Endlessly, wordlessly

Po dvou dnech bez netu tu jen unaveně pozoruju vločky za oknem. Bolí mě celé tělo, chce se mi spát… nechce se mi psát. Aktuálně se mi nechce dělat vůbec nic.

Že by stačily dva dny na to, aby se člověk zbavil závislosti na netu? Bohatě. Protože o závislost už tu dávno nejde. Icq mlčí, mejly zejí prázdnotou či spamem,… jen RS2 mě trošku láká. Jenže tam je ještě všechno přede mnou. Desítky hodin nepřetržitého datlení do klávesnice…

Potřeboval bych si odpočnout, potřeboval bych jít brzy spát. Probudit se do nového dne plný sil a dobré nálady. Posadit se s flaškou pepsi k počítači, pustit si dobrou hudbu… dopíšu tohle a půjdu si číst. Dnes to bude přínosnější.

Sobotní ples gymnázia… já, sestra, ivka. A ples? Prostě ples. To, co naprosto nemusím. Foťák přes rameno, v botách, které někdo vymyslel jako důmyslné mučidlo… i bez podpatku. Ale holt když už jsem slíbil, že tam budu a hlavně sestra by bez toho nepřežila, tak nešlo nic dělat.

A tak tam stojím v davu lidí, snažím se zahlédnout něco z předtančení. A prohlížím si maturanty… překvapen, kdo všechno už je krok před dospělostí. Pavla, zuzka… překvapilo mě to.

Obě třídy nastoupí, jednotlivě se chodí šerpovat. Já si přejdu s foťákem na vhodné místo, abych mohl dobře zabrat šerpování dje. Všichni mají tajemné škrabošky, aby jim nebyly poznat tváře, a teprve při šerpování je odloží. Přelétnu pohledem protější řadu studentů, většinou dívky, skryté tváře, krásné šaty, kouzelné účesy. Zuzka. Škraboška se dívá na mě, ale to nemusí nic znamenat. A tak tuto tajemnou „tvář“ kryjící vše od nosu výše pozoruji. A rty pod ní se usmějí. Z ničeho jsem nikdy necítil takový smutek jako z tohoto úsměvu. Kývnu hlavou, také se usměju… první holka, ke které jsem cítil něco více než jen okouzlení.

Zbytek večera se zuzkou, občas s djem, sestrou… tanec nehrozil, žijeme v 21.století, jak jsem naše upozornil. Jen jednou jsem s ivkou zaploužil, sama také o více nestála. V druhém sále se rozjela discotheque, což bylo také akorát k utrápení. Dej mi botasky, džíny, košili a dva litry vína a hříšnej tanec se posere závistí… ale v kvádru a tanečních botách? K smíchu.

Čekal jsem, že tam narazím na spolužáky, ale… nějak to nevyšlo. Být tam sám a být tam s holkou, to jsou dvě věci.

Fuck ples, tohle téma mě nebere.

Sobotní noc, nedělní ráno… naši odjeli se sestrou k babičce, já s ivkou vyrazil na menší vycházku. K rybníku otestovat led (mizerný), pak po sněžné pláni k lesu, lesem (svahem) nahoru a po polňačce chatařskou enklávou zpátky domů. Vycházka na dvacet minut… jenže. Ivka si v půli kopce svlékla rukavice. Podivil jsem se, co to tu zimomřivou holku napadlo. Vezmu její ruce do svých, jsou horké, že bych jí i já mohl závidět… a to ji vždy zahřívám. Je jí nepřirozené horko. Nic z toho nevyvozuji, pomalinku stoupáme zasněženým svahem mezi holými stromy, deset metrů, pět metrů k nejvyššímu bodu trasy. A stojíme na lesní cestě, nyní už půjdeme dolů… podívám se na ivku, bez hnutí stojí o kousek výše, oči zavřené a pomalu se sváží k zemi. Okamžitě ji objímám a zdravě panikařím. Řekne, že se jí motá hlava… ale zavřela oči, protože omdlela, nebo je zavřela jen tak? Co se děje? Co mám dělat? Tam na lesní cestě daleko od lidí…

Všechno dobře dopadlo, ivka se za chvilku „probrala“ a povyprávěla mi i o stenóze plicnice, zúžení plicní tepny, vrozené vadě svého srdce. Moje srdce splašeně bilo ještě o stovky metrů dál…

Domov tichý a prázdný, ivku ukládám do vany plné teploučké vody…

Krasobruslařská exhibice, příjezd rodiny, proplouvání večerem…

O dvě hodiny později už bych mohl dávno sedět a stárnout u netu, ale to s ní a jejími rodiči sleduji superstár… pak zjistím, že ten jejich paušální internet není nic jiného než telekomácký megabitový adsl. Mě poser… hezké, moc hezké. Sice s omezením najedno giga týdně (pak klesne na 0.5mbit, a pod dalším gigu na 64kb), ale to je i tak hezké. Za osm stovek…

Usínání dlouho do noci, povídání do dvou hodin. Až později, kdy už i šepot zněl jak zpoza snů, se přesunu na svoji část manželské postele a usnu. Abychom se v noci vzájemně nebudili… brzy před desátou mě probouzí šelest pokrývky, ivka je také vzhůru. Vlezu si opět pod její pokrývku a až do jedenácti ležíme propletení v objetí. Krásné, co jiného dodat?

Babičkou připravený oběd, pár společných chvil a já odjíždím domů. Musím zatopit, než se rodina vrátí. Polovina cesty je holá a suchá, pak nárazová změna a minimálně upravený zbytek cesty. Jedu pomalu, čas mi neutíká… takže si troufám občas přidat do zatáčky plyn a nepředvídaně zaplavat. V té padesátce…

Dnes vážně nemám náladu. A místo čtení si můžu jít nanosit do kotelny dřevo.

před 13 roky | Ze života | 4 komentáře

Komentáře

1 | ailyn @ | před 13 roky

pokud nevymyslím, kde sehnat money, 1.4. mi končí připojení k netu. sib o tom mluvil tak často, že mě to ani v nejmenším nezarazilo. a když nad tím tak přemýšlím, chybět mi to nebude… 2× týdně na net ve škole/kavárně/knihovně, prolítnout pár stránek… a věřím, že za čas ani to ne. uvidíme, uvidíme.

reagovat

2 | pif | před 13 roky | www.pifik.com

hm hm ;)) treba to az to mit doma nebudes bude jeste horsi :))

btw juniku http://www.pifik.com/a-238-Texy!-je-uz-konecne-sexy.html zvrhle linkuju vlastni post, protoze jsem zvrhlik

reagovat

3 | juneau @ | před 13 roky | reality-show.net

hm, ze bych to strelil do RS i RS2?

Ostatne, co se ted v RS vrtam a vytahuju z nej veci, ktere pouziju v RS2… tak ani neverim, ze tak spatne napsany system jede. Takovy bastl… ja snad jak dodelam ten multiuser, tak na nej prejdu a od RS dam ruce pryc :)

reagovat

4 | pif | před 13 roky | www.pifik.com

jj vyser se na vsechno :))

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.