Dneska z rychlíku
Moc se mi totiž psát nechce, jednak (opět) není o čem a druhak mám na (bez)drátě sirenku. A samozřejmě za zády vlezlý kašel, zvýšenou teplotu 36.9 a trošku fuzzy stav… zvláštní přežívání dne, to mi tedy věř.
Dnes tu ale hodlám strávit polovinu noci, neboť není právě dvakrát snadný v tomto stavu usnout. Včerejší usínání + letní čas = mistrovská komedie. Ani nevím, po kolika hodinách se mi to povedlo. A ráno, půl osmé, a já koukám do stropu… tam jsem zase akorát slezl k pc a zůstal tam, dokud se zbytek posádky domu neprobudil. No, a stejně jsem tam byl až do večera
Podíval jsem se na Tais toi, nejdříve sám, pak se přidala sestra a večer jsem to pustil našim, neboť je to opravdu náramná zábava. Depardieu a Jean Reno, balada. Jen mi ale dva týdny trvalo sehnat české titulky. Protože maďarsky vážně neumím.
Bože, ty bonbóny proti kašli vůbec nezabírají. co je to za šmejdy? Halls… pche. Před monitorem stojí kapky Stoptusin, na moji váhu jich dám čtyřicet (kapek)… ale to je až poslední záchrana. Měl bych jít spát, si říkáš… ale neusnul bych, namítám já. Nevím proč, zmohlo mě to přes den… oblečený, v kapse ostré klíče, ale nic mi nemohlo zabránit v tom, abych si nelehl na postel. A pak si přes nohy nenatáhl pokrývku… a pak dvě hodiny v tahu, já rozhicovaný a napůl upečený horkem. To samé by mě čekalo teď.
Zítra do školy nejdu, mířím k doktorce, pak snad k radkovi vrátit kartu (pokud na to já idiot nezapomenu) a potom hybaj domů. Další den volna. A minimálně ještě v úterý. V tomhle stavu by mě ze školy akorát vyhodili Nemysli si, že mě těší dopisovat to hafo látky a doučovat se opáčka ze seminářů… ale co nadělám.
Po osmé jsem s rodinou sledoval slavnostní otevření Sazka arény. Panečku, ani bych nevěřil, jakou ve mě něco takového vzbudí hrdost. Samozřejmě, ruku jsem k dílu nepřiložil a také jsem měl pesimistické předpovědi, ale teď aréna stojí, funguje, duní hudbou… mě to až dojímá. Vzpomínám si na školní trip do prahy, vystupovali jsme někde z vlaku a přímo pod námi v údolí obrovská rozestavěná stavba… nikdo mi nechtěl věřit, že by to mohla být Sazka aréna. A byla.
Hm, lízátko. Tuším, že mi ho dovezla sestra z finska. Třeba bude proti kašli účinější. Což mi připomíná, že ve fotoalbu je nová kolekce fotek právě z finska.
A tím se s vámi loučím, icq povídání je zajímavější
ps: chcete všechny moje hlášky z červeného trpaslíka? Díky za nápad, řetězko.
před 17 roky |
Ze života |
4 komentáře