Doba vhodná na neřesti, pozdní na cokoli jiného

Měl bych jít spát. Zítra v 8:45 musím být na skypu ready na jeden telefonát. A celý zbytek dne makat jak šroubek. Ale už je to týden, co jsem naposledy něco napsal. Kurva!

Pátek začal schůzkou se starostou blízké obce, po které jsem doma pracoval na blíže neurčené práci až do večera, kdy jsme se s peťákem a mirdou sbalili a odjeli k ivonce na fotbalistický ples. Navzdory očekávání a jejímu ujišťování o opaku jsem byl s mirdou jeden ze tří drzounů v džínách :) Ale seklo mi to a to bylo hlavní, všechno ostatní mi bylo ukradené. A těch nepadnoucích obleků, co tam kolem chodilo… v tombole jsem vyhrál pytel zrní, otvírák na lahve a jiné serepetičky, s klukama jsem nad vínem rozebral všechny bolesti současného světa a v okamžiku odjezdu jsem už měl slušně nakoupíno. Kurva!

Sobota … probuzení z alkoholového oparu před obědem, který se nekonal, neboť byla v plánu velká oslava pětasedmdesátin ivončiného dědy. Takže jsem oběd dostal tam, do ruky sklenku vína a jelo se nanovo. Ale bylo to těžké, těžké. Nebylo mi dobře, měl jsem vyřvaný hlas z předchozí noci, přejedl jsem se jednohubkama a pak toho litoval, a nakonec jsem po třech deckách vína přestal pít, protože … byla v plánu ještě jiná oslava, osmnáctiny sestřenice, o 30 km dál, za vysokým kopcem (= hodně, HODNĚ sněhu a kopce typu „nerozjedeš = nevyjedeš“). Tam řídila ivonka, já sám své hladině alkoholu v krvi ještě nevěřil, ale byla to chyba, protože při tancování auta na vyjetých kolejích nebo jeho neovladatelné jízdě hlubokou břečkou strašně hysterčila :) Na oslavu jsme dorazili, pobavili se, vypili jim všechnu neperlivou vodu a zase do sebe nacpali něco dobrot. V deset se vyrazilo domů a to už jsem řídil já a řádsky si tu cestu sibiřskými podmínkami užil. Ivonka se možná trošku bála, ale nebylo čeho. Kurva!

Neděle relax, vycházka na přehradu (autem), relax. Kurva!

A večer se ivonka dozvěděla, že plánování do té doby převážně mýtického výletu za Hágenem do Švédska nabralo ze dne na den velmi konkrétní obrysy, kdy jsem s ní svoji případnou a zatím nepotvrzenou účast jednak nekonzultoval, druhak s její účastí vzhledem k dosavadnímu nezájmu zase nebylo počítáno. Oheň na střeše. Ale ivonka mlčela. Jenže když jsem včera najednou ze dne na den držel v ruce virtuální letenku, tak propuklo peklo. Pohádali jsme se asi nejhůř za těch krásných pět let co jsme spolu. Co k tomu napsat? Nic … cokoli bych tu psal ivonku jen neskutečně nasere, ať budu mít pravdu nebo nebudu. Kdyby alespoň 90% hádky nestálo na úplně zástupném (a neskutečně, neskutečně, NESKUTEČNĚ iracionálním) argumentu, který mě logicky vytáčel naprosto do ruda, bylo by to mnohem lepší. Pokud jde „lepší“ a „hádka“ dát dohromady. Ten nejpodstatnější důvod jsem zjistil snad až dnes. Je neomluvitelný, a to je další problém – nejde s tím nic dělat, minimálně do vynálezu stroje času. A asi je ti jasný, jak mě pak musí srát se tři hodiny hádat o něčem, co NEJDE změnit. Na kulku. Kurva!

