Dvacet devět hodin na nohou...

… and still counting!

Bavil jsem se o tom s ospalýma holkama ráno v metru: je fajn, když člověku ve čtvrtek končí škola. Jenže blbý je, když nemůže jet domů, neboť musí na brigádu, tedy být celou noc vzhůru a na nohou a pak teprve vyrazit domů naprosto mimo, aby zbytek volného dne prospal. No, už to tak je…

S tím prospáním zbytku dne se nehodlám smířit. Jen oči potřebují odpočinek… všechno by asi bylo v pohodě, kdybych těch 8 hodin v tiskárně nestrávil pod ostrou září zářivek. A celou cestu domů vlakem nezíral na zářící bílé pláně. To pak mžourám na monitor jak feťák na sluníčko.

Jdu si uvařit kafe.

Mám kafe.

A pustím si tu podzimní písničku z Amélie.

Pozoruji svoje prsty… včera/dnes jsem si ruce pěkně dorasoval. Odtrhaná lůžka nehtů, několik říznutí papírem… nepříjemná práce.

Ale jak to vše začalo… no, celkem úsměvně :) Při cezení těstovin k večeři se mi smekla poklička rendlíku a polovina papů (tortellini či co) skončila v umyvadle. To mělo po generálním úklidu, což ovšem znamenalo pouze to, že nyní nad ním člověk neomdlel hrůzou. Ale… eee, fuj. Prostě hnus. Večer postupoval, pověsil jsem si na krk iPoda a vyrazil s holkama na bus. Tentokrát jinou trasou a hups, máme nějakých 40 minut času do dalšího spoje, a nádherně stihneme začátek směny v 22:00. Tak jsme si na Skalce zašli do picérky na latté, kávu s mlékem. Hergot, to bylo dobrý. Tím bych se dokázal opít…

Brigáda… byl jsem ve dvojce s někým jiným (podle rozpisu), ale nakonec si mě k sobě vzal jakub jako minule. Což mi plně vyhovovalo… opět na vkladu, tentokrát jsem se docela zapotil (myšleno doslovně). Ovšem dalším dvojkám to moc nešlo a v mašině se magazín Blesk kousal a na checkpointu padaly prázdné noviny z pásu. Magazín se do nich musel vkládat ručně… stovky a stovky novin. Takže místo aby si člověk po dvou paletách (x tisíc ks) blesků odpočinul, stál u stolu a vkládal magazíny ručně. Nám s jakubem šlo vkládání podle všeho lépe. Ale stejně se to občas nepovede (při vkládání 25 magazínů se jeden třeba blbě usadí) a už to začne poskakovat, chrčet, rychle se musí stopnout dávkovač (noviny se nezastaví, ale nic se do nich nevkládá a proto o kus dál padají dolů z pásu, aby se do nich magazíny vložily manuálně), vytáhnout veškeré vzpříčené časopisy (což v jednom případě znamenalo trhat je na kusy), rychle tam vložit srovnanou dávku, spustit dávkovač… jenže jedna dávka se okamžitě spotřebuje, infračidlo zpozoruje, že je málo magazínů a zase tu mašinu stopne… boží :) Chtěl bych nějaký job, kde není takové odpovědnosti… protože těžko sbíráš odvahu podívat se směrem k lidem, kteří kvůli tvé chybě musejí dvacet minut stereotypně vkládat magazíny ručně :) To mi prostě nesedí :)

Ach, moje milovaný neskaféčko… včera před odchodem z koleje jsem si sedl k zásobě pytlíků od tohoto kafe (jak balení, tak ty malé… bazmeky na jednu porci kávy) a nastřihával je, provlékal, sukoval… a po dlouhé době opět přidal jeden ocas k naší výzdobě. Jakub ji má někde vyfocenou, tuším. Tak hoď link do komentářů, chlape, pokud se nemýlím :)

Celou brigádu jsem na krku tahal iPoda, ale bez sluchátek. K čemu mi tedy byl? K ničemu, samozřejmě. Ale být to na mně, tak tahám přes rameno ještě noťas, jak jsem paranoidní vůči ostatním. Jasně, nechat si šlohnout sestřin iPod, po tom opravdu toužím. Měl jsem jej pod tričkem, do žádného stroje jsem ho tedy spustit nemohl, a černýma rukama jsem na něj také nesahal (nebyl důvod).

