Dříve jsem po nocích utrácel čas

…bezduchým brouzdaním a čtením všech možných prkotin. Je pravda, že technické blogy tvoří asi devět desetin mého zájmového spektra, veškeré hltání písmenek mne tedy pozitivně obohacovalo. Jenže… dá se to nějak vyčíslit? Jakou hodnotu by to mohlo mít? Vždy jsem si jen uvědomil, že utekly tři hodiny a já bych měl jít spát…

Co se na tom změnilo? Teď si hraju a nezlobím. Hraju Half-Life… nevím pokolikáté, ale hraju. Sehnal jsem si cédéčko (od dorky) a ponořil se do jiného světa. Zpočátku mi tato archaická hra přišla mírně neohrabaná, ale to bylo prostě jen několikaleté zidealizování… jakmile jsem se zajel a vychytal některé problémky (jako třeba náhodné umírání, jde asi o nějakou ranou verzi), jde to jako po másle.

Gordon Freemen, řadový vědec v obrovské podzemní laboratoři a zaměstnanec měsíce něco náramně zvorá. Experiment s dimezionální bránou se podaří, ale trochu vymkne z rukou a do komplexu se začnou teleportovat ufouni. Malincí, působící neškodě a přitom útočící skrz obličej přímo na mozek a stejně tak velicí, útočící skrze cokoli na to za tím. Co teď? Freeman pobíhá v techno skafandru zavalenými chodbami, pára syčí, dráty jiskří, pošahané lasery krájejí zařízení… páčidlem se probije dveřmi, od mrtvého bezpečáka vezme devítku, ze skříňky v šatně energočlánek pro skafandr… ten s ním mimojiné komunikuje nádherně syntetickým ženským hlasem. Spadne z větší výšky, obraz červeně blikne zároveň s hlasitým křupnutím a ve sluchátkách uslyší „Major fracture detected, morphine administered“… Zaznamenána vážná zlomenina, dávkuji morfin. Kouzelné…

Tahle hra není o masovém akčnění a vyhlazení sedmi planet. Plejáda zbraní by o tom vypovídala, ale není tomu tak. Páčidlo, devítka, kolt, samopal, brokovnice, kuše, raketomet, laser, granáty, bomby na dálkové ovládání, nástěnné miny, biobomby… velký výběr a velké uplatnění. Chci se kouknout, co je v bedně? Prohledám ji páčidlem. Potřebuji támhle odstřelit bombu na zdi? Vezmu devítku. Vím, že za rohem stojí ufoun? Vlítnu tam s brokovnicí a pošlu mu střeva na výlet. Střeva? U ufouna? Ale ano, velká část ufounů jsou zmutovaní vědci, kteří mají na hlavě přisátou tu primitivní potvoru, jež je ovládá… řeknu ti, potkat takovouto napůl strávenou věc někde osamotě, tak… se o tom nikdy nedozvíš :) No a chci-li sejmout vrtulník, vezmu dvě rakety nebo pořádně rozžhavím laser.

Vrtulník? No ano… o průseru v komplexu se dozvídá velení armády a v zájmu bezpečnosti je rozkázáno vyhladit ji. Ufony, lidi, vědce… personál. V okamžiku, kdy vědec před tebou vběhne do náruče hlídkujícímu vojáku se slovy „Konečtně jste tady!“ a voják ho bez milosti zastřelí pochopíš, že už nestojíš jen proti pitoreskním zrůdám z vesmíru, ale i profivojákům z armády. A co hůř, i černým kočkám, což je elita elity, hubené postavy v latexu s nočním viděním, běhají rychleji než ty, střílí neomylně a co je nejhorší, střílí po tobě. Nonstop.

Podzemní, stoky, laboratoře, skladiště, železnice, zase laboratoře, průmyslové bloky, povrch… povrch je můj nejoblíbenější. Ale co ještě na Halfu zbožňuji je interakce s prostředím, s personálem. Vběhneš za roh a vyděsí tě stojící bezpečák v modré uniformě. Často ti poví něco důležitého, někam tě nasměruje… ale ty ho můžeš vzít s sebou a on za tebou hopká a kryje ti záda. Je něco jiného vlítnout do haly na tři nic netušící vojáky a osolit tomu o106 na vlastní pěst, nebo tam vpadnout s týpkem z ochranky ve dvou (neřkuli ve třech). Jakmile zmerčí nezvaného hosta, vytasí svůj erární kolt a pošlou ten šmejd z vesmíru v igelitovém pytli do patřičného koutu vesmíru. Ale co jsou proti Freemenovi v energetickém skafandru? Proto vždy vlítnu někam, abych strhl pozornost/kulky na sebe a křehké chlapce z bezpečnosti šetřil. Pocit sounáležitosti, party…

Co si budeme povídat, hraji to asi popáté a spoustu si toho pomatuji, pozici ukládám každou půlminutu a některé překážky loaduju klidně i dvacetkrát, dokud je nezvládnu bez ztráty jediného bodu zdraví (např)… loadnutí je otázkou sekundy. Takže ta tolik milovaná atmosféra prvního hraní je v tahu… kdepak opatrné nakoukávání za roh, střelba ze zálohy, taktické krytí. Vběhnu do místnosti, zjistím, odkud po mně kdo střílí, loadnu pozici, vezmi brokovnici, vběhnu do místnosti a rovnou běžím k nejbližšímu vojáku, abych mu odstranil bordel z plynové masky nejlépe i s hlavou. Teď už hraji akčně, na rychlost… dříve to bylo o strachu. Na minulé mašině load trval klidně minutu, a to si člověk rozmyslel někde umřít. Oj, to byly doby… teď si to ale více užívám.

