Doprdele, zase páteční podvečer

Za nadpisem si stojím jak Himaláje. Ty se taky nehnou… no jako obvykle, dvě věci. Za prvé, vůbec nemám co psát, a za druhé, doprdele, zase páteční večer…

Lhal bych, kdybych neměl co psát… píšu o svém životě a neměl-li bych co psát, jako bych tou dobou nežil. Asi jen myšlenkový konstrukt, tvrdit, že nemám co psát… nemám chuť psát. K čemu mi to je…

Po dvou dnech bez netu a nemám nejmenší chuť to všechno novo číst. Kvalitní virtuální ponorka, mám chuť odsekávat na nepoložené otázky a mazat kontakty z icq. Zatím se ovládám, neprojevuji svoje emoce… jen tady se z toho vykecávám. Jsou lidé, co mě prostě docela serou.

Jdu si utéct do vzpomínek…

Čtvrtek se probírá v jedenáct hodin, snídám oběd v menze a sám odjíždím na žižkov na hospodářské dějiny. Další (bohužel poslední) kvalitní přednáška docenta Stellnera, kterého jsem si opravdu zamiloval. Po hodině se scukávám se zuzkou a společně vyrážíme dárkovat do centra. Sháním tmavě růžový pásek pro ivku a všechno možné pro ostatní. Václavák jen projdem a jedeme na anděla koupit si v předstihu lístky na Dannyho parťáky 2. Co kdyby nám je na premiéře vykoupili? Uplatníme svoje poukázky na 3+1 slevu a dostaneme lístky zadara. Z viližsinemas se vracíme kousek do Anděla a tam teprve rozjedeme pořádné běhání po obchodech…

Až jsme skončili v nějaké Pandě na kuřecích specialitách. Když si někde dám nějaké dobré jídlo, dávám si tam vždy už jen to jedno… v brněnské olympii je to káefcé tortila a tady je to kuřecí kebab s hranolky. Za 85 korun jídla jak pro tři. A tak strašně dobrý to je… nabouchali jsme se a vyrazili s taštičkama na film v šest hodin. Do půl deváté jsme totiž museli být na koleji na oslavu dančinýho svátku.

Jít zadara na tento film se stopro vyplatilo, byla to nebetyčná prdel. Clooney, Pitt, Damon, Julia Roberts,… no paráda. Všem doporučuju. I bez toho, abych viděl jedničku, jsem si tenhle film náramně užil. Opět se zuzkou v kině…

Jen to trvalo trochu déle a na kolej jsme se dostali k půl desáté. Danči to nikterak nevadilo, protože já a zuzka jsme byli jediní hosti na její párty :) U nich se to ale konat nemohlo, sousedka se učila, šli jsme tedy na pokoj k nám a zapojili do toho i jakuba, kterému se do jeho učení na zápočťák z angliny taky nikterak nechtělo. A tak se sedělo na chodbě, popíjelo víno s kolou, povídalo se…

Rozpustili jsme to někdy po půlnoci, holky pokračovaly do karlosu (bar u koleje) a já s šíleným bolehlavem, mírnou opilostí a jakubem do postele (každý do své!). Pár vzpomínek u jakuba.

Ráno jsem se probral tak nějak náhodně, hladový, dehydrovaný, otupělý… celkem lehce kocovinový. Jakub tapal v anglických glossary a já raději ani nesnídal, sbalil se a odešel s báglem do školy nechat si zapsat ne/započteno z angličtiny. Mezitím sestra dojížděla busem na Roztyly, kde na mě měla čekat… trochu se to protáhlo, dost možná i proto, že jsem byl s 33b ze 40 jako poslední v pořadí. Pár pitomých chyb stylu Positive E. místo Positive Economics… co mě překvapilo, tak 9,5 z 10 bodů v části s časy. To nikdy nebyla moje silná stránka.

Zápočet tedy mám, spokojenost. Hned jsem padal ze školy na mhd a na metro v roztylech, kde už sestra zatraceně dlouho přešlapovala. Naše angličtinářka vážně není dochvilná osoba… na hlaváku jsem si hodil bágl do úschovny a vyrazili jsme po stopách mě a zuzky z předešlého dne. Prakticky identicky. V newyorkeru jsem si pořídil triko Monster (samozřejmě od Smogu, srdeční záležitost), sestra cool sáčko. Jelo se na smíchov, na anděla… tam jsme strávili zbytek nakupovacího času, koupil jsem si další knížku od forsytha (Mstitel je geniální), ale opravdu nevím, kdy těch 650 stránek přečtu. Každopádně je to dárek od sestry pod stromeček :) Ivce jsem koupil růžový pásek, modrou šálu (vše pod pečlivým dohledem sestry)… den ve víru obchodního centra. Jsou to fascinující světy.

