Hele, já bych měl vážně spát!

Nebo na brigádě zdechnu. Případně zemře pracovní morálka. Z dnešních 7.5 hodin pracovní doby jsem opravdu manuálně pracoval asi hodinu. A ten zbytek? 100% zevl. Pracoval bych do úmoru, kdyby to mělo smysl… škrábat barvu z rámů oken, a to celou brigádu, to nemá smysl. Co kecám, samozřejmě že to smysl má… ale holt tato jednotvárnost odrovnala již zmíněnou pracovní morálku a bylo mi u prdele, zda dnes doděláme všechna okna nebo to jedno, jež jsme včera začali. Nedodělali jsme ani to jedno. Nejvíce nenáviděná práce, jakou jsem kdy potkal. Dělat něco s opravdovým vztekem, to nedopadne dobře…

Trochu jsem si vypomáhal přemýšlením nad ivkou, automaticky týral okno a myšlenkami byl jinde. Dříve mě rozčilovalo (spíše udivovalo) její pozdní odpovídání na smsky. Vždy jí to tak půl hodiny trvalo… teď jsem rád, neboť díky tomu si denně vyměníme jen tak 15 smsek. Oh shit, 39,60 Kč. Před týdnem dvě kila. No ale kdo by se divil.

Počasí stálo proti nám, chladno, větrno… doma zmrzlý vlezu do sprchy, celkově se zregeneruji, abych se připravil na ivku, hladce oholím, nageluji vlasy, no eňoňůno boy. Nechce jet na kole (na které by mě nikdo nedostal), přijede tedy autem. Kolem páté… mám chvíli čas, sedám k netu a čtu vše, co se mi dostane pod myš. Přečtu to a v okamžiku vyzvánění z kapsy již scházím schody a dávám si bágl na rameno. Bez báglu teď nedám ani ránu, nosím v něm foťák, bundu, mobil, klíče, prachy, kapesníčky, všechno podstatné. Nosit to všechno po kapsách, to bych byl za trotla. Kdysi jsem se Chestře divil, když psala o tom stejném problému, ale nyní ji chápu. Bágl bodne.

Ještě k netu: prošel jsem oblíbené stránky, přečetl novinky, zkouknul logy blogu, kouknul na zprávy, stáhl mejly. Pak mě prozvonění ivky zvedlo ze židle a já odešel. Více jsem od netu nepotřeboval. Poprvé po dlouhé době jsem jej opravdu využil tak, jak bych to měl dělat vždy. Náhle jsem neseděl před monitorem s neurčitým pocitem nudy a vidinou spásného serfování. Neprocházel weby ze setrvačnosti… nezabíjel čas.

Za stěnou se ozvalo cvaknutí, sestra v posteli zhasla lampičku. Snad jí nebude hudba od pc vadit. Nikomu jinému nemůže, jsme doma sami, rodiče jeli na chatu za další rodinou a zůstanou přes noc. Nikdo mi tedy ani nevyčítá, že budu na brigádě ospalý. Nejde o počet naspaných hodin (~5), ale o čas, kdy vstávám. V šest.

Ivka stojí před domem, modré džíny a bílé tričko s nápisem Italia, usmívá se. Paráda. Jen to počasí… vyrazíme do lesa jako již dříve, ale počasí šílí a mírný deštík nás uklidí pod stromy. Později se usadíme na lavičky stejně jako v pátek, ale já, ač v triku a košili, umírám zimou. Proto nakonec zavelím k sestupu do údolí, neboť mi to nebylo dvakrát příjemné. Přicházíme domů, hodím očko k vojtovu pokojíku (sousední dům, bratranec), kde kouká stejná parabolka, jež krášlí i roh našeho domu a je mi jasné, že vojta konečně patří do zdejší wi-fi party. So welcome, bro!

