Drahoušku, koukej se rozhodnout...

Půl třetí v noci, vhodná doba na přelomení klávesnice o koleno, vyhození jejích zbytků z okna a… chtělo by to něco zdravě šíleného nakonec, ale asi mi to už v tuto hodinu moc nemyslí. A co si o tomto pozdním čase nečase myslí oči? Jako bych měl v tom levém písek :)

Takže plánovaná partička Counter-striku už dnes asi nebude, hágen. Ostatně, pozdě v noci bývá problém najít server i s těmi několika málo hráči. Takže tak.

Nedostatek spánku dnes dokonale ovládal veškeré mé bytí. Nic hrozného, pět hodin mnohdy stačí… jen se to dnes prostě projevilo trochu více. Vstávání budiž, na němčinu jsem musel. Z testu jsem stejně odešel dříve a pak si hodinu coural po OC Chodov a nakupoval ivonce (23. březen) dárečky. Na sítích ospalé koukání do monitoru a vyťukávání ftp příkazů…

Ještě logika na žižkově, ale vzal jsem to oklikou přes kolej, abych tam nechal zbytečné věci (čti dárečky, ivonko) a netahal se s nimi ještě na matiku. Ta chvilka sezení u notebooku a žvýkání kroasantů… hned, hned bych sebou švihl do postele! Padlo na mě SAKO… Stav Absolutního KOPRu… KOPR… Kurevský Odpor k PRáci. Do školy jsem se přesto vydal znovu na stresující hodinu logiky s vtipnými divadelními výstupy u tabule (ach ty středy!). Odtud rovnou na kurz matematiky, kde to již byla marnost nad marnost. Koukání do blba, skrze tabuli do rakouska (pokud mě nezklamal orientační smysl), mechanické zapisování všech těch blbostí, co se na tabuli objevily… návrat na kolej, sprcha a večeře.

A člověk by toho zase snesl jak nadržený pes! Udivuje mě to už dlouho, ale přijdu třeba v osm na pokoj naprosto vyřízený, a s plnou energií pak vydržím dalších šest hodin vzhůru a to mám ještě problémy usnout. Tři čtvrtě na tři.

Ale abych tady pořád dokola neřešil nesmrtelnost Paroubkova předsednictví ČSSD, svěřím se vám s jedním dnešním velmi zvláštním zážitkem. Kolem dvanácté jsem dorazil busem 177 na jižák a vydal se přes menší loučku k budově školy. Prakticky sám, všichni taktéž vystupující zamířili na opačnou stranu ke kolejím. Měl jsem to ke škole nějakých sto metrů, koukám po trávníku na zbytky sněhu a najednou zblízka takové tiché zasyčení, zasvištění nebo šustění dohromady. Foukal docela silný vítr, tak mě v první okamžik napadl nějaký bůhví jaký zvuk větrem nesený bůhví odkud, nic zvláštního. Jenže samotný zvuk jsem neměl kam zařadit… člověk nad tím stejně tak moc nepřemýšlí, ale co dělat ještě těch pár desítek metrů. Během chvilku další poryv větru a já to opět zaslechl, tentokrát to ale stále sílilo a jakoby to šlo shora, zvedl jsem tedy hlavu a oslepilo mě silné světlo, které mě úplně hřálo do tváře jak letní slunce, jen intenzivněji. Zároveň mě to divné svištění doslova obklopilo a já…

Tak, to bychom měli zajímavý závěr a já jdu spát. A abych to uvedl na pravou míru: mezi zastávkou a školou se nic nestalo 8-)

před jedenácti roky | Myšlenky Ze života | 2 komentáře

Komentáře

1 | ailyn | před jedenácti roky

asi tak čtvrt hodiny po dopsání postu se někde daleko, přes celou republiku, ailyn probudila a už neusnula. někdo jde spát, někdo vstává… :-)

reagovat

2 | frettie | před jedenácti roky

a jak to takova ailyn dela, ze vstava v pozdni vecer :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.