Garfield - The Movie (2004)

Že línej kocour Garfield existuje, to mi neuniklo, ale první jeho stripy jsem viděl poprvé snad až někdy po maturitě. A hned projel archiv několika měsíců… ten kocour je totiž naprosto úžasnej :)

Ale co čekat od filmu? Není to spíš pro děcka? Ale věř mi, dlouho jsem se u žádného filmu tak nenachechtal. Neříkám nenasmál, ale rovnou nenachechtal. Garfieldovy monology jsou naprosto naprosto boží. Případně reakce na Johnovy repliky.

„Garfielde, myš!“ vytřeští John oči na myšku na podlaze. „Ne, děkuji, už jsem sytý,“ odvětí kocour a líně se převalí.

A já šel málem ze židle… ehm, z křesla v kinosále :)

Ostatně, už jsem chodí lidé hledající něco o Já, robot nebo Riddick – Kronika temna… takže to účinné je (tyhle nadpisy). Většinou jde o centrum.cz.

Podezřelé mi ale je, že vůbec, ale vůbec nejsem v googlu. Ani slovo, ani písmeno… a to tenhle web jede už tři měsíce a našlo by se na něj dost odkazů. Ale v databázi prostě nejsem a basta. Tolik na tom nefičí, kdybych byl až kdovíkde, ale že tam nejsem vůbec, to mě makes feeling humiliated.

Když už se motáme kolem netu, tak jsem ráno zkusil štěstí v soutěži Davida Špinara o tom, jaká žena se skrývá za cynthií z „validačního“ portálu cynthiasays.com. Což jsem během minutky zjistil (není to těžké) a postnul mu odpověď a podle všeho patřím ke skupince vítězů, neboť mi nabídnul pozvánku do Gmailu (jinak bych nesoutěžil)… ale od onoho mailu ticho po pěšině. Podezřelé…

Na radakčním systému jsem dodělat rss šablonu, jinak jsem zbytek času stráveného u monitoru věnoval webu pro místní autodopravce. Taky pár hodin…

Ivka mě kdysi překvapila sdělením, že v dobách, než jsme se potkali, jezdila do mé vesnice přibližně… každý den. Argumentovala to hezkou projížďkou víceméně po rovince… stejně tak přijela dnes, zajet si na přehradu a já se k ní připojil. Je pravda, že kdybych stál před jejím domem na kole a přemýšlel jakým směrem vyrazit a zabít pár hodin, pojedu směrem ke své vesnici. Ve všech ostatních směrech není nic… tady je alespoň hezky. Zkresleno samozřejmě tím, že tady to znám. Přijde mi to tu zajímavější… na silnici málo aut, kolem silnic malé vesničky, vysoké kopce, hluboké lesy, minimum polí… líbí se mi tu.

To teprve bude šok zapadnout do prahy. U endlifa si čtu o školní docházce a o neskafé a mám tak strašnou touhu vyběhnout z domu, běžet 10km do city a tam na gymplu si nechat v automatu uvařit vodu, abych si také udělal svoje oblíbené kafe ve škole… pro ten pocit, že můžu. Protože už nemůžu. Strašně moc závidím všem, co letos vstoupili do školy, potkali se s kamarádama, zasedli do známých lavic, pozdravili staré známé profesory… ta sladká rutina, neohroženost. Asi si teď říkáš, že mám z VŠE strach, ale pravda je, že se tam akorát netěším. Nevím, co čekat. A nejistota není to, co bych ve svém životě vyhledával. Já, kluk, co si promyslí první poslední, než se do něčeho vrhne…

Chceš příklad? Web pro autodopravce. Soused, dobrej člověk, hodnej strejda… ale jakmile nějaká elektronika nejde připojit k autobusu, přestává si s ní rozumět a internet není jeho silný ani slabý kafe. Jako dokumenty k tvorbě webu mi byla dodána technická specifikace vozidel (to se hodí) a skutečnost, že se mu moc líbí stránky jiného dopravce, se kterým občas jezdí. Jenže žádné texty! Ani řádek. A copywritting nesnáším… tak proč neobšlehnout texty z webu druhého dopravce, když se mu tak líbí? To byla rada od mámy, když viděla moji bezradnost. Jenže to právě nemůžu… udělal-li bych to a zkopíroval (či nepatrně těch několik odstavců přepsal) texty, k čemu by došlo? Soused by se časem na nějaké společné cestě druhému dopravci o svém webu beztak zmínil a co by se stalo v okamžik, kdy by se on na mnou vytvořený web podíval? Spatřil svoje texty. Konfrontace je na světě… až takhle dopředu přemýšlím. Při čemkoli. Šetří mi to čas.