Noc ubíhala, blesk dojel, chvíle volna, svačinka, jakubovi padla, zůstalo nás tam zase pár… a najelo metro. Minule to byl papír podobný novinám, ale takový sešitek, ovšem tentokrát šlo o jakýsi lesklý papír, obdoba plakátového papíru. A to byl bordel… šel jsem na vklad s nějakou příjemnou holčinou, ale sralo se to už od začátku. Tak drsné slovo používám záměrně, takové to totiž bylo… přitom vklad na žluté lince je podle všeho nejspolehlivější. Snad co dvě tři minuty se nějaký podělaný metromagazín sekl (nebo to byl vícestránkvoý reklamní leták?) a už o kus dál pršely desítky novin. Celou dobu tam okukoval starší zaměstnanec, podle všeho je jeho prací seřizování mašin, protože nám tam pod rukama nonstop něco utahoval a šteloval (což bylo jen dobře, tím ladil vklad, aby se v něm nesekaly papíry). Po hodince to vzal za nás. Moc se nedivím… je mnohem lepší stát u vkladu a makat jak šroubek (i když pomaleji než s bleskem), než tam jen celou noc pocházet a koukat. To je teprve na umřítí. Takže jsem mu za tohle střídání moc nepoděkoval :) Šel jsem k checkpointu a tam postával, sem tam vložil nějaký magazín,… nuda. Rád jsem se navrátil do procesu u vkladu. S holčinou jsme sem tam něco prohodili, oba nás kopala statická elektřina, počítadlo už neukazovalo nepříjemných 7000 vložených magazínů (1/10), ale příjemných 50 000. Pak se onen děda nabídl, že vystřídá tu holku, což ona neodmítla, a tak jsem až do konce směny pracoval s ním… což oceňuji, protože mi povídal o principu vkládání a tak. Jakub mi třeba ukázal, že když to začne haprovat, mám magazíny přitlačit. Občas to zabralo a mašina se zase chytla. Teprve tenhle chlap mi osvětlil, jak to dělat pořádně a proč vůbec. To se hodí.

Půl páté ráno, metro dojelo, padla… cesta domů. Přes hlavák… tam bylo nutné nějak zabít půl hodinu do odjezdu vlaku. 5:20 – 6:05. A ještě tam byla kosa… usadili jsme se ke kavárenským stolečkům u fornetti obchůdku a koukali. Kolem se rozsazovali jiní lidé a já je pozoroval… co jiného také dělat. Starší dáma, číšnice jí donesla hrníček s kávou, ona sama si už od obchůdku donesla pytlíček s jednou fornettkou… způsobně se usadila, pohybuje lžičkou v horké kávě, opatrně ujídá fornettku, aby to nepůsobilo nepatřičně. A já ji pozoruji… ne drze, ne zvědavě, ale smutně… jako už tolikrát předtím jiné lidi (mnohem) starší než já.

Ostatně, můj příchod k onomu stolečku… rozevlátá bunda, černá šála všude kolem, od uší bílé gáblíky mizející někde u pasu pod trikem s červeným nápisem Monster, jedním pohybem strhnu z ramene popruh cestovky, která se ve vzduchu mírně roztočí a při spuštění na zem udělá efektní hodiny po podlaze, mírným pošťouchnutím botou ji posunu na správné místo, ještě s druhým báglem na zádech usedám na židličku tak, abych se o něj neopíral a tudíž na ní skoro ležím… ruce křížem přes prsa a vo co gou, světě?

Efektní, že? Ještě to tak vidět na vlastní oči… (a pos-at se smíchy). Ale mířím k něčemu jinému než k demonstraci toho, jak moc jsem kewl. Takhle rozvalený na židličce pozoruju onu dámu (~50 let?), jak upíjí ze svého hrníčku kávu a ukusuje fornetku… pozoruji tu důstojnost stáří. Nemyslím tím nějaký pojem, ale snahu o její udržení. Snahu působit za každou cenu důstojně… pozor, nepleť si to s dojmem nějakého snobství, to ne! Taková postarší paní přece nemůže působit jinak… v kabátku, s módně uvázanou šálou, v kloboučku, kolena u sebe… já si ji nedovedu představit jinak. Její sociální role jí prostě nic jiného nedovoluje. A tak tam způsobně sedí, dojídá fornetku, káva ve vůkol panující zimě rychle chladne… a mě je z pohledu na ni smutno. Z toho, jak moc se staří lidé snaží udržet svoji důstojnost, jak moc jim na tom záleží. Není to nic špatného a nic k posměchu, z toho mě neobviňuj, to si jen špatně vykládáš tyto chaotické postřehy…

Je to takové strašně smutné divadlo, v původním slova smyslu. Jen si všímám věcí, které ostatním nepřijdou nijak zvláštní a které oni nepostřehnou. Či spíše nemají důvod nad nimi přemýšlet. To já naopak dělám rád… čím jiným si také krátit dlouhý čas?

A tak jen tiše pozoruju starší lidi, jak se chovají, a jak se snaží chovat se tak, aby si o nich ostatní nepomysleli nic špatného. Je mi smutno z toho, jak moc je to pro ně důležité. Mně je u prdele, jestli jdu ráno do školy rozcuchaný, co mi kdo může? Ale neumím si v podobné situaci představit třeba svoji mámu. Vzpomínky na ranní zastávku autobusu ve vesnici, drobotina jedoucí do škol včetně mě, sestry, dje, vojty,… a pak vážení dospělí v módních kostýmech, kabátcích,… příjemné pozdravy, úsměvy, několik zdvořilých vět. Naprosto jiný svět.

