FIT VUT BRNO - Tak chutná porážka

V praze nám poskytli stručné (a geniální) matematické tabulky, ani jeden vzoreček si nemusel uchazeč o studium pomatovat. Logicky, pokud už budeš pracovat v oboru, vždy budeš sahat po referenční příručce, sotva budeš každý z tisíce vztahů/funkcí tahat z hlavy. Není nutné vzorec znát, ale je nutné s ním umět pracovat. Na vut tato logická poučka ještě nedorazila. Holt už je to na východě…

Samozřejmě tu na brněnskou techniku házím hnůj, ale mnohdy si za svůj neúspěch můžu sám. Ještě před týdnem jsem vzorec pro součet nekonečné geometrické řady znal. S = a1/q-1… dnes už to byla zkomolenina s = a1*q/q-1… tři příklady jsem tuším neudělal, a kolik ze zbytku bylo dobře nepovím. Asi hafo… ale co je člověku platné, když vypočítá pět příkladů po třiceti bodech a vynechá dva po šedesáti, že?

Už jsem toho prostě hafo zapomněl. V matice. V IVT jsem toho pro změnu hafo viděl poprvé v životě. Tomu bys nevěřila, co? Binární stromy, doplnění řady 0,0,1,3,6,?, řazení polí… samozřejmě jsem měl představu, ale ne jistotu. Tam bylo pár tipů… jist si jsem pouze prvním příkladem z pěti, vyčíslení šestnáctkového čísla v desítkové soustavě. Chutné… 7*16^3… ještě dlouho si budu pomatovat, že šestnáct na třetí je 4096. Mimojiné dvě na dvanáctou.

Po příjezdu domů kouknu na net, blah blah blah 638 bodů z tisíce. To je málo. Zkoušku jsem složil, uspěl… ale. Účast ~1800 studentů, berou ~350. Jednu pětinu. Bodová hranice by tedy měla být kolem 800 bodů. Tam někde v dálce ji vidím A bude mi to ukradené, pokud se dostanu na VŠE. Jenže i to je ve hvězdách…

Zkouška tedy byla opruzová, ale ten zbytek kolem ušel. Kvalitní spánek 02:00 – 11:00, v jednu už s tátou na cestě. Přes oranžové brýle koukám na ubíhající krajinu, oranžová skla vše prosytí živými barvami, a už se budu beztak opakovat, ale vše vypadá mnohem krásněji. Opravdu. Kup si oranžové brýle Moje relaxky, moje první sluneční brýle… matrixky jsem rozmlátil (pád z kola), druhé naprosto dokonalé rozsedl, už ani nevím kdy… něco mi říká, že to byla nějaká extrémní situace. Nevím, vážně ne. A zbyly mi tyto poslední…

Krásný den, dusno, předzvěst bouřky. Chvíli sedím s tátou v areálu kláštera, fakulty inf. vut a připadám si jako strašný mazák. Jako by mi svět ležel u nohou… jednak jsem tam už byl na otevřených dveřích, druhak už jsem měl jednu zkoušku za sebou… chodil jsem tam s rukama v kapsách, pěkně pomalu, nevzrušeně… stejná role jak na vše, ovšem na druhou V malém parčíku si stejně jak jiní sednu na kamenný chodníček, svým posezem (div ne polehem) dávám najevo klid a nadhled. Ostatní tam třeba ještě i počítali testové příklady. Buď ještě nebo teprve, to já nevím

Do moderní učebny b71 vcházím s ostatními, sedáme si do řad v zákrytu. Díky fotografovi mám i svoji fotku Přímo tady. Tmavé vlasy, šedá košile. Přede mnou sedí chlápek v bílé košili, nalevo ode mě týpek v černém tričku, před ním holka (jediná) v modré halence s černou sukní. Tento čtverec, z něhož jsme my tvořili krajové body, byl naprostým střediskem bugru v posluchárně. Poznali jsme se samozřejmě až tam, neustále špičkovali, na kdeco dělali narážky, smáli se… třeba i v průběhu testu Největším rošťákem a rebelem byl kluk v černé košili, haně v modrém taky nedal na chvilku pokoj. Měl to z nás nejdříve, po něm odešla hanka a později, pár minut před koncem i já. To už jsem to kompletně vzdal To už nás tam taky byla slabší polovina, tuším…

Pochvaloval jsem si, jak bylo na zkouškách na VŠE fajn povídání s ostatními. Proti dnešku to byla hodina ticha

Asi jsi mimojiné pochopila, že se moje mazácká pohoda během testu potichu vytratila. Že jsem nevyhořel, to jsem věděl. Že se nedostanu, to mi bylo taky jasné. S těmito pocity nacházím v areálu čekajícího tátu, jdeme k autu. Které stálo zaparkováno (opět) deset metrů od vchodu do fakulty Modrá halenka hanky mi nemohla uniknout, stála přímo u vchodu, vytahovala mobil. Věděla o mně. Hodlal jsem jí otevřeným okénkem mávnout, až kolem ní za deset sekund projedeme, jenže to už měla pohled sklopený k displeji. Usmál jsem se, tak to dopadá vždy… a v posledním zlomku sekundy, než jsem odvrátil tvář s „co's čekal?“ ironickým pousmáním, zvedla zrak a přes rozpuštěné vlasy pohlédla přímo na mě. A byla pryč.

Cesta domů, nebe podmračené, dusno, horko k zalknutí… na ozoru temná mračna a skrze ně prolétávají blesky… nádherné…. vidět blesk, jak vylétává z mraků a zase v nich mizí, aby se z jiného vynořil… a takhle přes půl oblohy. Ano, okamžitě jsem si nasadil svoje oranžové brýle

Svět v nich byl temnější, nebe světlejší, mračna hrozivější… jiná dimenze, tak bych to popsal. Na tomhle prostě ujíždím.

Hergot, čtyři otevřená icq okna… řeším to odchodem na věčeři