Před dvěma dny jsem sekal trávník a pak uklízel náčiní, sekačku, čistil ji. Chodil jsem z jednoho místa na druhé… potřebuji z boudy provázek na zavázání vaku s posekanou trávou. Tak tam zajdu… ale počkat, tam přece budu také čistit podvozek sekačky od trávy, hned si ji tam odtlačím. A pozor, musím vzít špachtli, čím bych to jinak čistil. Dotlačím sekačku k boudě (sklad zahradního náčiní a pod), nechám ji tam stát, v boudě najdu provázek, vrátím se k pytli s trávou, zavážu a naložím na kolečko, odvezu na eliminační plac u lesa, vrátím se oklikou k boudě, tam očistím čekající sekačku, naložím ji na kolečko, ujedu dvacet metrů, sundám ji z kolečka, to uklidím vpravo na zahrádku a sekačku vlevo do kotelny. Jsem skálopevně přesvědčen, že sestra by při stejných povinnostech nachodila jednou tolik.

Jo já vim, nuda…

S ivkou na přehradu, na kopec nad přehradou a k vysílači, checkpoint před jednou z dalších vyhlídek, kam jsem ji hodlal vzít. Sice to byla cesta lesem nelesem s koly, ale zvládli jsme to. Já si ještě vylezl na vysílač a nafotil vesnici z kurevské výšky. Nemám strach z výšek, ale že bych si nahoře připadal sebejistě, to tedy ani omylem. Vzrůšo na entou… při cestě nahoru i dolů jsem si x-krát narazil koleno o železnou šprušli žebříku a teprve teď k večeru kulhám jak starý mrzák. Bolí to jak čert. Vyhlídka nad vesnicí, skála nad řekou… konečně se mi povedla jedna krásná fotka ivky, škoda jen, že má v tváři můj stín…

Doprovodil jsem ji pět kilometrů domů a pak to otočil a letěl jako vítr předně abych se zahřál a taky abych zažil co nejmenší ochlazení. Prostě, později večer by byla ještě větší zima… možná proto mě to koleno teď bolí, nedal jsem mu odpočnout.

Doufám, že zítra vstanu, mám jet do city vyřídit si bankovní účet, dostat potvrzení o svolení k inkasu (jinak nedostanu koleje), aktivovat internet-banking, vyžádat kartu a pod… ne že by mi hořel termín, ale zaspat bych nemusel. Plánoval jsem, že bych v jednom dni takhle sfouknul i návštěvu gymplu, ale nějak jsem se psychicky nepřipravil. Což o to… když mi ujede bus nebo mi zbyde hafo času, tak bych tam na jednu přestávku s klidem zašel. Za třídním, za němčinářkou… ale ustálo by moje slabé srdce návštěvu míst, která jsem si za těch osm let kvalitně zamiloval? :)

před 14 roky | Ze života | 6 komentářů

Komentáře

1 | Raven | před 14 roky | www.canlog.cz

jo gympl zlatej :D to mi taky chybi a to jsem tam nestravil ani tech osm let :( byl jsem podle osizen :((( njn, co se da delat :-/

btw to taky miluju, kdyz mi nedaj texty… ;) ale ja se nedavam, ja to z nich zdimam tak dlouho dokud mi je nedaj :D

reagovat

2 | juneau | před 14 roky

ja to udelal tak, ze jsem jim dal adresu s tim, at se kouknou a kde nic nebude: napsat text a dodat :)

reagovat

3 | Gogo | před 14 roky | gogo.wz.cz

Nechtel bys sem dat fotku „vesnice z kurevské výšky“:))

reagovat

4 | juneau | před 14 roky

to uz bych sem rovnou mohl davat letecky fotky (ty mam samozrejme taky :)), ale neplanuju to…

reagovat

5 | Charlotte | před 14 roky | arogant-angel.wz.cz

Zlatej gympl :-) a to říkám i přes to, že mám před sebou ještě dva dlouhatánské roky… I když na vejšce (když se tam dostanu:-D) to možná z objektivních důvodů bude v určitejch ohledech lepší…

reagovat

6 | endlife | před 14 roky | podnebi.wz.cz

jj, nezavidim nejiste pocity.. taky mam rad pevnou pudu pod nohama, coz se mi casto vymsti..

hm, neskafe dochazi, na zitra beru cosi noveho a budu provadet tezkou alchymii – michat kafe+smetanu+cukr vlastnorucne :-)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.