Počítám s tím, že jsou naši již někde na cestě a vychází mi to, garáž je prázdná. Ivka se jen pozdraví se sestrou zakuklenou u pc, jež si nás nehodlá všímat a beztak přemýšlí, kde táta míval špunty do uší :) Svůj pokoj jsem si odpoledne prozřetelně uklidil a nyní vypadal opravdu útulně. Ivka se posadila na koberec, digitální budík mohl odbíjet šestou hodinu…

Hovor o přípravě na maturitu, na nějž nás svedly srovnané a stále nezašité sešity z matiky, češtiny… hm, dostala do ruky právě poslední písemku z češtiny, jež byla klasifikována jako jedna dvakrát podtržená s hvězdičkou :) Pak dostala do ruky diktátový sešit (od primy) a smála se a smála :)

Čas utíkal, ale tak jako jsem včera ležel vedle ní na louce, ležím nyní proti ní na své posteli… už nechci mluvit, hladím ji po tváři, po rukou, po opáleném těle vykukujícím zpod trička… vím, jak spolehlivě tento dotyk uspává mě a nyní je to ona, kdo vedle mě odevzdaně leží s tváří zabořenou do polštáře a jen sem tam špitne, ať toho nechám, nebo mi určitě usne… nenechám toho, ani omylem, jsem rád, že se jí mohu dotýkat. A miluju, když mohu za to, že je někomu příjemně… a co je sladšího než usínání? Ukončit to musí až ona :)

V pokoji, respektive za okny se stmívá, osmá hodina, devátá… všímáme si toho oba, přestáváme si i na tak krátkou vzdálenost vidět do očí. Vadí to něčemu? Kdepak… přece je máme oba dávno zavřené.

Teď už dlouho přemýšlím. Co si dovolit psát dál? Nic, nejlépe nic. Jen snad to, že nám oči otevřelo v deset zvonění jejího mobilu. Delší dobu již čekala na to, až se po ní začne shánět rodina… pět společných hodin, pět nádherných hodin.

Se sestrou se dodívám na Tichého nepřítele s Fordem a Pittem, kterého prostě zbožňuji a to jsem prosím kluk. Ještě jsem ho neviděl ve špatné roli. Městečkou SouthPark jde hned záhy a pak po půlnoci již usedám k pc, abych si mezi psaním tohoto textu povídal s Alčou a pomáhal jí překonat útrapy na bloguje.cz… teď budou dvě hodiny v noci a já za čtyři hodiny vstávám. Už vidím, jak budu pracovat…

před 14 roky | Ze života | 7 komentářů

Komentáře

1 | juneau | před 14 roky

hm, tak brzy a uz jsem vzhuru? kdepak, tak pozde a jeste jsem vzhuru.

Jeste nikdy jsem netahl „den – noc – den“. Jednou to prijit muselo ;) Za pul hodiny „vstanu“ do prace a uvidime, co to se mnou udela.

reagovat

2 | juneau | před 14 roky

a priblizne presne ted by mi normalne zacal blbnout a budikovat mobil. neni potreba, jsem vzhuru a jdu do sprchy. mejte se.

reagovat

3 | ailyn | před 14 roky | ailyn.wz.cz

taky vstavam v sest. vrazedny…

reagovat

4 | Lukyn.cz | před 14 roky | sweb.cz/skladiste.postrehu

Hmm, dobrý… Já už asi taky v životě táhnul „den-noc-den“, ale ani omylem bych to nedělal s tím, že druhej den mám jít do rachoty. Fuj, to bych nemoh'. ;)

A nebyl ten Tvůj tah náhodou opakem výše uvedené věty? Tedy: Náhle jsem seděl před monitorem s určitým pocitem nudy a vidinou spásného serfování. Procházel weby ze setrvačnosti… zabíjel čas. :)

reagovat

5 | pif | před 14 roky | www.pifik.com

to bych nekutil, ja si totiz strasne uzivam s posteli a dlouhym spankem :)) za par dnu ho zase bude nedostatek :))

reagovat

6 | Charlotte | před 14 roky | arogant-angel.wz.cz

Já vstávám v pět a chodím spát v jednu ráno:-) Už se těším na chatu, abych mohla vyspávat do oběda:-)

reagovat

7 | juneau | před 14 roky

huhuuu, to bylo drsnyyyy! :) ale ziju. poprve v zivote jsem zazil naproste vypadky vedomi :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.