Do brna na nákupy

V šest se mi z postele ukrutně nechtělo. Ponocováním do půl druhé si připomínám skutečnost dnešního ředitelského volna, jež mělo být využito formou domácího samostudia… letmo jsem se k tomu přiblížil při ranním chystání trip_báglu, neboť jsem z něj musel vytahat sešity… to bylo nejblíže, co jsem se dnes dostal k učení.

Byl jsem kousavej… Vstávat se mi nechtělo, usínal jsem na cestě do bástru, a tam už musel dvacet minut (venku!) čekat na bus do brna. Alespoň že jsem si v něm se sestrou sedl a drze nikoho nepustil sednout. Při každém zkoumavém pohledu nějakého militantního důchodce předstírám mdloby z nedostatku spánku. Ale usnout se mi nepodařilo…

Stejným směrem vyrazilo asi deset lidí z gymplu… sestřin idol, před kterým se na sedadle zapýřila a zachichotala a já se musel znechuceně odvrátit, a pak také O. Nic z toho, co bylo, už není… ale stejně tak nic z toho není za mnou. Všimla si mě? Nevím… posadila se kdesi vpředu, ale na moravském podezřele dlouho sledovala z okýnka, kdo za ní vystupuje… ani jsem se neohlédl. Jako bych ji nenáviděl…

V kapse mě hřálo cizích 2500kč, a v uších zněl úkol koupit si něco na sebe pod stromeček. Sestra mě jistojistě dotáhla do centra a já procházel obláčky jmen jako la halle, céáčko, fišboun, mango, sporcity, atlantik… Hned v prvním navštíveném, ve fišbounu, jsem nechal 2099kč. Sestra obcházela nabídku a neustále mi ukazovala věci, které bych tady u nás nikde nesehnal. Vzal jsem si jednu super šedou dvouvrstvou košili s červeným ornamentem na vnitřní vrstvě (ta vnější byla z podobné děravé látky jako bývají dresy), k nimž zákonitě potřebuji modré džíny… začala mi do kabinky nosit jednotlivé kousky, ale poprvé brutálně neodhadla můj pas, podruhé bych do nich nacpal ještě kopačák, napotřetí donesla jedny úplně skvělý, modrobílý (sepraný?) Smog klučičí bokovky :) Koukal jsem na ně trochu nedůvěřivě, ale padly mi skvěle a skvěle taky vypadaly… i z ceny jsem byl nadšen, no nekup je za 1600kč :) Pro sichr zavolala mámě, jestli to není přehnaný, a použila přesvědčovací taktiku, které by strýček skrblík neodolal… vypadalo to, jako by mi Armani ušil něco na míru :) K tomu ona suprdupr košile za půl tácu a měl jsem nakoupíno.


Neodolal jsem a musel jsem se nechat zvěčnit :)

To sestra měla spíše smůlu, až na jednu super čepici si nevybrala nic, a když už jakési tričko (ke kalhotkám) v atlantiku, tak se před ní do kabinky nasomrovala jiná holka a zkoušela si sice dvě věci, ale za to každou deset minut a nás tlačil čas… nechal jsem to na sestře, ať to odpíská ona nebo ať tam zůstaneme do dalšího autobusu, nechtěl jsem, aby kvůli mně jela domů víceméně s prázdnou. Ale když ta holka po deseti minutách teprve přizvala kamarádky, ať ji jdou ohodnotit, sestra vzhlédla k nebi skrze x pater a tričko vrátila, naschle, a úprk na bus…

Měl jsem s sebou digitál, ale nikde se mi ho moc nechtělo vytahovat. Co obchod to ochranka a já v paměti vzpomínky na kostějovu carrefour aféru. V brně jsem tedy vyfotil jen jednu fotku :) Sestru v její čepičce. Ocenil bych, kdybych si byl někde sedl a jen koukal a čekal na krásky chodící kolem, drze jim kradl duši a nahrával ji na sekjůrdidžitl kartu.

Ze soundsystému mi zní hudba ripnutá z Princezny Mononoke… kouzelný film, všem doporučuji. A hlavně úplně nový, východní pohled… takovouto kinematografii prostě neznám. A jsem rád, že nyní už ano. Pobavil jsem se jako dlouho ne… viděl jsem jej tehdy, když byl někdy o prázkách v televizi. Sestra se chtěla dívat na něco jiného, tak jsem si jej pustil z divx a… no bylo to super :) Hudba v závěrečných titulcích nemohla jen tak odeznít, a tak jsem si ji vytáhl do mp3ojky a mám ji v playlistu. Stejně jako wasabi_obchodak.mp3 a robbie_a_man_for_all_season.mp3 (-> johny english).

Cesta z města trvala hodinu a půl a v nacpaném buse jsem ji celou prostál… sestra si sedla až na posledních dvacet kiláků. Naštěstí jsme stáli u dvojsedadla s jednou její spolužačkou a její sestřenicí, a tyhle holky by měly mít sami na sebe zbrojní pas :) Pohromadě jsou totiž opravdu nebezpečné :) Dozvěděl jsem se drbů ze školy jako za posledního půlroku ne, také pár novinek ze svého školního fanklubu… stejně tak o všech podrobnostech našich školních tajemství ví nejméně polovina lidí z autobusu :) Hodina a půl smíchu :) Jedna z nich přijede na následující dízu… ta začala před půlhodinou a za stejnou dobu tam já, sestra a dj odcházíme.

Vidíš maggie, a já myslel, že dnes nic psát kvůli díze nebudu… stihl jsem to, a to jsem ještě od čtyř hodin do půl osmé spal :)

Teď už mi nezbývá než se připravit na stovky decibelů… a snad ani dnes nebudu pít. Není totiž za co :) MOTOjuneau se těší na víno, ženy, zpěv _ 20:31

před 14 roky | Cesty | 3 komentáře

Komentáře

1 | Hughhh | před 14 roky | hughhh.magical-dreams.net

Pěkný rifle… ;)

reagovat

2 | maggie | před 14 roky

kdyby jen ty:))

reagovat

3 | neithan | před 14 roky

diky :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.