Dovolená na ostrově Rab

Pomalu končí středa, a z této dovolené jsem se vrátil už v neděli. Nebyl čas psát, ani se mi moc nechtělo. Do bloku jsem si u moře psal prakticky pouze před spaním, a to odrážkově pouze zajímavé zážitky. Za pár měsíců se budu moci posadit k počítači a přečíst si, co jsme tam na jihu dělali… ale nebude to stejné, jako když jsem si teď vyhledal staré zápisky z anglie (2000?) a ponořil se do bezprostředních řádek psaných na molu pár metrů nad atlantikem či na skále pár desítek metrů nad starým hastingsem. Málo slov o tom, co jsem dělal a kde jsem byl, ale spousta zkazek o tom, jak na mě vše působilo.

Na obzoru jsou poznat velké lodě a za zády mám nějakou starší ženu. Už je pryč. Kluk sedící na skále 30 metrů nad zemí, což je stejně jen příkře se svažující svah do města dvakrát tak níže. Jako by to viděla poprvé. Stále a stále duní moře, příboj špiní příbřežní vodu do hněda, ale dále už to je ta pravá temnězelená modř hloubek. Cítím, jak mne bolí celé tělo. Kolena, ty hlavně… artróza postupuje… racek pitomej, málem mne sejmul. Ale patří sem… zasviští vítr, zaduní břeh pod náporem vln (tu zbíječku jsem neslyšel), zakřičí racek… jsem u moře. U toho správného, šedého chladného neklidného nekonečného vichrného opuštěného a romantického moře s dlouhými plážemi, po kterých nikdo nechodí. Vidím náš bus, už se tam tvoří hloučky. Asi se proběhnu, není to nijak blízko…

Ale to už je minulost. Chorvatsko je přítomností :) A jen abych nezapomněl, na webu redakčního systému naleznete fotografie !!!

1. den – pátek – cesta

Parkoviště u Ústředního hřbitova v Brně bylo až k neuvěření přecpané autobusy. Dalo to chvilku práce najít ten náš a vyklubala se s něj příjemný kocáb silnic se spoustou prostoru pro nohy a veskrze působil příjemně. Do odjezdu zbývalo ještě pár minut, postáváme s rodiči venku a pozorujeme další spolucestující.

Odjíždíme v 18:15, později než podle plánu, jedna vyžilá blondýna celá komplet v růžové teplákovce si prostě musela zapálit. Zamračeno s deštěm je celou dobu od vyjetí z domu, a nic se na tom po prvních kilometrech nemění. To ale nijak nevnímáme, na sedadle za mnou a ivkou totiž sedí blondýna. 100% blondýna, 100% ztělesnění… blondýnovatosti. Prostě strašné. Vypráví stylem, kdy není schopná minutu mlčet a tak třeba svému sousedovi převypráví celý děj hororu 3:15 zemřeš. Zprvu mě její historky a názory vytáčely až hrůza, ale pak se to prostě přeplo a já pouštěl její nesmysly jedním uchem tam a druhým ven. I proto si teď nemůžu vzpomenout, o čem vůbec pořád mluvila… trvalé následky to tedy na mně nezanechalo :) Ale pravda, o tom, jak nutně potřebuje vykouřit deset cigaret naráz a chcát každou hodinu, o tom jsme byli informováni nonstop.

Ve Vídni za hodinu, na hranicích se Slovinskem za tři. Všude mraky a jemný déšť, už se stmívalo. Cesta ubíhala předvídatelně a bez problémů, jenže na hranicích Slovinska a Chorvatska se nám podařilo strávit 3 hodiny v koloně před nějakou bouračkou. To bylo na umřití.

A před sedmou ráno do mě sestra drbla, že už sjíždíme k moři. Přejeli jsme (asi) Velký Velebit a na obzoru se ukázaly sluncem ozářené ostrovy na modrém moři. Oblaka jsme nechali za zády za pohořím a u moře už bylo hezky slunečno. Na trajekt z Jablanacu se chvilku čekalo, autobus pomalinku sjížděl k přístavu a my šli vedlě něj pěšky. Ve vzduchu už byla cítit sůl, létali nad námi racci, za chvilku jsme se už motali po houpající se palubě trajektu.