Příklad? Bloudím po povrchu, poušť mezi skalisky, hledám spínač, jež mi o kousek jinde otevře vstup do podzemí… dojdu na otevřenou plochu, na druhé straně malá budova (beztak je uvnitř spínač), támhle maskáčová stříška (vojáci?), támhle obrovské šutry, za které by se schoval i tank… a podezřelé ticho. Co teď? Plížím se okrajem, zkušenosti z předchozího minového pole mi nedávají možnost rozlétnout se po písku, neboť už mám nalétáno hafo… a bum ho voják, padne výstřel a zpoza šutrů vyběhnou další dva… dostat se mezi tři vojáky, to nejde jen tak uhrát a hlavně se mi to nechce hrát desetkrát. Load, stojím u vlezu na prostranství. A proč se nepobavit? V báglu mám deset biobomb, což je mimozemská zbraň na nožičkách, hodíš ji před sebe a ona si hledá svůj cíl (teplo? pohyb? dna?)… pokud žádný nenajde, vrátí se k tobě a odpálí tebe, ale tady cíle byly. Tři. Dobře schované. Ale povídej to těm nadrženým mrškám :) Všechny je vyhážu na písek a ony se rozeběhnou po prostranství, tři zamíří támhle vlevo do škvíry ve skále, výstřely, křik, exploze, za šutry se rozléhají další výstřely, vybíhá voják, kulhá, drží se za nohu… už mě ovšem vidí, poklekne, zamíří a já jsem rychlejší.

Tahle hra je realistická jak jen to v žánru jde. Zastřelíš-li vojáka zblízka, detailně vidíš, jak padá na kolena, skácí se na zem a slyšíš poslední výdech, zachroptění… trefíš-li ho kriticky a on nezemře, snaží se dostat do bezpečí, kulhá pryč… ufouny bych zabíjel i vidlema, ale s vojáky soucítím. Jen kdyby mě nechtěli tak krvelačně zabít…

Za chvíli se už dostanu do oné cizí dimenze, na domovskou planetu… tam je to teprve divadlo hrůzy, barevný dechberoucí svět… jenže se mi to tam nelíbí. Ale po nocích se tahle hra hraje parádně.

A já tím dokázal naplnit celý text, viď? :) Nuda, já vím… ale tak nějak nemám co dělat. A nic se neděje, abych o tom mohl psát… jen jsem si dnes koupil parádní červené šortky, červená je barva moje, jak beztak víš. Jsou koupací, takže můžu střídat tyhle a červenožluté šortkové plavky. Kdo pozná rozdíl? ;)

Zítra asi vylezeme na kopec opékat buřty. Pokud všechno klapne, zajedu předtím pro ivku a dovezu si ji, bude tam s námi a po půlnoci ji odvezu zase domů. Neviděli jsme se dva týdny.

před 15 roky | Ze života | 10 komentářů

Komentáře

1 | endlife | před 15 roky | podnebi.wz.cz

hej, nostalgie :) taky bych si zahrál.. ale Xen jsem nikdy neměl rád ;)

reagovat

2 | maggie | před 15 roky

OOlalá, to jsou mi ale povedený stránečky!!! Moc se Ti to povedlo:)))

reagovat

3 | juneau | před 15 roky

endlife> ja taky ne :)

maggie> diky. jak bylo u vikingu?

reagovat

4 | pif | před 15 roky | www.pifik.com

mno at zije counter strike, ten me bavil vic nez origos half life, ale urcite.. Half life je hoodne kvalitni hrat.

Ted jedna otazka OT pro tebe juneau: vi ivka o tvych strankach?

reagovat

5 | juneau | před 15 roky

nevi o mych strankach. 95% lidi, o kterych pisu, nevi, ze mam vlastni blog. nechlubim se tim.

reagovat

6 | Maja | před 15 roky | so-amazing.com

Nechlubim? Ja to drzim skoro v tajnosti. :))))

reagovat

7 | Charlotte | před 15 roky | arogant-angel.wz.cz

Tak o mně to zase ví i můj šéf v práci :-) Nějak mi nepřišlo nutné držet to v tajnosti. Všichni si četli ještě na mých minulých stránkách o mým vztahu a ani jim ani mně to nepřišlo divný…

Asi jsem divná.

reagovat

8 | juneau | před 15 roky

to prijde, charlotte, to prijde…

reagovat

9 | Hughhh | před 15 roky

ja se snazim udrzet v tajnosti svou domenu zatim uspesne. minule stranky jsem musel zavrit diky zaostalym pribuznym, pro ne je psani webu nejvetsi hrich…

reagovat

10 | juneau | před 15 roky

vetsina meho pribuzenstva neni www gramotna, jsem tedy celkem v klidu. ale ani nejlepsi kamos o mem webu nevi.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.