Ale asi takoví budeme také… zvedli jsme se od stolečku a se smíchem na rtech odešli na nástupiště. Jak tohle jednou dopadne…

Ve vlaku volné kupéčko, já u dveří, holky u okna, aby se mohly pohodlně uložit ke spánku… zapnu iPoda, vytáhnu pakl zprivatizovaných tiskovin z tiskárny (ta možnost tam je) a pročítám si je. Nechci spát, ale přesto pro sichr nařídím budíka na 8:15, abych se někde v okolí havlbrodu případně probral. Menší vzrůšo ovšem zařídí průvodčí… takového jsem ještě neviděl: nejdříve jej vidím z boku, zarazí mě tedy červené vlasy na zátylku… on i zbytek účesu je dost divoký, ale zátylek má prostě načerveno. Když dojde k nám, tak vidím náušnice jak velké blyštivé brože ze starých časů a jízdenku si ode mě bere totálně potetovaná ruka. No já byl v šoku :) Ještě k tomu naprosto remarkable obličej. Takový obličej by sis prostě zapomatovala. Ne že by měl tři oči nebo nos do pravého úhlu… ale naprosto výrazné rysy a tak. Vážně hustey týpek :) A průvodčí. Mě by vomejvali :)

Vlak uháněl krajinou, já pročítal computerworld, automoto, blesk… holky spaly každá na své sedačce, já po nich občas hodil očkem. Holky jsou tak krásný, když spí… asi na půl hodiny mě také zmohl spánek, ale to ten typ nebytí se zavřenýma očima, kdy tohle mrknutí trvá půl hodiny. Po té době jsem oči opět otevřel a dál existoval… ještě že pak se mnou zuzka jela dál do city, protože tam jsem také takhle vypnul při poslouchání iPoda a sledování krajiny… a ona mě vzbudila akorát před city. Jet sám, tak skončím někde úplně jinde.

Škromtání přes město, čekání na busáku, cesta domů… tady už nic zvláštního. Když nebudu brát v potaz ten spánek nespánek ve vlaku + hodinové klimbnutí na koleji, tak jsem vzhůru už 31 hodin. Ještě počkám na mámu, popovídám co a jak a půjdu spát.

před 13 roky | Ze života | 11 komentářů

Komentáře

1 | pif @ | před 13 roky | www.php-weblog.com

johoho ;)) chlape, ty bys mel hulit… to by byly pak postrehy stokrat tak faravejsi :) uz tak si nad tim vsim hezky uvazujes :))))

reagovat

2 | juneau @ | před 13 roky | reality-show.net

cimz bych spis demonstroval, ze to jde i bez toho huleni :)

reagovat

3 | juneau @ | před 13 roky | reality-show.net

jdu spat…

reagovat

4 | Charlotte @ | před 13 roky | wicked-angel.net

dobrou noc…

reagovat

5 | FRETTIE @ | před 13 roky

nespani ...

az jsem se divil ze se mi po 42 hod nespanku nechtelo spat a sel jsem opet mezi lidi… a dal bych ji jeste vic… a mel jsem do zasoby semtex… a nepouzil jsem jej… to me prekvapilo

reagovat

6 | juneau @ | před 13 roky | reality-show.net

musis mit co delat, pak je to jednoduchy, jedna noc beze spanku jde prezit uplne krasne. jenze jen sedet ve vlaku = spanek. jen sedet u pc = spanek. atd.

16 hodin spanku a jak rybicka… pres not cu k tem 30cm snehu pribylo dalsich 10cm. to uz je trochu hardcore.

reagovat

7 | jakub | před 13 roky | danielka.net

ja pridal dalsi pramen…uz jich je tam tusim 11…

reagovat

8 | juneau @ | před 13 roky | reality-show.net

ale co s tim budeme nakonec delat? :)

reagovat

9 | lucka | před 13 roky | lucousek.wz.cz

pif: ha ha ha, to jsi tady špatně ;))) jo a průvodčí… no jo, tohoto neznám, ovšem taky jsem už dvakrát potkala nezapomenutelnýho typa, jednou cestou do Kolína, podruhé pak na druhou stranu, směr Beroun…

reagovat

10 | pif @ | před 13 roky | www.php-weblog.com

lucko chces rict, ze na tvem webu bych byl na lepsi adrese ? :))

reagovat

11 | lucka | před 13 roky | lucousek.wz.cz

ne, to netvrdím, spíš že Juna k požití jakýchkoliv drog nezlomíš ;)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.