2. den – sobota

Do kempu Padova III na Rabu jsme dorazili o půl hodinky později a po přivítání delegátkou nás hned ubytovali do našeho stanu. Spočítali se lžičky, podepsal jsem nějaký papír a náš týdenní pobyt u moře mohl začít :) Vybalilo se, co bylo třeba vybalit a vyrazilo se na blízkou pláž. Už jsem v tomto kempu kdysi byl (červenec 1999), lehce jsem se tedy orientoval. Ale hlavní pláž před kempem byla tragicky zarvaná, bylo tedy nutné jít si najít místečko do vedlejší zátoky a pokud možno neusnout na sluníčku, jak se mnohým po probdělé noci stává :) Vyvarovali jsme se toho, trochu jsme se vyrochnili v moři, které nám přišlo spíš studenější než teplejší, já si hrál s pískem, váleli jsme se na sluníčku a za pohořím na pobřeží pevniny sledovali s obavami velká mračna. Co naplat, předpověď předpovídala týden deště a bouřek.

Odpoledne jsme se vrátili do stanu, poseděli u kafíčka a přes discmena a repra k notebooku si poslechli můj letní mix. Ve čtyři se totiž konala informační schůzka u baldachýnu Madam A, jak jsme delegátku paní Andělovou přejmenovali. Povyprávěla nám lehce o Rabu, o možných výletech, animačních programech pro děti, o řádu kempu. Slunce na nás pražilo až běda, ale do vody jsme už tuším nešli, sbalili jsme se a vyrazili do města. Sice všichni unavení a ospalí, ale lákalo nás to. Do města to bylo po pláži skrze dvě zátoky docela daleko, od kempu dobrých 20–25 minut chůze. Došli jsme až k historické části a vydali se do úzkých uliček pod věže kostelů a klášterů, kterými se to tam jen hemží. Po takové rychlejší procházce se ještě nakoupily pohledy a vyrazilo se zpátky do kempu. Aby pohledy došly před naším příjezdem, bylo nutné je poslat je co nejdříve. Dobelhali jsme se tedy zpátky do kempu a u kostek a vína je vypsali. A že jich bylo :) Jen já jich poslal tuším šest.

První sprcha v umývárkách taky stála za to, tekla jen ledová voda, takže jsem si to řádně užil. Holky taky, hned mi povyprávěli, co všechno si pod horkou sprchou opařili.

3. den – neděle

V osm jsem vstal a zanesl na pláž rohožky, abychom si měli dopoledne kam lehnout. Lehce jsem si zaplaval, abych udržel tradici z minulé dovolené u moře, ale tuším, že to bylo předposlední ranní plavání této dovolené :) Po snídani jsme k vodě přišli všichni a já si postavil malý hrad z písku. Chtěl jsem trumfnout jedno malé děcko, co si tam uplácalo takový kopeček. Po příchodu z oběda jsem našel místo své vycizelované věžičky jen 30cm díru do písku :) Odpoledne došlo na zamluvení kratšího výletu na loďce do fjordu Zavratnica. Celý týden jen na pláži by nám asi moc nedal, tak jsme chtěli alespoň jeden den takhle obzvláštnit. Ale kdo by zase chtěl strávit půl dne někde v tahu? Takže tahle záležitost na tři hodiny nám plně vyhovovala… až na to, že míša nemá ráda lodě :)