Škola byla dlouhá, předměty nudné… jen poslední hodina měla něco do sebe. Competitive intelligence. Zakončení předmětu sestává z vypracování seminární práce v trojčlenných týmech. Přitom je to přednáška, kde je nás jak psů, takže víceméně jediná logická možnost je podívat se kolegu napravo, nalevo a trojčlenný tým je kompletní. Ale… jsme skoro samí kluci, ajťáci, s noťasama, flákači … vždycky je lepší mít v týmu holky, protože ty jsou v plnění úkolů a termínů většinou svědomité. Minimálně svědomitější než my. Kurva! A na tento předmět dokonce i dvě holky chodí a na první i druhé hodině jsem seděl prakticky vedle jedné z nich. Proč ji tedy neoslovit, jestli neutvoříme tým a ještě pak někoho nepřibrat? A bylo by to. Pokud jsi teď ivonko přesvědčená, že tohle píšu jen abych tě naštval, tak ne. Tohle plánuju už třetí týden. Slečna byla černovlasá a pohledná a dvakrát seděla na úplně stejném místě, takže by si dnes stačilo sednout opět poblíž a čekat, jestli profesor neporučí rozdělit se do týmů :) Ale její místo již bylo obsazené (bunda přes židli, ale nikdo nikde) a všechna ostatní kolem také, musela by si sednout přímo vedle někoho. Což je v poloprázdné třídě krapet nezvyklé, obzvlášť když se s nikým nedružila. Inu zamyslel jsem se a řekl si, že když není místo tady, možná si sedne do támhleté prázdné řady. Tak jsem si tam sedl taky. Kurva!

A jak to nakonec bylo? Po chvíli přišla úplně jiná holka, kterou jsem tam ještě neviděl (takže už tam s námi chodí tři) a posadila se ob místo ode mě a hned se mě ptala, co jsme za ty dvě hodiny dělali a jaké jsou podmínky ukončení předmětu a pod :) Černovlasá a sympatická, znejistělá, jakmile jsem jí řekl o rozdělení do týmů a společné semestrálce. „A už jsou nějak rozdělené týmy?“ zeptala se. „Nejsou, patrně se to dnes určí. Chceš být v mém týmu? :) mrkl jsem na ni a ona souhlasila. Tak to je gól, říkal jsem si :) Týmy se opravdu záhy po začátku hodiny začaly na povel profesora tvořit, tak jsme přibrali vedle sedícího kolegu a byli jsme kompletní. Fajn. Kurva!

Po hodině jsme se dál bavili o předmětu, o tom, jak si v půlce přednášky odešla na chodbu koupit kafe proti ospalosti a rychle jej za dveřmi ještě vařící vypila, protože by jí bylo trapné se s ním vracet na místo kolem profesora a dát mu najevo, že ji jeho přednes uspává (minule tam jeden kluk regulérně usnul). Tím mě opravdu rozesmála. Od školy šla na hlavák, já k šalinám. Kurva!

Proč to píšu? Opět: není to proto, abych tě naštval, broučku, ačkoli ty si to tak při své žárlivosti můžeš vykládat. Píšu to jen proto, že je to po x letech na vysoké škole první holka, se kterou jsem se seznámil v tom tradičním slova smyslu. Neříkám kamarádka nebo něco takového, proboha, mluvili jsme spolu dohromady tak pět minut. Ale i tak: cizí holka + rozhovor + smích + kousek společné cesty + známe se jmény … nevzpomínám si, kdy naposledy by na něco takového došlo. Od té doby, co jsem s ivonkou, jsem se z vlastní vůle seznámil snad jen s jednou holkou, se kterou se ještě občas jakž takž potkávám. Hm, se dvěma. A chybí mi to. Taky bych chtěl mít kamarádky. Ale jsem zadaný introvert studující na IT, který si známosti aktivně nevytváří a v čase mezi hodinami raději čte knížky. Kurva!

Třeba tu s názvem Společenství hlupců od J. K. Toole, v níž vystupuje sprostý černoch, který každý svůj dialog zakončuje slovem Kurva!, případně je to občas to jediné, co říká. Kurva!

A mně to přijde kurva vtipné. Kurva!

(ano, svět spěje k zániku, pokud může studovat vejšku i takový kretén jako já, je mi to jasné)

před osmi roky | Z mobilu | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.