Hello, lucky boy
Už je pozdě… i oči se mi to bolestí snaží naznačit, záda to už vzdala a jen The Loners mi tu hrají dál. Spát se mi chce, vstával jsem po šesté, pracoval, uklízel, vařil, umýval nádobí, shraboval posekané bodláčí, sbíral popadaná jablka a hrál fotbal. Ten jediný stojí za zmínku – zpotil jsem se jako prase, naběhal jak debil a o gól jsme prohráli. Tradiční radost z pohybu, nestěžuji si tedy a jsem rád, že jsem od PC na chvilku vypadl.
Druhým vrcholem dne bylo koukání na epizodu Dr. House… konečně jsem si na ni jednou vzpomněl (zlatý upomínky) a před desátou se posadil k televizi. Náramná zábava.
A proč vůbec píšu, když to bylo všechno, o čem jsem chtěl psát?! To se ani nevyplatí… raději to nečtěte (ech, pozdě).
před 14 roky |
Ze života |
6 komentářů