V pět hodin jsme vyrazili s paní delegátkou do města na prohlídku, kam nás dovezl mala Máriova taxíkoloď. Vystupování z ní na vysoké molo ve vysokých vlnách stálo fakt za to, až jsem myslel, že sestra s míšou spíš hystericky vyskočí do vln než aby počkaly, až ty dve tři vlny o projíždějícího člunu zmizí. Prohlídka byla zajímavá, z 90% kopírovala naši včerejší procházku, ale aspoň jsme se dozvěděli poutavou historii atd. Zavedla nás do zmrzlinárny, jak tomu říkala, což byla obyčejná zmrzlina a nás akorát nalákala na představu nějakého muzea zmrzliny. Alespoň měli její klienti slevu :)

Po prohlídce jsme se sbalili a šouráním kolem přístavu směrem ke kempu našli příhodné místo na chytání ryb. Pěkně proti historickému městu, mezi loděmi. Brali malé potvory, ale i ty jsme chtěli brát, abychom si z nich pak udělali osmahnuté cosi. Největší chycenou jsme ale pustili, protože to se na ni přišel podívat malý klouček a já jí před ním nechtěl rozmašírovat hlavu pěstí. Pak už jsme brali všechno, děcka neděcka. V kempu jsme je vykuchali (člověk by se poblil, když to dělá poprvé v životě… jedné rybě z huby vylezl velkej červ, třeba), umyli se, koukli v noci k moři a po žolících šli spát.

4. den – pondělí

Ráno pršelo, takže jsem k vodě nešel, v půl desáté jsme ještě na malé kocábce (onen máriův taxík) vyrazili do onoho pevninského fjordu Zavratnica, kde je v mělku potopená válečná loď. Jenže poprchalo, bylo hnusně a zima a na malém otevřeném člunu se hodinová cesta tam změnila v noční můru kohokoli, kdo by to absolvoval. zabalil jsem holky do osušek, které jsme si naivně vzali s sebou (při návratu měla být zastávka na písečné pláži Pudarica), aby je před větrem a deštěm alespoň něco chránilo. Ale víc jsem udělat nemohl a pěkně mě to štvalo. Díky bohu v onom fjordu skončilo špatné počasí a cesta zpátky už ušla, bez vichru a deště. Na pláži jsem vytáhl udici a chytal, do vody by mě stále ještě nikdo nedostal.

K obědu jsem si dal koupené Karlovačko, ale žádný kulervoucí zážitek to nebyl. Ve vodě jsme se ale vyblbli s míčkem a do stanu se vrátili brzy, abychom vyrazili do města na ryby. Tak jsme tentokrát chytli i dva cipály, mořské pstruhy a brzy měli zástup okounících. Holt je to něco nového, koukat na dvě rybařící (a fešně oblečené) holky (měli jsme dva pruty). To se tam jen tak nevidí. Co nahození, to záběr, člověk nandával kuličku z těsta na háček i třikrát do minuty, ale přitom tak každý desátý dvacátý záběr byl úlovek (většinou malý). Člověka těší, že berou, ale sere ho, že se nenechávají chytat :)

Toho dne mě taky začala opravdu strašně bolet levá noha, klenba na šlapce. Byl to asi nezvyk, chodit celé dny v ťapkách. Od té doby jsem je prakticky nenosil, pokud jsme nešli přímo k vodě, a chodil jen v botaskách, ve kterých to docela šlo. Skuhral jsem na to pořád.

5. den – úterý

Ráno jsem si s ivkou zaplaval, bylo hezky a teplo, což se přes oběd trochu změnilo, ale stejně jsme se celý den jen váleli na pláži. Hned vedle si ustlala italská rodinka a vyžilý plážový hejsek se tam rozvaloval tak, až bezděky položil sestře ruku na nohu a nechal ji tam. Když pak po šesti hodinách válení na (sporadickém) slunci vypadal jak růžové prasátko, vůbec jsme ho nelitovali.

Toho dne jsem rozečetl Sto roků samoty od Marqueze a naprosto se do knihy ponořil. Prvních 150 stran padlo rychle. Při sprchování v umývárkách, abych nebyl slaný, na sprchu v naší (chlapské) části čekala i blondýnka z autobusu, dal jsem se s ní tedy do řeči a do konce dovolené to měl od holek neustále na talíři :) Večerní rybaření za moc nestálo, nechytali jsme v přístavu, ale kousek od kempu a nic nebralo. I spát jsme šli brzy, v půl jedenácté.