Opět kuřecí kebab… sestra z té megaporce snědla sotva polovičku a jen co jsme odnesli tácky s talíři, nějaké bezDéčko si zbytek její porce okamžitě přivlastnilo. Alespoň si pochutnal, je to dobré jídlo.

Poslední pokusy někde něco koupit, ale to už spěcháme na vlak. Jízdenky již zakoupené a bylo to velmi prozíravé, protože u pokladen stály několik desítek metrů dlouhé fronty. Vyzvedl jsem si bágl, světácky našel náš spoj, s opojným nadhledem přehlížel občasnou sestřinu dezorientaci, odchytl čekající zuzku a to už stojíme na chladném nástupišti, přijíždí vlak… jak nám zuzka sdělila, tak jejich noční akce se protáhla až do páté hodiny ranní.

Kupé s jedním pánem, který vystoupil v čáslavi, takže na polovinu cesty bylo kupéčko jen naše. Tu první jsem se se zuzkou snažil začíst do práva, já do skript a ona do ústavy… no nějak to nešlo (= vyčerpání a únava)… na druhou polovinu jsme si dokonce zatáhli závěsy a udělali si soukromou jízdu. Z holých luk kolem prahy se staly poprášené východní Čechy a naše Vysočina je již regulérní zimní krajinou. Pár centimetrů sněhu a naprosto okouzlující námraza na všem, na čem jen mohla být. Foťák si hoví dole u hifiny, datový kabel v šuflíku na koleji.

Odpískal jsem záměr jet za ivkou. Dopíšu tohle a o chvíli později půjdu spát, ráno vstanu a ožením se s Ústavou. Ivka samotná je nemocná…

Utekla spousta času od prvních odstavců… a net je zase tím podivně neutrálním světem.

.….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….

Prosím, přečti si tohle, napsal jsem to přesně před rokem… budu moc rád.

před 14 roky | Ze života | 11 komentářů

Komentáře

1 | Charlotte | před 14 roky | wicked-angel.net

Přečteno… zvláštní….

reagovat

2 | Lucie | před 14 roky

Chtěla bych to okomentovat, ale nějak se mi nedostává slov. Je zvláštní, že se dokážeš radovat z maličkostí a vzápětí… Hezký víkend.

reagovat

3 | juneau | před 14 roky

jsem naladovy, vztahovacny, sobecky, egocentricky, protivny, zvidavy, zaujaty, pokrytecky,…

reagovat

4 | Charlotte | před 14 roky | wicked-angel.net

jseš osobnost… neboť mě profesor češtiny poučil, že nemám o nikom říkat, že je divnej, náladovej, egoista apod…. každej takovejhle člověk je údajně osobnost

reagovat

5 | juneau | před 14 roky

osobnost je kazdy, kdo se neboji stat se ji. tot vse.

reagovat

6 | Anche | před 14 roky

charlotte:ah proboha to sem teda v tom pripade nejvetsi osobnost pod sluncem…:)

reagovat

7 | Charlotte | před 14 roky | wicked-angel.net

Anche >> třeba jo, co víš :D a nakonec jsme všichni osobnosti…

reagovat

8 | carpenter | před 14 roky | www.zeitgeistig.euweb.cz/5pres9

hm, v dřívějších dobách tyhle nálady léčili pobytem v izolaci (např. klášter) nebo cestováním. já sám mám docela často pocit, že potřebuju jedno nebo druhý

reagovat

9 | juneau | před 14 roky

pul tisice kilometru tydne mi celkem staci… klaster v horach by ale bodnul

reagovat

10 | carpenter | před 14 roky | www.zeitgeistig.euweb.cz/5pres9

nojo, ale tohle vypadá jako cestování, které je spíš rutinou. Nejlepší cestování je naslepo, bez cíle, někam daleko, kde to vůbec neznáš a nevíš, co tě čeká. Není lepší způsob, jak začít doopravdy žít, než když jedeš někam stopem a netušíš, kde tuhle noc přespíš a jestli vůbec budeš spát. Najednou potkáváš lidi – rozuměj „potkáváš“, nejen že je bezmyšlenkovitě míjíš. Všechno tě zajímá. Máš čas pořádně se dívat kolem sebe. Začneš chápat, že opravdu důležité je docela něco jiného, než na čem ti dřív tolik záleželo. Ostatně: nejlepší by bylo mít dost odvahy na to už se nikdy nevrátit…

reagovat

11 | Anche | před 14 roky

charlotte:pravda…to je silne povzbuzujici:)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.