Er Há Cé Pé a Snou Hej Ou

Vzdávám vymýšlení nějakého nadpisu… s přihlédnutím k nedostatku témat ke psaní se tomu nelze ani divit. Nechce se mi pouštět do bp, odpočívám po večeři, poslouchám rhcp.

Trochu jsem dnes rozčeřil vody stereotypu posledních osmi týdnů – neodjel jsem ve čtvrtek domů. Potažmo k ivonce. Práce musí postoupit, a na koleji se mi na ní dělá nejlépe, zatímco doma je to nída s bouzí. A když už jsem neodjel domů, tak jsem to vzal od podlahy a v podvečer vyrazil do města. Koupit ivonce nějaký dáreček, když už musí být o den déle sama bez své dražší dvoutřetinky. Prošel jsem si Flóru, nakukoval do všech možných keachshopů, až jsem skončil v tom žalostně malém knihkupectví. Nepříliš vhodné místo na shánění dárku pro ivonku (oddělení věnované anatomii a genetice tam měli jen malé, takové… žádné). Blíží se vánoce, tak ušetřím mým blízkým starosti s dárky a přednakoupím jim knihy, které se mi budou líbit :) Jenže… bylo to jako v americkém filmu. Hlavní hrdina, mladý fešák, stojí před vysněným cílem svého snažení, už po něm natahuje ruku, ale pak ji s povzdechem svěsí a raději ji nabídne parťákovi, který visí ze skály a jen on mu může pomoci, zatímco cíl jeho snažení mizí v nenávratnu. Heh, to je ale béčko. Inu, takhle jsem stál se Zlatým věkem keltů v Čechách Anny Bauerové v jedné a Sedmiletou válkou v Evropě Františka Stellnera (mého nejoblíbenějšího profesora na VŠE) v druhé ruce, položil je na hromádku knih před sebou a řekl Ne! (nebo Ni!, máš-li ráda Monty Pythony) Takhle to dál nejde. Obě knihy po 250,– a co z nich po týdnu zbude? Drahá náhražka prázdného místa v mé knihovničce. A tak jsem si po návratu na kolej pozjišťoval podrobnosti o přihlášení do městské knihovny a začnu si knihy půjčovat. ve výsledku to bude velmi výnosná investice. Jednu (pravda, neautomatizovanou) pobočku mám prakticky za prdelí tady na Chmelnici.

Tož tak. Ráno jsme si s ondrou převlékli povlečení a máme takové veselé barevné, se všemi knoflíky. I vysavač jsem u kolejbáby vypůjčil, abychom konečně skoncovali s těmi všudypřítomnými chuchvalci prachu, kvůli kterým už nešly ani pořádně otevřít dveře. Zatímco minulý rok jsme museli používat stroj, co byl už za Stalina muzejním kouskem, vypadal jako R2D2 a místo vysávání jen v Temelíně rozblikával červenou žárovku nad nápisem Nedostatek proudu v síti, tentokrát se kolej pochlapila a my si odnášeli moderně vypadající i vysávající stroj, s nímž jsme pak skoro hodinu špásovali, dokud nebyl pokoj čistoskvoucí, běloskvoucí a jinak skvoucí. No a pak jsem si ještě vydrhl mokrým hadříkem externí klávesnici, abych vyzkoušel všechny formy uklízení, kterým lze dát přednost před psaním bakalářské práce.

Nic zajímavějšího dnes nebylo. Jen se stavila Hanka, aby si vyzvedla houby, které si u nás schovala v mrazáku (máme na zdejší poměry velkou lednici), a tak jsme dvacet minut plkali o škole, psaní bp a pod. Právě když možná konečně jednou pojedu do prahy v pondělí spojem, kterým jezdí ona, tak ona nepojede. Nj.

Asi trochu pokročím s prací, je teprve půl desáté.

před desíti roky | Ze života | 1 komentář

Komentáře

1 | lucka | před desíti roky

joo, knihovna je fajn :-D …a uklid me taky ceka :-/

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.