6. den – středa

Ráno patřilo k těm horším, sbalili jsme se tedy a šli na ryby, ale jen k pláži a měli jsme jen jeden úlovek, avšak cipála. K obědu už bylo hezky, poledne jsme ale strávili ve stanu a já dál četl knížku. Taky jsme v blízkém supermarketu nakoupili dárky příbuzným, a pár posledních pohledů. Odpoledne jsem u vody knížku dočetl, díky tomu jsem byl ve vodě jen jednou a docela hezky se přismahl. Ale v okamžiku, kdy holky zvedaly rohože a balily, já dočítal poslední stránku a díky tomu (konci příběhu) byl takový melancholický, až se holky u stanu ptali, co se mnou je :) Opět jsme vyrazili do města na ryby a na schodech u umývárek potkali blondýnku. Velmi, velmi flirtovně na mě mrkla ;), až mě ivonka div nesežrala :-D

Rybařili jsme dvě hodinky, chytly dobrých deset bratelných ryb a jednoho cipála nám daroval táta s klukem rybařící opodál. Byla to jejich jediná ryba. Občas jsem si říkal, jak strašně musí někoho točit, když nahazuje jak blbej a přitom kouká na mě a ivku, jak nestíháme doplňovat návnadu a zasekáváme deset sekund po nahození. Kdyby co záběr to ryba, byl by přístav v Rabu naprosto vylovený. Poté jsme se vydali do nočního života ve městě, kde si holky chtěly koupit nějaké dárečky domů, kde mě to zpočátku bavilo, ale u dvacátého stánku s tou samou nabídkou jsem už svoje antipatie k takto strávenému večeru vůbec neskrýval. Večer kuchání ryb, večeře v jedenáct hodin. Večer co večer jsme s ivonkou zakončovali nad sklenkou vína…

7. den – čtvrtek

Včerejší ranní chytání ryb mě inspirovalo k podobnému strávení tohoto rána. Pláž mě nelákala, bylo škaredě. Ale ani ty ryby nebrali, holt nebylo nad naše místečko v přístavu. Později za mnou přišla ivonka a společně jsme obešli kousek pobřeží na opačnou stranu než k městu.

Odpoledne u vody, bylo nádherně, všude samá ženská nahoře bez. Dokonce i blondýnka ve svých plavkách z 3cm2 látky byla opodál. Hrál jsem si v písku, četl časopisy… pohodička. A znovu spálený :)

Naposledy na rybách, kde jsem navazoval dva háčky. A navázal jsem si jej (podruhé), nahodil, a zabral mi největší cipál celé dovolené a když už jsem ho dotáhl k hladině, tak mi upadl. Díkybohu nepovolil háček, ryba upadla sama… být to mým amatérským uvázáním háčku, tak bych si ruce urazil. Udice jsme sbalili a já musím žít s tím, že můj poslední záběr na jadranu byla ta největší ryba, kterou jsem tam vůbec viděl :(

Někdy k desáté jsme si vzali rohože a šli se posadit na pláž. Bylo hezky, obloha samá hvězda. A tak jsme tam kempovali, povídali a pozorovali první perseidy.

Později v noci jsme se slezli ve stanu všichni do jedné spací kóje a hráli karty, popíjeli víno a garone.

8. den – pátek

Poslední regulérní den pobytu. Takže jsme si pospali a šli k moři :) Stejně tak po obědě, ale ve tři hodiny se zatáhlo a začalo kapat, vrátili jsme se tedy do stanu a začali s balením. Později se udělalo docela chladno, hezky už být asi fakt nemělo. Seděli jsme venku, jedli zásoby, které by se jinak vyhodili, dopíjeli víno a garone… takové dojíždění :) A přišli obsousedi (kluka a dvě holky), zda s nimi nevyrazíme do Rabu na nějakou diskotéku. Což se mi nechtělo ani omylem. Ale fajn se s nima – hlavně s michalem – pokecalo :)

K večeři jsme si chtěli také zkusit připravit pár nachytaných ryb (a zbytek odvézt domů), ale to bych je nesměl rozmrazovat v právě převřelé vodě. Za deset minut byly tedy rybky pěkně uvařené a jak bláto :)

Sousedi ve vedlejším stanu, ožralci největšího ražení, dělali bordel až do pěti do rána, ale to jsem já už nezaznamenal.

