líp by se vyjímaly s mokrou houbou na kapotě červeného ferrari v nějakém hudebním videoklipu. Ale to bych měl zase řeči o tom, že když máte mizerný song s debilním textem, tak musíte do videoklipu narvat prsaté blondýny, aby si toho nikdo nevšiml.

Co mě dnes zarazilo, tak pohled na interní počítadlo přístupů. Zatímco v létě jsem měl denně průměrně 400 přístupů (pravda, dobrou větší třetinu tvořili roboti), tak poslední dny jsem hluboce pod dvěma sty. Neměřím si podle toho ego jako jiní, jen mě to zaráží z hlediska skutečnosti, že se tu nic nezměnilo, ani tematicky. O ničem jsem psal přece vždycky. I když… třeba jeden den v červenci tvořily přístupy Yahoo bota asi tak 90% návštěv. To bude asi ta hlavní změna. Zlatý google – přijde na jedné IP, sosne 200 stránek a odejde. Yahoo pošle pro každou stránku jiného bota.

Další vtipná událost se udála včera při jízdě od ivonky k nám. Byla již tma, ivonka řídila, já s jedním pivem na lačno mžoural rozevlátě po okolí, dojíždíme k domu, ivonka hledá satelit za komínem a já si pořád říkám, že tu kočku na prostředku silnice přece určitě vidí. Přece zastaví. Přece ji nesrazí. Přece… masakr hadr. Joke. Zastavila hned co jsem zaječel Pozor!, a kočka rozcapená na prostředku silnice se dva metry před nárazníkem stojícího auta pomalu otočila k nám do světel reflektorů, oči rudé krví, křečovitě otevřená tlama od krve a pohled šílené bestie. Třásla se, a ztuhlé tělo nebylo schopné koordinovaných pohybů, každou chvíli se mohla skácet na asfalt. Očividně ji někdo nabral jen pár okamžiků před naším příjezdem. Objeli jsme a jeli domů.

Asi umřela. Tak to v přírodě chodí. Člověka (mně) pak trápí jen jedna otázka: zda bylo humánní ji tam nechat a neukrátit její trápení. Čímž neříkám, že bych jí rozmázl hlavu ocelovou tyčkou, to zase pozor. Nakonec, zkrátit její trápení by nebyl takový problém, stačilo by, abych se právě díval z okýnka a ne na silnici. Je to jen (potulná) kočka, (potulných) koček je spousta, a ať jsou to stvoření přítulná jak jsou přítulná, truchlit nad nimi a ne nad dětmi umírajícími hladem v africe…

Nejsem takový cynik. Je to jen můj způsob sebeobrany. A nakonec, stačilo by, aby měla ona kočka zrzavý kožich a ztuhla by mi v žilách krev hrůzou, že se dívám na poslední minuty našeho kocoura Emy. Toho, co mu zůstalo dívčí jméno Ema, neboť jsme až pozdě zjistili, že má pod prdelí betálný koule. Je to tulil, mňoukal, lísal, fňákal, poslední dobou si zvykl lézt do domu a rozvalovat se na podlaze v kuchyni, kde laškuje s kimem (nakonec, velikostí jsou na tom stejně). Je to naše kočka. Tam to byla cizí kočka.

A tak to je, milé děti.

před desíti roky | Ze života | 4 komentáře

Komentáře

1 | -hgn- | před desíti roky

Dobrej spot, myslím že dilema s kočkou už zažil každej řidič. Jenže ať uděláš cokoliv, bude to blbě. Kdybys to počítal s chladnou hlavou, zjistíš že nejlepší bude stejně vozit v autě tu ocelovou tyč.

Kočky, nekočky … silnější pes mrá.  – Darwin *

reagovat

2 | juneau | před desíti roky

Jó, když jsem před lety srazil srnku a zrušil čumák felicie, dojel v šoku domů a oznámil to, tak první, na co se mě všichni ptali bylo, jestli jsem ji vzal s sebou.

Inu, někteří právě pro tyhle příležitosti vozí onu železnou tyč. Já bych ji tehdy nepotřeboval, srnka zůstala ležet tam, kam doplachtila.

KOCOUR: Já teda nechápu, proč si dal tu práci a udělal tečku svou vlastní ledvinou.

RIMMER: Řekl bych, že to nebylo úmyslné. Prostě tam přistála.

reagovat

3 | Phere | před desíti roky

Ach jo. :-(

reagovat

4 | lucka | před desíti roky

dobrej spot, hodne dobrej :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.