9. den – sobota – cesta domů

Vstávání v sedm, abychom do devíti stihli dát stan do cajku. Pršelo a byla zima. A hnusně bylo tak, že to u dvou karavanů otočilo stříšky, právě když jsem u nich čekal, až přestane tak silně pršet a fičet, aby to deštník vůbec prežil. K našemu stanu jsem se vracel se strachem, zda tam vůbec bude stát. Ale stál. V devět jsme stáli nastoupení před stanem a před jedenáctou nám jej konečně někdo přišel zkontrolovat a propustit nás. Celý kemp byl v chaosu, svezli se k nám všichni klienti z rabu a díky dešti se všichni nasáčkovali do dvou velkých stanů určených primárně pro zavazadla. K té jedenácté alespoň přestalo pršet, šli jsme se tedy courat k vodě a o hoďku později už slunko pálilo jak blbý. Ale jen 15 minut :) Po obědě v místní restauraci (snad všichni klienti z kempu) už byo opět hnusně a my se v půli cesty k městu otočili a spěchali zpátky, neb ostrovy na obzoru zmizely za stěnou z deště. Do kempu jsme došli tak tak, ale oba stany byly narvaný a nám nezbylo než stát pod přístřeškem na gumový čluny. Nu šlo to, ale pohodlný to nebylo. Taky byly problémy s autobusy, co nás měli odvážet. Časy odjezdů se posunovaly, co chvíli nějaká zaručeně pravdivá katastrofická informace… nakonec jsme našli azyl ve velkém stanu s michalem a jeho bandou, kde se rozjelo pár napínavých her žolíka. Ti ale odjížděli dříve, šli jsme se tedy s němi rozloučit a za chvílu tu byl i náš dvoupatrák. Naložili jsme všechny bágly a posadili se do druhého patra. Pak už na nás čekalo x hodin v sedadlech.

Problémy začaly brzy. Po pěti minutách cesty. Kolona na trajekt z ostrova totiž začínala už ve městě. Vyjeli jsme po páté, na trajekt najeli někdy po desáté hodině. A protože autobus stál co chvíli s vypnutým motorem, nejela ani klimatizace a pomalu se měnil v tropický skleník. Uprostřed noci jsme tedy konečně vjeli na pevninu a sledujíc Doktora Důlitla (bože…) vyrazili k domovu. Bez větších komplikací jsme k desáté ráno dorazili do brna, kde už nás přebrali naši a jelo se domů.


Byla to fajn dovolená. Možná trochu krátká a s trochu víc mizerným počasím, než bych si přál, ale ve srovnání s tím, co nám předpovídali za počasí, to bylo jako pobyt na bezmračné Sahaře. Při zkouknutí fotek mi také přišlo, že jsme nedělali nic jiného než byli na pláži nebo na rybách. Tedy že jsme toho tam moc nezažili. Třeba příště.

před jedenácti roky | Cesty Ze života | 14 komentářů

Komentáře

1 | endlife | před jedenácti roky

tjo, Mário ještě žije? :) jsme tam byli kdo ví kdy.. tipl bych to na 2001 – a tehdy jezdil po těch šílených vlnách a vystupování z loďky byl adrenalin..

hezký report, byli jsme tehdy na stejném místě (předpokládám, že jste bydleli ve stanech na kopečku nad točnou, my bydleli hned vedle) a všechno bylo stejné, akorát bylo děsné vedro, že se nedalo vylézt na sluníčko (tj. prakticky stejná situace :)) a nerybařili jsme..

odjížděli jsme tak, že jsme skládali stan ve čtyři ráno, když kolem vítr pronesl několik nafukovacích matrací a pár plastových židlí :)

koukám, že je to tam furt stejné :)

reagovat

2 | QuickShare | před jedenácti roky

No reportaz moc pekna, pekne jsem se do toho zacet, ale abych rekl pravdu, dovolena tohoto stylu by me teda vubec nebrala. Byl jsem minuly rok 3 tydny v Cerne hore a travit to tam jako vy, tak jsem tam asi chcipnul :-D A jeste k tomu autobusem, no, jeste ze jsem letos doma 8-)

reagovat

3 | ivonka | před jedenácti roky

nahodou, mě se to libilo. Alespoň jsme poučení pro příště. Celej den na pláži jsme se váleli proto, abychom si užili sluníčka a každej den na rybách jsme byli proto, že juneau už od oběda fňukal, že už chce jít na ryby ;-)a na disco sme nešli, protože bych tam svoji 16tiletou sestru nepustila :-)

reagovat

4 | QuickShare | před jedenácti roky

[3] ivonka : Neberu ti to, kazdej ma svuj styl ;-) A prave me by to nelakalo. Ale fajn je, ze jste si to tam uzili, jun si neprivez zadnou chorobu a tak jsme vsichni predem vdecni za nove verze a patche RS2, ze 8-)

reagovat

5 | juneau | před jedenácti roky

[1] endlife : Mário žije a pokud nepřijde 20m vlna, tak bude jezdit s Titanikem o závod.

reagovat

6 | QuickShare | před jedenácti roky

To nam jeste jun neprozradil, jak to dopadlo s tou blondynkou, kdyz za nim sla do tech sprch… :-D

reagovat

7 | juneau | před jedenácti roky

No jak asi? O filmech jsme si nepovidali… 8-)

reagovat

8 | ivonka | před jedenácti roky

měli mnohem lepší téma… povídali si o teplé a studené vodě :-) (to mi aspoň juneau tvrdil) 8-O

reagovat

9 | pepe | před jedenácti roky

Dnes tam jedu tak jsem zvědavej.Docela se těším.

reagovat

10 | pepe | před jedenácti roky

Bylo to dobrý,počasí vyšlo,koupali jsme se každej den -na kamenech u parasailingu protože pláž byla věčně narvaná-i s Máriem jsme pokecali ale bylo tam na náš vkus moc živo.2004 jsme byli na Pagu-Straško-a příští rok asi zase vsadíme na Pag.

reagovat

11 | juneau | před jedenácti roky

Narvaná pláž mi na to válení s knížkou nebo lenošení nevadila, místo jsme si vždy ráno zabrali :)

Na padu jsem také byl, ale je to už dávno a prakticky si nepomatuju, jak to tam vypadalo.

reagovat

12 | pepe | před jedenácti roky

tak to vypadá příští rok na Krk.Tam jsme ještě nebyli a manželka našla nějakou výhodnou nabídku tak to asi zkusíme s holidaykou.Začali jsme na Pagu,potom Rab teď Krk jestli to tak půjde dál tak skončíme na Vranovské přehradě kde jsme začali.Teď bych potřeboval nějakou realityshow z Krku abych byl připraven.Jestli někdo víte o nějakým odkazu tak napište.

reagovat

13 | Romana | před jedenácti roky

Já jsem byla na tom samém místě a v tu samou dobu. Bylo mi faj a vrátím se.

reagovat

14 | Monča 16 | před desíti roky

hmm…no my už tam máme zajištěnou dovolenou na 20. červenec ,tak jsem opravdu zvědavá jaké to tam bude. Jako vůbec nevím co tam budu dělat :-|,je to asi poslední dovolená kam s našima jedu :-D Asi budu chodit s mamkou na disco :-D :-D ,ale tak aspon se pěkně opálím doufám ;-) :-)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.